Teď zas my (1939)

Snímku nelze nepřiznat určitou sociální angažovanost, ale dělá to tak jednoduchým, koženým a patetickým způsobem, že je to často směšné. Oceňuju nejednoznačnost charakteru, kterého hrál Ladislav Hemmer, naopak bez "humorné" dvojky Kreuzmann & Dvorský bych se obešel a to platí ve filmu skoro pro vše. 30%.

Opravdu lze sklárnu plně automatizovat za pomoci pásové výroby? Milovníci ne tak okoukaných protektorátních selanek si přijdou na své, kýčem se samozřejmě nešetřilo. Nicméně film vibruje ještě další energií, jakousi zvláštní angažovaností. Racionalizace, navyšování výroby, podpora stability dělnictva. Film je černobílý, proto nejde poznat, zda pan šéf má na sobě košili rudou nebo hnědou, nicméně v duchu jedné z těchto barev to tak nějak vyznívá, byť naivně propagačně (ale ne domyšleně). Závěrečný pohled do budoucnosti je hodně veselý – 50. a 60. léta jsou nestandardní v barvě obleků (řvavá bílá na mladém šéfovi, černé uniformičky na dětech), jinak všichni vypadají a duševně působí v podstatě stejně jako ve třicátkovém patriarchátu. Inu, pokrok nezastavíš 😉.

Trochu překotná proměna původně lehkovážného syna továrníkova, který si jen chodí k otci pro peníze a kterého najednou přepadne potřeba povznést upadající sklárnu. Komediální dvojici tu představuje Dvorský s Kreuzmannem. Musím uznat, že tu snad všichni hrají velmi dobře, což zrovna v podobných filmech z tohoto období nebývá úplně zvykem. To je také jediné štěstí filmu, protože to postrádá výrazného komika, který by to případně vykompenzoval a pokud se jedná o komedii, tak dosti vlažnou. Na svou dobu překvapí výrazný budovatelský ráz filmu. Něco přes 3*.

Jde o jeden ze dvou scénářů Antonína Drvoty. Krize i další vlna průmyslové revoluce už běžela i napříč naší republikou a i o tom je celý snímek. Samozřejmě, že hlavní inspirací byly nejspíš myšlenky Tomáše Bati. Míchá se tu starý svět reprezentovaný továrníkem Hložkem a nový, který zastupuje jeho syn. Zajímavé je, že soudce zde tvoří sám režisér a to ještě ani zdaleka nemohl vědět, že se za pár let ocitne sám na druhé straně. Skvěle zahrála i Jiřina Štěpničková.

Zpočátku jsem si nebyl jistý, zda to nebude jen čistá propagace vědeckotechnického pokroku, pak se to ale po komediální stránce celkem rozjede a vyvrcholí závěrečným soudním procesem, kde si střihne roli i pan režisér. Krom toho, že strojů se netřeba bát (i když teorie, že čím víc toho budete vyrábět, tím víc toho od vás budou chtít kupovat, mi přišla trošku odvážná), se rovněž naučíte triky, jak co nejvíce vybrat na charitě (což se panu učiteli krapet vymstí) a poučíte se o rizicích abstinence...