Stříbrná oblaka (1938)

Já mám staré filmy se starými našimi herci rád, to je prostě marné.

Zpočátku se snímek tváří jako další romantické drámo, které ovšem nepůjde tak daleko, jak nakonec zašlo. Navíc se film pyšní tím, že jde o prostřední umělecké bohémy. Nejsem si jist, zda tato umělecká část na niž bylo cíleno nebyla spíše uražena. Místy jsou zde zobrazeni povrchně. Přitom dramatické ladění snímku zmírňují Theodor Pištěk a dvojice Stanislav Neumann a Eman Fiala. Pozorný divák také zaznamená, že jsou místa, v nichž zvuk neladí s obrazem.(07.04.2025)

"...jo...lásky se, děti, nenajíte...". Nádherně svérázná role pro Helenku Bušovou mě moc potěšila, další důkaz toho, jaká to byla paní herečka, také groteskní dvojice Neumann - Fiala (jejich divadelní part z Don Quijota skvělý...) nebo vesničan z hájovny v podobě mistra Pištěka ("Hodně zdraví, páni pacienti, to víte, musíme tam všichni..."). Našel jsem zde prostě pozitiva, která zastiňují to patetické romantické drama, které zůstalo na bedrech (nádherné) Zitušce Kabátové...dle mého skvělá prvorepubliková perlička...(03.04.2025)

Blábol ze života umělecké bohémy pochází z dílny tehdy třiadvacetiletého Jana Drdy, ukrývajícího se snad ze strachu před lavinou kritických ohlasů pod důmyslným pseudonymem. Asi nejvýmluvnější jsou slova jedné z dobových kritik (Kinorevue, 1938):"Svět trampování v romantickém údolí řeky, život bohémy ve velkoměstském ateliéru, tajemnost operačních síní, bláznivé pitky i opuštěné dumání nad řekou, vlastenecká písnička i smrtící výstřely: vše je tu shrnuto, aby se divák mohl zasmát i rozplakat, pokud si právě nedělá nároků na hlubší motivaci."Člověku je hrozno v té bezradnosti – ale bylo hůř.(30.07.2009)

Ty dialogy, tak to je děs. Madla a Líza se Sulanovou mají těžkou konkurenci. Ještě, že tam bylo komické duo Fiala-Neumann. V rámci žánru za 1,5.(31.05.2019)