Jidáš a černý mesiáš (2021)

Dobre natočená dráma, ktorá je ale ťažká na pochopenie pre stredoeurópskeho diváka vo veku do 50 rokov. Rieši totiž americkú “čiernu” históriu a to doslova. Hovorí o pôsobení hnutia čiernych panterov v šesťdesiatych v Amerike. Teda možno ani nie že ťažká na pochopenie, ale europoidnému mladému divákovi sú tieto témy v podstate neznáme a tak o nejakej názorovej objektivite asi hovoriť nemôžeme. A ako to vidím po vzhliadnutí ja? Žiadny extrém nie je zdravý a extrémizmus je vyslovene chorý a treba ho včas zastaviť. “Čierna” téma v Amerike stále žije (bohužiaľ), ale tomu sa asi nedá úplne diviť. Treba si uvedomiť, že aj to čo je tam ešte dnes, je stále dopad správania sa celých generácii. A ešte veľa vody pretečie Mississippi kým sa vyliečia dopady otroctva a rasovej diskriminácie z ktorých pramení iba nenávisť. Slabou stránkou filmu je podľa mňa Daniel Kaluuya čoby predseda čiernych panterov. Chápem to tak, že Fred Hampton ktorého hral, mal byť charizmatický vodca schopný strhnúť so sebou davy. Podľa mňa bol statický, herecky ťažkopádny, s jedným výrazom tváre počas celého filmu. Na tom jedinom inak dobre natočená dráma podľa mňa troskotá a nechápem ako mohol dostať za toto zlatúšika. Ostatné role boli zahrané veľmi slušne a uveriteľne. Poprava na konci bola brutálna. Koľko že to stojí zrada?

Další kvalitně zpracovaný film o historické události, který převážně vyzdvihují špičkové herecké výkony a jejich monology a dialogy. Společně s herci musím zmínit i krásně nasvícenou kameru s hudbou a střihem. Film se nesnaží akcí potlačit příběh, ba naopak příběh je moc zajímavý a 95% scén jsou svými dialogy a vyprávěním moc zajímavé. Problém jsem měl, že celkový dojem z tohoto filmu, nebyl tak výrazný, jako u ostatních filmů o skutečné události. Po konci filmu mě celá událost moc emočně nezasáhla a myslím si, že se tvůrci mohli víc snažit v tomto ohledu. Ale to je jen můj názor.Známka: 7-7,5/10

Dlouhou dobu jsem váhal, jak mám tento snímek ohodnotit. Na jednu stranu je docela pěkně natočený, zahraný je taktéž vcelku obstojně, dobová atmosféra se navodit povedla. Stopáž mi přijde zbytečně moc dlouhá, místy jsem se solidně nudil, filmu zoufale chybí lepší gradaci a větší tah na bránu. Co mi však nejvíc vadilo, s čím jsem se nemohl smířit po celou dobu trvání, tak jednoznačně s námětem jako takovým. Vůbec se mi nelíbila myšlenka, že tvůrci dělají hrdiny z lidí, kteří se otevřeně hlásili k té nejhorší ideologii, jaká na této planetě kdy vznikla. Doteď to vlastně nejsem schopný pochopit.Jidáš a černý mesiášzkrátka asi není film pro mě. 3/10.

Uff, od môjho zhliadnutia filmu ubehol už nejaký čas a ja mám problém vybaviť si z neho čokoľvek, čoho by som sa pri hodnotení mohol chytiť. Tematicky našincovi vzdialený, zato v krajine pôvodu významný boj za práva černochov (v tomto prípade je to často boj v pravom zmysle slova). Pred aj za kamerou je cítiť snaha o autentické zachytenie nálady spoločnosti (hoci neverím, že je to objektívny pohľad na zachytené udalosti). Ako som už ale spomínal v úvode, napriek všetkému u mňa film nezanechal žiadny trvalý dojem. A tak ho môžem ohodnotiť prinajlepšom ako priemer. 6-/10

Jako již tradičně u životopisných filmů by celou tíhu situace bylo možno lépe ocenit, kdyby herečtí představitelé byli ve věku svých postav (Hamptonovi bylo v době jeho vraždy 21, O'Nealovi 17). Už jen tím, že jsou herci o generaci starší, filmaři vytvářejí obraz reality, která nikdy neexistovala. Jinak jsem Jidáše celou dobu podvědomě i vědomě srovnávala se Sorkinovým Chicagským tribunálem, a nutno říci, že Sorkin na celé čáře prohrává, respektive Shaka King z tohoto srovnání vychází jako vítěz. Sorkin je manipulativní, vědomě zavádějící populista, aka váš klasický stereotypní biopic. King sice taky na některých místech trpí životopizací, například si najme britského herce, aby imitoval výrazný přízvuk svého skutečného předobrazu a potom za to sbíral ceny hráběma (nicméně je ve své roli super, ne že ne), nebo trochu podivně mixuje dohromady povrchnost a odcizenost s intimními momenty, aby vznikl zmatený/nedůsledný character-driven příběh. Pro mě je to signál, že jeho režisérské schopnosti ještě nejsou úplně vytříbené, ale povětšinu času působí jeho snahy o syrovost a odstup (alespoň) upřímně a nechají tak depku z šílenosti celého sběhu událostí nastoupit zcela přirozeně a naplno bez sklonů k emocionálnímu vydírání.