Kočičí lidé (1942)

Tento dnes již kultovní film představuje fascinující ukázku toho, jak může být mezi výtkami kritiků a ohlasem diváků obrovský rozpor. I přes značně nízký rozpočet, který je na snímku zřetelně patrný, se jedná o originální hororový příběh, který ve světě monster filmů studia Universal představoval zcela nečekané a svěží zpestření. Na rozdíl od běžných monster filmů, kde byla stvoření jasně vidět a hlavním tahákem, zde režisér Jacques Tourneur sáhl po psychologii a vytváření napínavé atmosféry. Místo ukazování samotného monstra v celé jeho hrůzostrašné podobě se Tourneur zaměřil na práci se světlem, stínem a zvukem, čímž vyvolal u diváků hluboký pocit nejistoty a strachu. Právě tady se historicky zrodil jeden z nejikoničtějších hororových prvků. Náhlý, hlasitý zvuk, který udeří v momentě nejvyššího napětí a diváky doslova vystřelí ze sedadel. Tento film tedy není jen o příběhu, ale o umění vyvolat emoce prostřednictvím neviditelného, skrytého a nevyřčeného, což dodnes inspiruje tvůrce hororů. Ačkoliv byl snímek v době svého vzniku tvrdě kritizován, postupem času si vysloužil zasloužené uznání a stal se inspirací pro mnoho dalších hororových klasik. Dnes už je to spíše film pro opravdové fajnšmekry, kteří ocení jeho subtilní a promyšlený přístup k žánru, ačkoliv stojí vedle pompézních monster filmů studia Universal jako nenápadná, ale nezapomenutelná perla. Fanoušci klasického filmového hororu by rozhodně byste tuto legendu neměli minout. Byť je to z dnešního pohledu neuvěřitelné, nabízí zážitek, který ve své době neměl obdoby.

Film je sice zařazen v knize Steven Jay Schneider 101 hororů, které musíte vidět, než umřete ale jestli zaslouženě to už musí posoudit každej sám. Snímek je zde v červených číslech a může se pyšnit 70% ale já osobně jsem z něho zas až tak odvařenej nebyl. Pro mě zde notně zahlodal zub času. Vidět to tenkrát asi bych to bral jinak dnes už to na mě takovej dojem neudělalo. A to mám starší filmy rád. Žánrově se snímek pohybuje někde mezi dramatem, naivní romancí a odlehčeným hororem. Myšlenka je dobrá ale z hororového hlediska a zvlášť pro dnešního diváka toho film moc nenabídne. Je to spíš o chvilkové atmosféře, skvělé kameře a hře stínů. Simone Simon je spíš takovým koťátkem. Daleko děsivěji zapůsobila Elizabeth Russell. Ta však zůstala trestuhodně nevyužita. Popravdě jsem od Cat People čekal daleko daleko víc. 3hvězdy

"Ibegyoutobelieveme.Ihavenosecret."Klasický horor zaradený medzi1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorý síce má peknú kameru a pár výborných momentov (pôsobivá scéna v bazéne vedie), ale ktorý ma vyslovene dráždi svojou nekonečnou naivitou, degradujúcou celý film. Naivita tu doslova prekvitá vo všetkých oblastiach - v plytkom scenári (tá romantická linka je niečo hrozné), v prihlúplych dialógoch, v komickom jednaní postáv a v až trápne strojených hereckých prejavoch. Tu by mi ani tak nevadilo, ako ten film strašne zostarol, nad tým dokážem privrieť oči (veď hororový žáner je stárnutím extrémne postihnutý), jednu vec ale pochopiť nedokážem - prečo s hororovým žánrom musí ísť skoro vždy ruka v ruke až do oči bijúca tuposť. A ja by som si tak strašne rád pozrel nejaký inteligentný horor!"Youknowit'safunnything.I'veneverbeenunhappybefore."

Veľmi zaujímavá hororová vzťahovka. Dá sa vnímať ako klasická žánrovka, alebo ako čistá metafora na žiarlivosť. Prenasledovanie medzi lampami patrí medzi to najlepšie čo som v hororoch 30.-40. rokov videl. Tá atmosféra, kamera, svietenie, strihová skladba, gradácia. Má na tom veľkú zásluhu Tourneur, toto je presne ten typ scenáru, ktorý by v iných, menej schopných rukách mohol dopadnúť veľmi zle.

Je záhadná, k tomu je nádherná a sexy, a je zo Srbska s komplexmi, ktoré si doviezla, sem do Spojených štátov amerických, kde jedného dňa spozná v zoologickej záhrade pri čiernom panterovi, partnera, za ktorého sa vydá, čoskoro na to, ju bude mať za podivína, začne pokukovať po kolegyni z práce, ale aj ona po ňom, či najíma pre ňu odborníka, psychiatra, aby sa jej, trebárs zbavil. Hovorím o Irene Dubrovne, ktorá si ma svojou chladnou krásou, komplet celého obmotala okolo prsta, bohužiaľ, ostatné prvky filmu, už nie, aj keď atmosféra a kamera s réžiou, je vskutku na dosť vysokej úrovni, nevoňalo mi, že film trvá pod hodinu dvadsať minút, lebo sa mi to zdá málo, zároveň aj dosť, že film rýchlo skončí, ako začal. Má to plusy aj mínusy, kde vravím, že snímok považujem za zlatý stred, ktorý nijako zvlášť neurazí, ale ani nenadchne, ale bola by škoda nevidieť ho. Najmä Simone Simon je dokonalý dôvod, prečo zvoliť alternatívu času 1 hodina a čosi navyše, pretože pôsobí strašne zaujímavo, so sexy zjavom a hlasom, taktiež je to classic hollywood, ktorý ja mať tak rád, no, nie je to nič, na čo by som si zajtra spomenul...