Anora (2024)

Hej, dostalo to nějaký ty osraly nebo ne? Zajímavý jakože Indie filmík. Je to komedie, ale není, přirozená kamera tomu dodává intimitu. Něco tomu trochu chybí, ale to nevadí.  Konečně někdo ocenil Juru Borisova, poklad ruské kinematografie, jeho expresivní ksicht a comedy timing se sem perfektně hodí. Ale ani ostatní herci nezůstávají pozadu. Mikey, Ivan, kohorta gruzínských (?) poskoků, všichni jsou top a na nich to celé stojí. Plus atmosféra, proste EFAP. Docela mě rozesmívá ten blurb od cinemartu.

-4*Nečekal bych, že tomuto filmu nakonec dám čtyři hvězdičky, ale mile mě překvapil. Dost se o něm mluvilo, ale to často nic neznamená – a to ani když film dostane nějaké ceny (a tento jich dostal docela dost výrazných). Provokativní srovnávání s Pretty Woman, či žánr komedie na prvním místě? Na to zapomeňte... Pár paralel by se tu našlo, ale nejde o pohádku a naivní jsou jen oba hlavní pubertální hrdinové, ale každý úplně jinak. Naštěstí se tvůrci filmu soustředili na přesvědčivě napsaný jednoduchý příběh a dobře vykreslené postavy i ve vedlejších rolích. A i když jsou všechny postavy nesympatické, tak jsem si jejich příběh užil. Je to docela dobrá sociální sonda do fungování budoucí generace.[PŘÍBĚH:1///SMYSL:2///ATMOSFÉRA:2///TEMPO:1///ORIGINALITA:1///NÁLADA:1///ART:0///STYL:1///CASTING:2(3*MAX) ]

Asi na třetiny, první  jsem čekal, že to začne být zajímavé, pak jsem čekal  drama v další třetině, ale byla to taková divná nuda. Až poslední třetina byla zajímavá... Kdyby začali a pokračovali tím syrovějším koncem, asi by se mi to líbilo hodně. Takže mi mi to připadalo celé  nemastné neslané, až nakonec podali divákovi tu sůl. Pozdě.

To měla být... komedie? Am I out of touch? No, it's the children who are wrong. Jen tak pro kontext, u Tangerine jsem se smála, plakala a změnilo mi to život, ale od té doby se Seanu Bakerovi nepodařilo mne přesvědčit, že to nebyla jen náhoda. O hlavní postavě nic nevíme. Nic. Wtf? Co to bylo? Proč jsou všichni kolem ní pro režiséra důležitější než ona? Film, či příběh, či sama Ani, jsou oběťmi něčeho, co bych asi nazvala nezřízená improvizace. Baker očividně míří k finální scéně, kterou vidí jako svoji hlavní tezi a svoje největší eso, ale film, který jí předchází, svou skladbou takovému "sofistikovanému" způsobu vyprávění neodpovídá. Jednotlivé scény bobtnají bez ladu a skladu, kradou si pro sebe pozornost, ale zároveň skoro vůbec nic neznamenají. Připadá mi to tak hlavně proto, že jak už jsem říkala, Ani není hlavní postava ve svém vlastním příběhu. Málokdy dostaneme vůbec záběr na její obličej, natož abychom se snad dozvěděli, co si o dané situaci myslí nebo jestli za těma velikýma očima něco má. Když se manžel po náhlé návštěvě vypaří, pořád se vetřelců jenom dokola ptá "co se sakra děje", i když má k dispozici informaci, že její noví fancy příbuzní o ní neví, a že k nim najednou naběhli týpci, kteří chtějí vidět její oddací list. Proč nám autoři nedají najevo, že Ani skutečnost velmi dobře chápe, a že její chování je ve skutečnosti manipulace? Ne. Místo toho dostaneme násilí páchané na ženě (za které bude nakonec násilník odměněn) a nejspíš potvrzení předpokladu, že opravdu je tak naivní a "hloupá", jak to vypadá. Během hledání na Godota se ve skupince svých únosců úplně ztratí. Ani její bitka s nepřátelskou tanečnicí nemá žádnou pointu. A od toho bodu to o ní přestane být úplně a středem pozornosti se stane Igor a jeho perspektiva. Zkrátka je pro mě velmi těžké pochopit, proč režisér pro největší část filmu zvolil improvizované scény naplněné balastem jako je pobíhání po kavárnách a obtěžování náhodných lidí, místo aby je použil k tomu, aby organicky vybudoval dějovou strukturu a sdělil nám o svých postavách něco víc než to, jak vypadají, když se svléknou.

Když jsem si Anoru poprvé pustil až teď po roce od premiéry, měl jsem pocit, že sleduju skutečný život, ne film. Syrový, rozbitý, ale bolestně pravdivý. Je to Popelka 21. století, jen s tím rozdílem že místo výhledu na pohádkově šťastný konec jí jednoho dne čeká probuzení do tvrdé reality. Mikey Madison hraje tak autenticky, až člověk zapomene, že sleduje herečku. Její Oscar je právem zasloužený. Ostatní herecké výkony jsou taktéž na dobré úrovni a hlavně uvěřitelný. Jako například Igor... Je to postava, která se dá snadno odsoudit na základě počátečního chování, ale ve filmu je podána s nečekanou lidskostí a pochopením vůči Anoře když začne projevovat empatii ,což vyústí v silný závěr filmu, který může každý chápat jinak a nejspíš to byl i záměr tvůrců. Anora není a asi ani nebude filmem pro každého jelikož svou surovostí a autenticitou může být až nepříjemně pravdivá. Právě proto ale funguje tak výjimečně. Žádný sladko romantický hovadiny.Je to moderní Popelka se kterou život vyjebe ještě dřív, než si stačí obout střevíček.