A teď, cestovateli (1942)

Snímok operuje s viacerými žánrami, kým sa jeden udomácni, nastúpi druhý. Melodráma sa tak snúbi s romantikou a psychologickou drámou, dokonca som na začiatku myslel, že príde aj k temnému thrilleru ( to však len preto, že som o filme nič nevedel ). Prerod Bette Davis z ušliapnutej dievčiny k sebavedomej žene je obdivuhodný a divák je celý čas na jej strane. Ako protipól je jej despotická matka Gladys Cooper, za svoje úlohy si obe určite zaslúžia uznanie. K hlbokému zážitku prispieva aj silná hudba Maxa Steinera. A pochopiteľne, aj tá kúzelná samozrejmosť s akou si Paul Henreid pripáli dve cigarety a jednu podá Bette Davis...

Děj i chování postav místy podezřele připomínají jisté pasáže ze Saturnina, konkrétně vyprávění tety Kateřiny o Květince Martě nebo něco, na čem by si náramně zgustla Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Skutečnost, že jsem byl skoro proti své vůli a navzdory občasným pobaveným úšklebkům opakovaně vtahován a dojímán, ač nejsem americká hospodyňka ze 40. let, se dá vysvětlit snad jedině 1) tím, že kromě srdcervoucího vyprávění, kterak nebohá bohatá holka ke štěstí přišla, jde taky o příběh vnitřního osvobození, kde štěstím není spočinutí v náruči toho pravého (ostatně závěrečné uspořádání věcí má ke klasické červené knihovně hodně daleko), ale nalezení vnitřního smíru se světem a svého místa v něm, a 2) naprostým řemeslným mistrovstvím na všech frontách. Jinak řečeno ultimátní melodrama s přidanou hodnotou, kterému *** dát nemůžu, to byl bych snob a pokrytec.

Túto dokonalú romancu by som nazval asi takto : „Prequel najslávnejšej CASABLANCY” . Činím asi tak preto, lebo Paul Henreid je práve hercom, ktorý si zahral v obidvoch skvostoch kinematografie, i keď v úvodzovkách sa predsa nachádza legendárnejšia klasika. To vôbec nevadí, lebo i tu vidím pozoruhodné dianie, s legendárnou Bette Davis, ktorá je zo začiatku také „škaredé káčatko” , čo sa postupne premení na „bielu labuť” . Ona tou labuťou je de - facto po celý čas, len si to zatiaľ neuvedomuje, keď má po boku svoju panovačnú matku. Je to najmä o vzťahu MATKY a DCÉRY, pritom komandovanie a sekírovanie čaká na potomka, z ktorej vzniká taká čudná, stará panna / Na lodi, ktorá pláva po oblastiach Južnej Ameriky sa zmení jej pohľad na život... A po čase uvidí samú seba, keď bola v tých rokoch, čo Tina. Nikdy v živote som nevidel tak štýlovo zapaľovať dve cigarety naraz, ako to robí sám Paul Henreid, keď jednu podáva Bette, a už len kvôli tomu sa jedná o LEGENDU. PS : Inak so spomínanou Casablancou z úvodu má Cestovateľ oveľa viac spoločného, ako sa sprvoti zdá. Perfektná Bette Davis, na ktorú nedám nikdy dopustiť, i napriek spoločnej nevraživosti s inou legendou strieborného plátna, s Joan Crawford.

Film o tej kráse, ktorá nie je viditeľná na vašej tvári, ale ktorá z vás cez tú tvár môže vyžarovať. Nie je to však ľahké, mnohí vám budú klásť klacky po nohy a ak je to náhodou vaša matka, o to bude ťažšie sa vzchopiť. Film priamo šitý na mieru Bette Davis a spoliehajúci sa na jej herecké schopnosti a schopnosť precítiť postavu tak, ako si vyžaduje. Tento film je návod pre menej sebavedomých ľudí, ako sa so situáciou vysporiadať. V tom je jeho nadčasovosť aj po mnohých desaťročiach. I keď vtedy boli ľudia k sebe milší, muži boli galantní a ženy to oceňovali. Dnes to máme ťažšie.

"Nemluvme o měsíci. Máme hvězdy." ■ Doopravdy zajímavý zápas o duši člověka. Romantické, snad až scénáristicky lehce naivní, na druhé straně však i v lecčems moderní (například diskuse hlavní hrdinky s vlastní matkou - kterou jsem sledoval s upřímným zájmem). Filmu je možné vyčítat zastaralost, na druhé straně se dá i pochopit a dodnes má své kouzlo (rozhodně se nekoná klasický happy end). ■ Přestože nekouřím, fascinovala mě scéna zapalování dvou cigaret. Za mě 82%.