Na vertikále léta (2000)

Tak, jak osudové violoncello postupně vytěsňuje Reedovy písničky, nelad ve vztazích tří sester zatmívá letní pohodu uprostřed zeleně všech myslitelných přírodních odstínů. Po pohledné "Vůni zelené papáje" a surovém "Cyklovi" kloučkovsky vyhlížející Tran, tentokrát s pomocí znamenitého Marka Lee Ping Bina a trojice krasavic způsobilých oblomit i srdce průměrného českého xenofoba, vykouzlil nejsmyslovější film, jaký jsem za léta viděl.

Je mi líto, ale ve výsledku je to jen elegantní lyrické nic. Tedy za předpokladu, že nejste poetické duše, kterým příběh nic neříká a dokážou se těšit ze ševelení větru, nivých pohledů a pomalé kamery. Přemýšlím, komu by Na vertikále léta mohlo udělat radost. Pokud jste na cizí kultury, o Vietnamu se toho stejně moc nedovíte a to, co vám film sdělí, stejně bude na hony vzdálené realitě, pokud byste náhodou zemi navštívili jako turisté a konfrontovali filmový zážitek se životy a děním běžných Vietnamců a městským ruchem. Celkový dojem: 35 %.

Film má zcela jinou atmosféru, než jsme přivyklí. Už jen zobrazení odlišnosti mentality, kultury a životního stylu Vietnamců, které máme mnohdy zjednodušeně vidět pouze jako trhovce či provozovatele fast foodů je zajímavé. Pohled do jejich běžného života je mimořádně poutavý a mnohdy překvapivý. Před shlédnutím film jsem si přečetl několik komentářů, které považují film za nudný. Neměl jsem ten pocit. Je pravdou, že manželské konflikty nemají akčnost italských filmů, erotika je víceméně náznaková (i když verbální komunikace sester na toto téma mně naopak přišla o kus dál, než jsme zvyklí - nicméně i nadále zůstávala v rovině erotiky, nikoliv sexu). nádherné jsou záběry přírody, barevnost záběrů mi mnohdy připomínala francouzské prostředí - možná i vliv koprodukce. Skvělé jsou záběry prostředí, kamera i hudba. Film, který rozhodně stojí za vidění, pokud nepotřebujete vidět akci, sex, násilí a krev.

Pěkný snímek, po více než hodině nezávazného a povlovného vyprávění se věci začínají zamotávat a vznikají propletence,
až se v tom jeden občas neorientuje - ta děvčata se mi totiž trochu pletla :-)
Krásné záběry pastelových barev, teplé tóny převažují, vietnamské ženy zřejmě nejsou tak hysterické jako jejich korejské kolegyně :-), viz některé Kim Ki-dukovy hrdinky.
Příjemná je i hudba, francouzský písničkář zní hodně jako Lou Reed.
Erotické záběry jsou cudné, ale možná o to více přitažlivější než sex a la hurá na věc. Cudně se dotýkají milenci a manželé, nejmladší krásná sestra škádlí svého bratra, kterého zbožňuje, vzájemně se dotýkají i sestry, i když úplně všechno
popravdě si také neřeknou...
4 a půl, ale zatím nechávám 4.

Lyrický, pocitový ... a snad i trochu ospalý příběh, který nic podstatného neřeší - jen se zastavil někde na vertikále života. Snadno podlehnete iluzi, že díky harmonii svých podmanivých obrazů dokáže ovládat i čas - ale nakonec přijde chvíle, která vás vrátí zpátky do reality. Přesto svou podstatou zůstává věrný vlastním rituálům i vlastním snům ... čarovný jako letní déšť a lehounký jako pápěří - možná až v závěru si uvědomíte, že nositeli (nebo spíš nositelkami) veskrze pozitivní dušení rovnováhy jsou tady ŽENY ... navzdory všemu, s čím se potkávají.