Sloní muž (1980)

❮90%❯ Challenge číslo 12- Round 3-80´s a 90´s-hráč číslo 2-radecacek.Můj favorit kola nezklamal !Když se řekne David Lynch, většina lidí si představí mindfuck, který nedává smysl ani po třetím zhlédnutí. Jenže pak je tu Sloní muž. Je to paradoxně jeho nejvíce lidský a přímočarý snímek a přitom je to za mě absolutní vrchol jeho tvorby. Příběh nás hází do viktoriánského Londýna, což je v Lynchově podání v podstatě černobílá, hlučná a špinavá noční můra. Sledujeme Johna Merricka, muže s tak extrémními tělesnými deformacemi, že by se ho lekl i hlavní hrdina z hororu. Jako atrakce v panoptiku si užívá zacházení, vedle kterého vypadá život toulavého psa jako pobyt v pětihvězdičkovém hotelu. Pak se na scéně objeví Anthony Hopkins v roli chirurga. Musím přiznat, že v té mladistvé verzi jsem ho skoro nepoznal, ale ten jeho klidný a soucitný výraz je nezaměnitelný. Hopkins si Sloního muže původně vypůjčí jako zajímavý lékařský exponát, jenže brzy narazí na nečekaný problém. Pod tou vrstvou protetik a nánosů kůže se schovává intelektuál, citlivá duše a milovník Bible. Je to vlastně takový první velký příběh o tom, že kniha se nemá soudit podle obalu, akorát v tomto případě je ten obal opravdu hodně pomačkaný. Lynch do filmu geniálně propašoval svou zálibu v industriálním hluku a snových sekvencích. Londýn v jeho podání není město elegance, ale mechanický stroj, který drtí vše slabé. Kamera je naprosto špičková a i po desetiletích vypadá film pořád dost dobře. Černobílý filtr tady není jen pro parádu, ale dává celému vyprávění nádech osudovosti a nadčasovosti. Nejsilnější moment přichází ve chvíli, kdy si divák uvědomí tu největší ironii celého díla. Zatímco na začátku cítíme k Merrickovi hnus nebo lítost, na konci zjistíme, že skutečná monstra nosí cylindry, drahé obleky a tváří se jako pilíře společnosti. Ta scéna na nádraží, kde Sloní muž křičí, že není zvíře, ale lidská bytost, je ten moment, kdy se dostaví i husí kůže. Co se týče vizuální stránky,I když to vypadá jako skutečná deformace, šlo o geniální práci maskérů, která v podstatě donutila akademii tuto kategorii vůbec vytvořit. Film o někom, kdo byl vnímán jako hříčka přírody, nakonec působí jako to nejčistší vyznání lidskosti. Sloní muž je důkazem, že Lynch umí vyprávět i normálně, když chce, ale i tak vám u toho stihne nahlédnout hluboko do duše. Je to jeden z těch nesmrtelných filmů, které nestárnou a které vám připomenou, že krása je sice fajn věc, ale charakter je to, co vás nakonec pustí do divadla života. Tady uděluji plný kotel, protože tohle je kinematografie v té nejčistší a nejbolestivější formě.Proč film vidět? Nejlepší film Davida Lynche, jde o nejdojemnější příběh lékařské historie, působivý černobílý viktoriánský Londýn a dechberoucí maska.

[slabšie 4*]"Mr. Bytes, I'm sorry. But all you do is profit from another man's misery." "Do you think you're better than me?" "No, I never said that." "Youwantedthefreak...toshowtothosedoctorchumsofyours,tomakeanameforyourself."Neobvyklý životopisný film zaradený v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, vyzdvihujúci ľudskosť popri všetkej tej krutosti, ktorej sú ľudia schopní (odporné kreatúry v ľudskej koži usporadúvajúce "freak party" v nemocnici). Názorne to ukazuje na "Sloňom mužovi", skrývajúcom v "tele netvora" rozumnú a veľmi citlivú dušu, ktorú by tam asi nikto nečakal   ("I am not an animal! I am a human being!").   Jeho príbeh je podaný s jemnou poetikou a s množstvom emócií (dojímavá návšteva v rodine doktora), pričom je v ňom vierohodne zachytená doba konca 19. storočia v Anglicku (podporená výbornou čiernobielou kamerou Freddieho Francisa), doba vrcholenia industrializácie. Ide o najnormálnejší film Davida Lyncha (spoločne s filmomThe Straight Story (1999)), ktorý je zároveň aj jeho najlepšie hodnotený a komerčne najúspešnejší. Takže to jeho podanie je skôr štandardné (aj keď veľmi pekné) a nie obvykle lynchovsky bizarné (s výnimkou pár snových scén), "bizarný" je vlastne iba hlavný hrdina. Aj preto (a ešte aj kvôli tomu melodramatickému koncu) nepatrí tento film medzi moje najobľúbenejšie od Lyncha, chýba mi v ňom jeho typický rukopis, na mňa je proste až príliš "normálny". Medzi hercami musím vyzdvihnúť najmä ľudomila Anthonyho Hopkinsa (Dr. Frederick Treves), ďalej sa mi veľmi páčili i John Gielgud (Carr Gomm) vo výbornom stvárnení zaujímavej postavy riaditeľa nemocnice, Anne Bancroft (Mrs. Kendal) ako divadelná herečka a aj John Hurt (John Merrick) ako samotný "Sloní muž"."ItseemsthatI'vemadeMr.Merrick...intoacuriosityalloveragain,doesn'tit?Onlythistimeinahospitalratherthanacarnival."

John Merrick:„Ľudia sa boja toho, čomu nerozumejú.“Keby len boja, oni sú schopní to zničiť, roztrhať, rozdupať a ešte na tom zarobiť. Fuj, ale sa hanbím za všetky naše odporné vlastnosti. Lynchovské prvky sú už viditeľné, hoci bol režijne len „v plienkach“. Čiernobiely svet. Úvod -pochodujúce slony. Príbeh, ktorý chytil za srdce. Film korunujú výkony mladých hercov Anthonyho Hopkinsa a Johna Hurta. Zasiahla ma scéna, keď sa John prvýkrát v živote zúčastní divadelného predstavenia. Bohužiaľ som film videla dabovaný, som si vedomá, že dabing nemá ovplyvňovať filmový pocit. Lenže ovplyvňuje.

The Elephant Man je filmem kterej jsem dlouhé roky odkládal. Víceméně proto, že jsem nikdy nepropadl filmové tvorbě Davida Lynche. Ale i kdyby nenatočil nic jinýho(co by mě zaujalo) tak za tohle si zaslouží uznání. Drsné a smutné zároveň. Co k tomu víc dodávat. Vše podstatné už tady jistě bylo napsáno. 5hvězd

Citlivá životopisná dráma znetvoreného muža, ktorá bez zbytočného sentimentu empaticky ukazuje príkoria, ktoré musel zažiť, kým bol objavený a "vpustený" späť medzi normálnych ľudí. Je tak akýmsi zrkadlom empatie a odporu, ktoré Lynch nastavil dobe a spoločnosti. Produkcia je jednoduchá, ale hudba s čiernobielym obrazom výborne dotvára atmosféru a herci od Anthonyho Hopkinsa po posledného ničomníka hrajú perfektne. 90%