Atalanta (1934)

Venkovská dívka se vdá za kapitána vnitrozemské dopravní lodi a už se těší, jak pozná svět, který jí byl dosud odpírán. Ale život na lodi je svázán řekou a prací, takže na zábavu ani zkoumání okolí není čas, a když se jednou vydá dál, najednou zjišťuje, že se není kam vrátit. Syrovost a živočišnost jsou hlavním elementem, který spojuje ústřední 3 postavy filmu, tedy mladý pár a starého námořníka v podání Michela Simona. Jejich vzájemná interakce je podivná, jakoby ničivá, ale člověk nedokáže odtrhnout oči.

V rámci příprav k maturitě jsem se opět pustil do filmových začátků a to rovnou na jeden z nejlegendárnějších filmů té doby. Jean Vigo zde krásně ukazuje, že nemusíte točit desítky filmů, abyste ve světě kinematografie získali uznání. Stačí udělat jeden a pořádně. Pravda, zápletka sice stojí na dosti priminitvním nápadu, nicméně jej rozvijí do krásně jednoduchého příběhu o lásce a mezilidských vztazích. Po technické stránce je vidět, že film vznikl jen pár let po příchodu zvuku, protože dialogů v něm moc není, ovšem ty jsou dokonale nahrazeny krásnou kamerou a originálními střihovými experimenty. I přesto, že mi moje soudnost a dobrý filmový vkus stále nedovolili zhlénout Titanic, myslím, že mohu směle prohlásit, že ve filmové historii může být pouze jeden geniální romantický film odehrávající se na lodi. A Atalanta jím z mého pohledu rozhodně je.

Vigovo pozorování objektů a neokoukaná volba úhlů kamery, si zachovávají svou kvalitu i v dnešní době a režisérovo předčasné úmrtí nás nejspíše připravilo o celou řadu výjimečných filmů (Jean Vigo osm měsíců po natáčení ve svých devětadvaceti letech zemřel na tuberkulózu). Atlanta má skvělé prvky autorského rozvíjejícího se talentu, ale její hluchá místa a občas i nelogické chování postav nakonec tento režijní debut zařazují do lepšího průměru.

Tento film je považovaný za vrcholné dielo kinematografie mojimi obľúbencami Françoisom Truffautom a Jimom Jarmuschom a som rád, že očaril aj mňa. Je to vlastne taký pútavo nakrútený road-movie (presnejšie povedané river-movie) s miernym dobrodružným nádychom a citlivým príbehom lásky, ktorý chytí za srdce (má na svoju dobu odvážne erotické scény, napr. scéna túžby na diaľku). Vzhľadom na dobu vzniku tu sú prekvapivo živé postavy, každá veľmi osobitá a niečím zaujímavá. Tento dojem umocňujú veľmi presvedčiví herci (zmyselná Dita Parlo, živelný Michel Simon, zmietaný vášňou Jean Dasté). No a nemôžem nespomenúť výbornú hudbu Mauriceho Jauberta, ktorá dielo perfektne dotvára. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

"Slavný a velice inspirativní filmový režisér a dokumentarista"...  čtu v biografii o tvůrci, který natočil všehovšudy 2 dokumenty, jeden krátkometrážní a jeden film: i to film nudný, bez děje a bez nějaké přidané hodnoty, která by současného diváka zaujala. Zcela nevzrušivá záležitost. Autor měl to "štěstí", že hned zemřel, což stačilo k tomu, aby byl současníky vyhlášen za génia. A jelikož 100krát vyslovená lež je pravdou, téměř 100 let tahle skazka proplouvá dějinami, aniž by byla konfrontována dobovými současníky. Nic nového pod sluncem - na tomhle principu má postavený marketing Hollywood. Nemohu si pomoci, ale mně film připomněl nevydařené československé filmy z toho období: Hřích mládí (1934), V cizím revíru (1934), Růžové kombiné (1932), První políbení (1935) a podobné "skvosty". V rámci žánru za 2.