Yankee Doodle Dandy (1942)

Yankee Doodle Dandy je i podle počtu hodnocení tady právem zapomenutý film i přes ty tři Oskary. Zaprvé je to nudný životopisný film o někom, o kom jsem nikdy neslyšel, plný kašírovaných divadelně/muzikálových scén. Něco jako Velký Ziegfield. Za druhé je tu fatální castingový omyl James Cagney. Po většinu filmu je na to co hraje příliš starý a jeho tanec je prostě divný. Kroky i pohyb tu jsou, ale kde byl třeba Astaire elegantní, Cagney působí při stepu jako šašek. A za třetí - je to šílená propaganda a reklama na Ameriku. Patriotistické scénky, písně, sestřihy, závěrečná scéna s pochodem vojáků je jak z našich budovatelských filmů. Dvě hvězdičky spíše jen symbolické - za pár profláklých pecek (Over There) a za to, že v roce 1942 měl film z pohledu tehdejšího USA smysl. Dnes už jen jako sběratelská záležitost.

James Cagney sa po imidži gangstra presunul na javisko k spevu a tancu a perfektne to funguje. Yankee Doodle Dandy oslavuje život, lásku, zábavu a vlastenectvo. Curtiz so svojim klasicistickým poňatím zlatého veku oživil príbeh jednak číslami či choreografiami, ako aj bezprostrednou plynulosťou rýchlych dialógov, odľahčenia a dobrej nálady, ktorá z filmu nesmierne vyžaruje. Je to možno prehnane podchytené, ale dej stavia na úprimných dialógoch a ani raz som sa necítil trápne. Nikam sme sa obsahovo cez nejaké výrazné dramatické odbočky nedostali, kde sme však isto ostali, bola matička zem. Hoc sme sa snažili lietať v oblakoch. Veľmi príjemný a nenásilný muzikál.

Vyčítať YDD prehnaný a naivný patriotizmus je podobné, ako to vyčítať sovietskej montážnej škole. To preto, že formálna stránka Curtizovej réžie a strihača je vysoko profesionálna. Prejavuje sa to tým, že prostredníctvom rytmu, rapidmontáží, dejových elíps a metonýmií film poriadne šľape, pôsobí originálne (zostrih cesty po Európe) a nenudí. Čo je vzhľadom na fakt, že dej už dnes snáď ani nemôže baviť, zázrak. Je to film, ktorý oslavuje a ukazuje tú najrozvernejšiu podobu Ameriky, akú trebárs cítim z Jamesa Browna a jeho Livin in Amerika a ekvivalent vidím v obrázku ľudového súboru, tancujúceho pod Kriváňom ako symbolu slovenského spôsobu života. Ale aj to je umenie správne zobraziť. Cagney a jeho reálna postava je sympatická tým, že sa nenechá ničím odradiť, že netrpí depresiami po neúspechu a proste ide ďalej. Dnes by tento životopis vyzeral úplne, ale úplne inak a veľmi rád by som si ho pozrel.

Paradoxne na muzikál, práve muzikálové čísla sú tu najslabším článkom. Sú síce hravé a honosné ( niektoré sa vzhľadom na dobu vzniku filmu podrobili patriotickému hávu ), ale dosť nezaujímavé. James Cagney bol tanečný a spevácky expert, ale radšej ho mám keď hraje. Hit, ktorý síce nezostarne, ale rovnako všestranne nezaujme.

Na rovinu - bez Cagneyho by tenhle film skončil někde na dvou hvězdách. Jenže chameleon Cagney tu opět dokazuje, jak mu není žádná role cizí a perfektně zvládá hrát jak mladého, tak starého Cohana. Zároveň ale dokáže být rošťák, co provádí zlomyslnosti a málem svou neposlušností svou rodinu zničí, vzápětí však dokáže skládat patetické písně o vlastenectví... V době války jsou takové snímky pochopitelné, jen jsou často nestravitelné, naštěstí zde je se opravdu zásluhou hlavního představitele na co koukat.