Spell, dolce mattatoio (1977)

Anti-kulturní antropolog vidící pod rituálem jen masku společnosti bez tváře, hledící z prázdných očních důlků skopové lebky mrtvým okem příliš živé a lačné vulvy na svět v zrcadle vlastních fantasmat, jimiž reguluje vlastní nicotnost. Lascivní maso obcuje s druhými, aby se v odrazu šílenství ukájelo vlastním sebeobrazem. Cavalloneho červi odhalují odvrácenou stranu maloburžoazie dříve a trefněji než ti Lynchovi z úvodu Modrého sametu, jeho filmařské estetické cítění je zase přidanou hodnotou k obdobné leč méně kinematograficky objevné erotické diverzi Brassově, ale na druhou stranu film jako celek nepůosbí tak intelektuálně odtažitě jako nejlepší díla Pasoliniho. Surrealismus ubohosti, nemohoucnosti Kultury proti psychoanalytickým pudům - ne nadarmo sehrává komunistické deziluzivní svědomí jedné z hlavních postav podobnou roli jako impotentní knihomol v Trierově Nymfomance, ztrácející poslední zbytky hrdosti. V této beznaději mi film připomněl jinou italskou klasiku Totò che visse due volte.

Správný název je Spell (dolce mattatoio), čili Zaříkadlo (sladká jatka). V podstatě nic víc než erotické, posléze i religiozní, homocidní a skatologické sny, vize a tužby, které mnozí označují za surrealistické. Co je ale surrealistické a není nechme Bretonovi, jedině ten to vždycky uměl správně odlišit. Ale nic proti ničemu. Problém by jen mohl nastat u těch, jejichž erotické vize (a možná i ty další) jsou poněkud jinak akcentovány, formulovány, prostě se vyjevují jinak - třeba ti, kterým stačí (jako Řekům)kallipýgé, tedy mladá holka s pěkným zadkem, nebo (jako Indům)varáróha, tedy mladá holka s velkým zadkem.

Ciry Art, vsimol som si ale ze je to znesitelne - 100 minut ubehne sakra rychlo, postavy aj realne konaju, vela priestoru dostal surrealizmus, halucinacie - clkovek ma potom vo filme problem oddelit, co je realita a co uz halusky. Alberto Cavallone je u nas hodne neznamy reziser, coz je skoda, toto je suverenne jeho najlepsi film, ktory je volne dostupny. karel ma pravdu s tym hovadzim masom, biliardovy stol je ciry masaker scena : 75 %

Tohle je rozhodně zajímavý kousek. Výborný je vizual a občasný hudební doprovod. Barvičky, snové výjevy, občas nějaký ten rádoby šokantní záběr. Dějově je to ale neuvěřitelně prázdné. Celé to vykresluje pouze obyčejné příběhy obyčejných lidí, párů a rodin na pozadí jedné vesnické oslavy ... Co musím vychválit ale do nebes, tak je velká porce ženské nahoty a že to jsou fakt krasotinky!! Fakt náádhera ... O čem to vlastně je, jsem si říkal po celou stopáž ...? Fakt o ničem, nebo možná "je to celý o prcání" ...

L'Uomo, la Donna e la Bestia je avantgardní, erotické, psychologické a sociálně kritické dílo. Jeho hlavní myšlenka spočívá v odhalování temných stránek lidské psychiky a kritice pokrytecké morálky, která maskuje chaos a úpadek pod povrchem zdánlivě spořádané společnosti. Odehrává se v malé italské vesnici během příprav na výroční náboženskou slavnost na počest patrona obce. Příběh sleduje několik postav, jejichž zdánlivě spořádané životy skrývají temné a zvrácené tajemství, která odhalují rozpad morálky a pokrytectví pod povrchem venkovského společenství. Mezi hlavní postavy patří:Komunista v existenční krizi, který se potýká s pochybnostmi o své ideologii a snaží se zvládat svou psychicky narušenou manželku Lucianu, jež žije mezi realitou a halucinacemi, dopouští se sebepoškozování a extrémních činů (například konzumuje jídlo na záchodě nebo se automutiluje).Mladý řezník, který je posedlý mladými dívkami z vesnice, ale své sexuální touhy ukojí perverzním způsobem s masem v chladírně svého obchodu.15-letá dívka Giulia, která otěhotní po incestním vztahu se svým otcem během pohřbu svého dědečka.Tulák, záhadná postava s kristovským nádechem, který přichází do vesnice a svou přítomností ovlivňuje životy obyvatel. Děti ho obdivují, ženy po něm touží, a přestože působí jako katalyzátor změn, jeho role zůstává nejednoznačná. Další postavy, jako napříkladmladá prostitutka,hrubý farmář, který špatně zachází se svou ženou, neboumělec, jenž vytváří podivné koláže z obrázků vnitřních orgánů a modelek, doplňují mozaiku dysfunkčních vztahů a psychických deviací. Film je charakteristický svou experimentální a provokativní povahou, inspirovanou díly markýze de Sade a Georgese Batailleho. Mísí prvky erotiky, surrealismu a sociální kritiky, přičemž využívá halucinační obrazy a nelineární vyprávění. Režisér kombinuje realistické scény s snovými sekvencemi, což vytváří pocit zmatku mezi realitou a fantazií. Film obsahuje explicitní a kontroverzní scény, jako je zobrazení zoofilie, coprofagie nebo automutilace, které mají šokovat diváka a zdůraznit úpadek morálních hodnot.Interpretace: Hlavní myšlenkou filmu je kritika pokrytectví a morálního úpadku v konzervativní společnosti, zejména v kontextu katolické kultury maloměsta. Cavallone odhaluje rozpor mezi vnější fasádou respektability, kterou vesničané předvádějí během náboženské slavnosti, a jejich skrytými touhami, perverzemi a morálními selháními. Film zkoumá, jak společenské normy a náboženské instituce (zde reprezentované katolickou církví) potlačují lidskou přirozenost, což vede k potlačeným frustracím, psychickým poruchám a extrémnímu chování.Dalším klíčovým tématem je napětí mezi realitou a fantazií. Postavy se často uchylují do svých snů nebo halucinací, aby unikly tvrdé realitě svých životů, což odráží jejich vnitřní konflikty a neschopnost vyrovnat se s osobními traumaty. Tulák, který vstupuje do příběhu, může být vnímán jako symbol změny nebo osvobození, ale zároveň ztělesňuje anarchii a rozklad, který odhaluje křehkost společenského řádu.Film také kritizuje patriarchální struktury a politické ideologie (například komunismus), které selhávají v poskytování smyslu nebo morálního kompasu. Cavalloneho zobrazení vesnice je alegorií na širší společenské problémy, kde jednotlivci, uvěznění ve svých touhách a traumatech, ztrácejí kontakt s realitou a morálkou.(03.07.2025)(méně)(více)