Přicházím s deštěm (2009)

To byl ale přízrak, tenhle hongkongskej zázrak... Přicházím s deštěm, odcházím málem s odpadem. Vyžívání se v estetizaci brutálního násilí, jak to mají východoasijští tvůrci někdy ve zvyku, jsem nepřišel na chuť skoro nikdy, ale tohle už mi ve spojení se zvolenou uměleckou formou připadalo jako vrcholně nechutný extrém (byť se sice zprvu konal jen v pravidelných flashbacích, později už takřka neustále přecházel i do výjevů v rámci hlavní dějové linky). Zápletka o detektivním pátrání po zmizelém, zřejmě již mrtvém synovi v cizí exotické zemi zpočátku předvádí silný potenciál, ale ten byl postupně na můj vkus až moc surově drcen do ubíjejícího, nekompaktního podání. Nedošel jsem k souznění a nenalezl stejnou vlnovou délku ani s režisérem, ani s poměrně unylým hlavním hercem. Musím uznat ale, že několik pomalých, dlouhých nočních záběrů (místy i celých scén) v Hongkongu mě svou atmosférou na chvíli dokázalo zhypnotizovat. Za onen viditelný filmařský um s atmosférou tu hvězdičku rád přihodím. Jinak ta snaha povýšit pseudo-detektivku plnou vyžívání se v násilných krutostech, o rádoby filozofické a náboženské přesahy mi připadala spíše směšná a jako až moc průhledná hra na těžký art, který se u mě ovšem dokonale míjel účinkem.[20%]

Film šitý na míru hipsterům, úplně jsem pocítil při jeho shlédnutí tu atmošku konce předminulého desetiletí. Ingredience: přehrávající herci, "prestižní" nezávislá hudba, estetické brutální násilí, asijská exotika a "závažný" jakože mystický symbolismus. Výsledkem je vykalkulovaný kýč bez hlavy a paty.

Přesně ten typ filmu, u kterého si velká skupina uživatelů povzdechne, že se celou dobu snaží hrát na odborníky, tudíž v tom nemohou jen tak přestat. To, že se jim film vůbec nelíbil, přece nic neznamená. Musí dokázat, jak jsou intelektuálně na výši a tak se sníží ke lži pro sebe sama. A teď se celá tato skupino seřaď a začni mi závidět. Já můžu říct, že se mi to nelíbilo, že mi to nedávalo žádný smysl a že takovéto filmy jsou pro mě naprostou ztrátou času. A tak to tedy říkám.

Prosím, následující kometnář neberte rasisticky.....když už mě budete chtít z něčeho obvinit, tak z bezvěrství. Dalším důvodem, proč se vyhnout rákosí, a tím nemyslím nic konkrétního, pouze rákos a celou asijskou kinematografii, nemáte-li tedy zrovna černou prdel, a tím nemyslím barvu pleti, jest fakt, že se tam vedle milionáře z chatrče skrývá stejně situovaný Ježíš Kristus. Zalomil bych rukama, ale tím bych popřel první větu tohoto komentáře, takže jelikož už se v tom sám ztrácím, nemám ani sílu nárokovat si zpět svých 114 minut. Něco takového mě nemá šanci bavit. Dvě hvězdy za obal a hudbu. 40%

Tran Anh Hung se mohl pyšnit pověstí autora tří přepěkných obrazů ze života jeho rodného Vietnamu, než spáchal v angličtině "Přicházím s deštěm" (a posléze v japonštině ještě horší "Norské dřevo"). Příběh dýchá chorobným masochisticko-mesianistickým romantismem a oplývá nesmysly ; křesťanská alegorie tu plouží s (americko-)asijskými krvetrysky na elektrifikovanou britskou notu na parketu, kde jen Korejec Lee Byung-hun je mužem na svém místě - Američan Josh Hartnett by lépe zapadl do veselohry o partě surfařů (životem zmuchlaný padesátník by úroveň filmu o nějaké to procento zvedl) a Japonec Takuja Kimura prostě doplňuje stav. Baskický kameraman Juan Ruiz Anchía se stará, aby duté výtvarno temně zářilo... Závěrečná pocta Francisi Baconovi by možná Mistra pobavila, pokud by přitom nemusel naslouchat rozjímání Eliase Kotease.