Umění jíst a milovat (2023)

V zajímavostech čtu, že Juliette Binoche a Benoît Magimel kedysi tvorili pár aj v skutočnosti (1998-2003). To se nejspíš poznali při natáčení filmu Děti svého věku = příběh o vášnivé lásce George Sandové a Alfreda de Musseta. Magimel je o 10 let mladší, v "Umění jíst" je Binoche skoro 60. To však nevadí,stále jí to sluší. Navíc (smutný) příběh Eugenie a Dodina se odehrává na pozadí kulinářského "porna", což je velmi kýčovitý výraz pro Prima vařečku či tak nějak. Pravdou je, že jsem v jednu chvíli musel zastavit přehrávání, mazal domů do kuchyně a tam se pustil do kuřete, které zbylo od oběda. Skvělý film, opravdu :)

Sceny varenia su uplne bezkonkurecne, fakt nadherne a v spojeni s kulisami francuzskeho vidieka 19. storocia posobili casto ako impresionisticka malba. Ta laska k jedlu, jeho priprave a estetike je tam citit. Avsak hlavni hrdinovia mi pripadali az trochu psychopaticki s nadychom food-fetisizmu, a ich vztah prinajlepsom zvlastny, aj ked sa vo svojej obsesivnej fixacii dokonale doplnaju. Eugenie je z oznacenia "hospodynka" na vrchole blaha a nicim inym v zivote vlastne nechce byt - očividne aj manželstvo je pre ňu len akési nutné zlo, a praktický lekár tiež.

Veľmi dobrá zenová kulinárska meditácia a vyhliadková jazda francúzskou gastronomickou rozprávkou. Zároveň však, hoci sa to nezdá, popri všetkom tom varení a ochutnávaní, sa postupne mení na osobnú drámu hlavného hrdinu , ako človeka milujúceho chute a svoju spoločníčku Eugéniu. Film má pozvoľné tempo, takže si divák môže vychutnať nie len balet hrncov a ingrediencií, ale aj príjemnú atmosféru láskyplného vzťahu a francúzskeho vidieka. Produkcia je kvalitná a keďže najdramatickejšou scénou je privolanie lekára, tak zbytočne nič nedramatizuje. No keď je treba, vie podržať atmosféru na správnej úrovni. Herci hrajú skvele a sú v svojich roliach úplne prirodzení. Preto je ľahké uveríť, že Juliette Binoche a Benoît Magimel sú kuchárski mágovia.

Říci oLa Passion de Dodin Bouffant, že je pouze gastroporno s nějakým tím milostným příběhem v pozadí by bylo velice povrchní... I přestože je to vlastně pravda - celý film se točí kolem přípravy jídla (silně doporučuji něco zakusovat :-D ), zarytým veganům nevím, jestli by se tato syrová (přesto naprosto bio) příprava jídla líbila a milostná linka tu vlastně tak trochu hraje druhé housle. I tak je tento film pro mě spíš uměleckým dílem, víc než čímkoliv jiným. Když pominu celé to kulinářské umění, líbí se mi například, jak celý film "NERUŠÍ" žádný soundtrack v pozadí a je naprosto akusticky autentický. Když Dodin vaří pro Eugénií (nebo spíše vytváří své umělecké dílo), slyšíme jen jeho dýchání a cinkání nádobí, jeho ochutnávání pokrmů, což je strašně uklidňující. Nebo se v jedné chvílí díváme na alkoholem nasáklou hrušku na talíři a další pohled je nahé tělo Eugénie na posteli stočené ve tvaru oné hrušky :-) Není to obvyklý film a nebude se všem líbit, ale já dávám za originalitu a umění plný počet. Původní francouzské znění a období Třetí republiky jsou už jen takovou třešničkou na dortu.

Úchvatná smyslná óda na lásku, dobré jídlo a pití. Vnímavým divákům je krásně servírovaná jistým okem a klidnou rukou kameramanaJonathana Ricquebourga. Když tak o tom teď přemýšlím, vlastně si ani nedovedu představit, komu jinému bych to všechno věřila víc než právěBenoîtu MagimeloviaJuliette Binoche. Oni dva se k sobě náramně hodí. Slušelo jim to spolu už ve filmuDěti století. (85%)