Jezábel (1938)

Jezábel je film o jedné rozmazlené, rozmarné a ještě úmyslně provokující mladé „dámě“ z prostředí jižanské společnosti. Ústřední zápletka nic moc, když hlavním napínákem první poloviny příběhu je to, jaké si vezme hrdinka šaty na ples. To moc zaujmout chlapa nemůže. :-) Tady ovšem seděl na režisérské stoličce William Wyler (Ben Hur, Velká země, Prázdniny v Římě a mnoho dalších) a dokázal natočit opět výborný snímek. První polovina je totiž jen k zasazení do kontextu a postupně se z komediální konverzačky stává pořádně hutné drama. Jižanská společnost stále urputně lpí na tradicích. Ať už jde o barvu šatů na plese nebo o otrokářství, které je přeci základem jejího ekonomického úspěchu. Jakékoli snahy o změnu jsou výmysly roztahovačných Yankeeů… předzvěst války vyspělého Severu proti tradičnímu Jihu je pěkně naznačena. Hlavní hrdinka Julie mimo své špatné vlastnosti byla ještě manipulátorkou a neustále se všemi prostředky snažila dosáhnout svého. Byla pak překvapená, když to nevyšlo. Tu závěrečnou snahu o vlastní vykoupení, jsem jí teda nevěřil… Každopádně herečka Bette Davisová Julii zahrála famózně a po právu si odnesla Oscara…

Děj se odehrává v Louisanně v roce 1852. Julie Marsdenová (Bette Davis) je rozmazlená mladá dáma, která rád porušuje konvence, manipuluje a zahrává si s jinými, zejména se svým snoubencem bankéřem Prestonem Dillardem (Henry Fonda). Její otravné výstřelky jako vtrhnutí do banky a dožadování se schůzky v banální záležitosti, když se účastní důležitého zasedání správní rady, a pak její trvání na tom, že si na ples Olympu vezme červené šaty navzdory konvenci, že neprovdané ženy musí být v bílé, vedou nakonec k tomu, že ji Preston opustí a služebně odjede na sever. Když se po roce vrátí, tak je oženěn s jinou ženou Amy. Julie to těžce nese a její snaha o pomstu způsobí tragédii v podobě souboje. Snímek vrcholí, když na jihu vypukne obávaná žlutá zimnice a Pres je smrtelnou nemocí nakažen. V závěrečné konfrontaci Julii přesvědčí Amy, že to musí být ona, a ne jeho žena, kdo by měl Presa doprovodit na Lazarův ostrov (místo karantény). Snímek končí silnou scénou, kdy Julie utěšuje umírajícího Presa na jednom z mnoha vozů karavany, která míří z města.

Jsou klasiky, které nezestárly dobře a Jezábel k nim patří. Má sice na režijní stoličce Williama Wylera, který z ní chvílemi dělá až nezměřitelný velkofilm, má Bette Davis, která potvrzuje status legendy, když jen pozvednutým obočím přehrává i takového velikána, jakým byl Henry Fonda. Jenže má také nepříjemně povrchní pozlátko, zvrat založený na barvě šatů, který nejen vzhledem k černobílé paletě materiálu, ale i kvůli archaičnosti nezafunguje - a v první řadě má hlavní hrdinku, která se má kát ve chvílích, kdy se sošní muži okolo ní chovají daleko hůř než ona. Tenhle aspekt působí při sledování až fyzicky nepříjemně a protože paralely devatenáctého a dvacátého století už dnes nevyzní požadovaným způsobem, zůstávám u střídmějšího hodnocení.

Jižanská společnost ve své nádheře, ale především nechutnosti a odpornosti - se svými bankety, chytračením, ženskými intrikami, černoušky a pukrlaty. Ta naše - zde a dnes - přestože neví, co si počít sama se sebou a neustále vytlouká klín ještě větším klínem z měkčího materiálu (např. zdražování energií řeší sociálními dávkami) je mi mnohem milejší. Biblické Jezábel, symbolu bezbožné a hrdé ženy (Ottův slovník naučný) se Bete Davisová podobá jen podmíněně, asi tak jako se Amerika podobá Týru či Sidónu.

Ako sa hovorí, nenávisť je sestra lásky. A ukazuje to aj mladá Bette Davisová, klasicky obsadená do role rozmaznanej mršky (podobne ako biblická postava Jezabel), ktorej všetko prejde a ktorá si lásku zamieňa za niečo iné. Až v závere pochopí, že láska je predovšetkým obeta. Romantiku vo filmoch nemusím, ale tu je podaná originálne a nevtieravo. Druhým atribútom filmu sú rozdiely pohľadov liberálnejšieho severu USA a silne konzervatívneho juhu...a to zasadené ešte pred občianskou vojnou. Fonda sa nie náhodou našiel práve v tejto téme. Všetko je to zaobalené ešte aj do šíriacej sa zákernej vírusovej choroby, ktorá určuje priority postáv a silne dramatizuje celkový príbeh. Wyler odviedol kus poctivej filmárčiny.