Zóna zájmu (2023)

Napad se zivotem na druhe strane zdi bezva, zvuk ale hlavne ze zacatku primo rusil, i kdyz mel "jen" nastolit temnou atmosferu. Co se mi nelibi, ze clovek si nasledne zjistovat informace, aby vedel, o co ve filmu jde (viz umelecke ukazky cyklistky, jablka apod.) Zkratka film je prilis umelecky, sice neni az tak nudny, ale dej se vlece a scen, kdy se mluvi, poskrovnu. Celkove zajimave, ale hodne nejasne, jen naznaky. Vlastne bez pribehu a spoustu veci jsem nechapal (viz zaverecna lekarska prohlidka aj.) Ne, ze bych nechtel premyslet, ale tyto veci maji vyjit z dila samotneho, maji na cloveka dychnout, zaujmout ho a to se tu delo jen na zacatku. Zkratka film nevypravel pribeh, jak mohl a dle meho mel, forma prebijela obsah. Skoda.

Asi mi uniká, čím si tenhle film získal tak vysoká hodnocení. Chápu, že to má být artové, ale minutu dlouhé záběry na nic, absence jakéhokoliv děje, nijak nápaditá práce s kamerou... ten film je fakt špatný úplně ve všech ohledech. Měl jsem co dělat, abych to dokoukal, a vydržel jsem to jen protože jsem doufal, že na konci dojde k nějaké eskalaci, že se prostě stane něco, co tomu filmu dá úplně jiný význam. Jenže ono ne.

Rudolf, manžel, otec a živitel rodiny, má být přesunut na jinou pozici, kvůli čemuž by se s rodinou musel přestěhovat do jiné části země. Jeho manželka je tímto znepokojena, neboť již vybudovala krásný dům s rozlehlou zahradou, kde žijí se svou mnohačetnou rodinou. Dokáží se shodnout tak, aby udrželi celou rodinu pohromadě? Takhle nějak by se dal shrnout děj Zóny zájmu. Akorát jsem zapomněl dodat, že zmíněné postavy patří k nejzvrácenějším osobám stříbrného plátna, a že sledování jejich počínání je mrazivě děsivé. _____ Ve velkých statických celcích sledujeme běžný život středostavovské rodiny, za jejichž zahradou dochází k jednomu z největších zločinů proti lidskosti v dějinách. Kamera, která je neustále ukotvená v jedné poloze, většinou někde v rohu místnosti, a střih, který je motivován pohybem postav připomínají voyeuristické záběrování z reality shows. Vytváří tak dojem autentičnosti, která odhaluje banalitu zla v běžném životě. _____ Výraznou stylistickou změnou, která se během filmu párkrát objevuje, jsou pak noční scény s invertovanými barvami. Ty paradoxně kontrastují s prosvíceným a idylickým prostředím rodinného domu. Dívka, která v těchto scénách pomáhá židovským vězňům, je tedy světlem naděje v temném tunelu této historické kapitoly. _____ V závěru se ovšem režisér snaží vymanit z okovů jedné dějinné události a přechází do současnosti. Upozorňuje tak na nečinnost běžných obyvatel, která napomáhá k upevňování mocí totalitních režimů. Celý film sledujeme rodinu, která si nerušeně užívá života, přičemž ignoruje zvěrstva odehrávající se přímo za zdmi jejich domu. Proto také nevidíme jediný záběr přímo z tábora, neboť ho nechtějí vidět ani oni. Zvuková stopa se pak postupně ztrácí ve zvucích přírody a spokojeném vískání dětí, že hlasy umírajících – podobně jako postavy – začneme ignorovat.

Bohužiaľ, Zóna záujmu je predovšetkým artová záležitosť plná zbytočne dlhých záberov na nič. Na les, na nebo, na vodu, na stojaceho človeka, na idúce auto, na atď. Za prvých pätnásť minút som ten film neznášal a povzbudzoval samého seba, že miestnych 70 predsa nemohlo prísť len tak pre nič za nič. Scén, ktoré zaujali bolo ako šafranu a trvali väčšinou v sekundách ako napríklad architekti navrhujúci komory, alebo výkriky spoza múrov. Myslím, že som pochopil čo tým chceli tvorcovia povedať, ale dalo sa to aj krátkym filmom a nie stopäť minútovým mučením. Táto téma nesmie byť zabudnutá, avšak existujú určite viac pod kožu lezúce spôsoby ako ju sfilmovať. Nápad ok, samozrejme ten kontrast, keď jebnutá Hedwiga Höss ukazuje matke záhradu hneď vedľa stavby smrti je skľučujúci. Len to poňatie Jonathana Glazera mi nesadlo. Keď si vedome pustíte takýto film, tak očakávate hrôzu, ktorá vás nechá znepokojených aj hodiny po projekcii. Zóne záujmu sa to podľa mňa nepodarilo ako malo. Na vine je Glazer. Každopádne ďalší ťažký film. “Keď budem chcieť, nechá manžel tvoj popol rozprášiť na pole v Babiciach.” Toľko bonmot pani Hössovej k ich služobnej. Svine. Moje hodnotenie sa zvyšuje v druhej polovici filmu, pribúdajú ostrejšie mrazivejšie dialógy a samozrejme samotný záver. A ešte, jeden z najtrefnejších názvov filmu ever. Pre mňa sú aj také detaily dôležité.

Výborný, i když vskutku děsivý film. Podat vyvražďovací nacistickou mašinérii způsobem, kdy sledujeme běžný rodinný život velitele Osvětimi doslova za plotem lágru, je neuvěřitelně odvážný nápad. Na jedné straně vidíme rodinné výjevy, péči o zahradu, hrající si děti a oslavy narozenin, na druhou v pozadí neustále slyšíme chod tábora smrti - a ten kontrast je naprosto děsivý. 80%