Vůně zelené papáje (1993)

Většinu času krásně poetický film, ve kterém je děj o životě dvou služek až na nějaké třetí či čtvrté koleji a vše tak stojí na vnímaní ruchů okolí, drobných všedních detailů a kráse poetiky každodennosti. Moc se tam toho neděje a přesto to svým vytříbeným filmařským stylem a spoustou krásných záběrů upoutá a nadchne, protože se to velmi příjemně sleduje, i když tu ani jedna z hlavních postav nemá jednoduchý osud a ten jim tu ještě ztrpčuje jeden nevychovaný spratek. Proč takový je se ten film v náznacích sice snaží vysvětlit, ale já jsem v tomhle holt konzervativní a jen chybějícím otcem to jeho chování dané podle mě není. Taky jsem čekal větší vhled do reálií tehdejšího Vietnamu, ale i tohle podání mi docela stačilo. Jak jsem ale byl nadšený z většiny filmu, tak mi pak dojmy dost srazil náhlý obrovský časový posun, který se mi do té dosavadní pomalé poetické atmosféry vůbec nehodil a celou ji pro mě pokazil, takže zbytek filmu jsem už sice dokoukal, ale nebralo mě to tolik, jako všechno předtím, jelikož to celé začalo být příliš urychlené. A závěr přišel docela náhodou, jen aby to nějaký větší mělo. Vše po 10 letech mě tedy zklamalo, ale naštěstí to přišlo natolik pozdě, že to na ty čtyři hvězdy pořád vidím, i když jsou slabší. A přitom kdyby to zůstalo ve stejném časovém období, klidně i bez romantiky a happy endu, mohlo to být i na plný počet... Každopádně i tak dost zajímavý a příjemný poetický film. Slabé 4*

Pokus o umělecký film skončil u umělého filmu, který se neuměle snaží občasným kopirováním zajímavých záběrů z jiných snímků markírovat alespoň obrazotvornost. Nenápaditý vizuál, který každou další minutou varuje diváka, že tohle již někde viděl, nemůže kompenzovat až absurdní absenci myšlenek i děje. Vše je doprovázeno odpudivou kakofonií dysharmonických zvuků, kterým se daří diváka enervovat, leč film neplní očekávání predikovaná hudbou, tudíž selhává i po této stránce. Během celého snímku se mi na něm nepodařilo najít nic, co by bylo dobře.

Púšťal som si tento film s obavou, čo mi asi prinesie. A bol som príjemne prekvapený. Je obdivuhodné, ako sa dá s minimalistickými prostriedkami nakrútiť film, ktorý síce má neeurópsky pomalé tempo, ale napriek nemu nenudí. Kamera čaruje a odkrýva nám detaily všetkého, čo si v bežnom uponáhľanom živote nevšímame. Citové prejavy sú tlmené, pohyby úsporné, všetko sa odohráva podľa ustáleného a nemenného poriadku. Ak má divák 100 minút k dispozícii a oddá sa pokojnému sledovaniu tohto filmu, nebude sklamaný.

Do ázijskej poetiky nejdem vŕtať, pretože mne samému je podľa chuti a poznám nejedného majstra východu, ktorý vie perfektne narábať aj s pomalými zábermi, nájazdmi a malým podielom slova. Rozumiem ak sa niekto snaží príbeh vybudovať prioritne na emóciách a atmosfére, ale mám taký silný dojem, že tu zlyhali viaceré faktory. Ako prvé mi pripadala dosť otravná úchylka so snímaním detailných záberov z prírody - pár krát by sa to zniesť dalo, ale nie do miery v akej to bolo ponúknuté sem. Ďalším výrazným mínusom bolo veľmi zvláštne umelé herecké obsadenie a jeho reakcie. Vysoko však oceňujem výber hudby a prácu so zvukom. Páčila sa mi aj scéna, kde sa hlavná aktérka umývala a pritom oplachovala žabu - pekný a dobre natočený symbol. V ostatných aspektoch som nad mieru spokojný nebol.

Ano, film je opravdu hezky natočený se spoustou detailních záběrů a pestrých barev, a díky tomu se na něj příjemně kouká. Ale aby mě film opravdu bavil, měl by mít děj, a ve Vůni zelené papáje se nic moc neděje. Nebýt té pěkné kamery, tak bych možná hvězdičku ubral. Nemůžu si pomoct, ale Tran Anh Hung je přeceňovaný režisér.