Gándhí (1982)

Film vznikl ve správnou dobu – a díky své tříhodinové délce do něj  Attenborough zvládl zahrnout opravdu vše podstatné.
I  když jsem se o toto téma a obecně Gándhího nikdy příliš nezajímal, film mi jeho život přiblížil a ukázal, čím byl tak výjimečný. Přiznávám, že v některých scénách jsem úplně nechápal co se děje.
Snímek se odehrává v krásném indickém prostředí a Ben Kingsley je do role Mahátma Gándhío jako stvořený – nikdo jiný se do role nehodí víc. Kingsley se své role ujal skvěle. Celkově jsou herecké výkony velmi dobré a film má také bohatý kompars.
Koho zajímá téma Gándhí a vše kolem, tak si film určitě užije.

Příběh snílka, který porazil Britské impérium a pokusil se sjednotit národy rozdílných náboženství trpící pod xenofobním terorem bílých sáhibů, což se mu ale tak úplně nepodařilo. Svinsta, které britové páchali ve svých "državách" (ve filmu zobrazené postřílení více jak 1500 civilistů) nikdy nebyla ani vyšetřována, ani potrestána. Současné bohatství zemí jako je UK je postaveno na otrocké práci a krvi jejich "poddaných". Film mohl být v tomto ohledu ještě kritičtější. Nicméně Ben Kingsley se v roli Gándhího našel a zahrál ho s neuvěřitelným přesvědčením. Klobouk dolů...

Gándhího(1982) Richarda Attenborougha lze bez problémů vřadit v tradici kanonických monumentálních životopisných dramat o význačných osobnostech, které svým osobním nasazením (z)měnily běh světa, mezi tyto filmy spadá kupř.Lawrence z ArábieDavida Leana neboSpartacus(1960) Stanleyho Kubricka, tyto filmy jsou si podobné jak co do rozsahu (zda 188 minut), tak kritickým uznáním, jimž se jim dostalo (8 Oscarů uGándhíhomluví za vše). Douška k stopáži: film trvá mimořádných 188 minut, ale vezměte si, že Gándhího relativně dlouhý život byl na události tak bohatý, že se do filmů některé vůbec nevešly (např. jeho vztah se syny, zejména s nejstarším Harilalem, který se stal významným kritikem svého otce, není ve filmu prakticky zmíněn – přitom šlo o tragický příběh plný rozporů, který dokresluje lidskou stránku Gándhího života, vizzde). Ale zpět k tomu, co film svému diváku nabízí, osobně si na něm nejvíce si cením výkonu Bena Kingsleyho v titulní roli, pod maskou se osoba hereckého představitele naprosto ztrácí a před očima vyvstává Móhandás Karamčand Gándhí. A ty davové scény (za nejsilnější samozřejmě nutno považovat scénumasakru v Amritsaru)! Je mi poněkud smutno na duši, když si uvědomím, že současná politická elita Indie (premiér NárendraMódía jeho hinduisticky a nacionálně orientovanáIndická lidová strany) má skrze přihlášení se k odkazu Vinájaka DámódaraSávarkaraa jeho představám o nadřazené pozici hinduistické většiny nad muslimskou menšinou blíže ke Gándhímu vrahovi,Nathuramu Gódsóvi, než ke Gándhímu, ale taková je žel realita dnešního světa se vším tím jeho blouzněním o velikosti a slávě národů (kupř. sloganMake America Great Againodráží tutéž tendenci). 80 %

Slavná osobnost s podnětným odkazem, silné Gándhího myšlenky proti válčení a diskriminaci, mnoho krásných záběrů, pár nezapomenutelných scén, poutavé exotické lokace, bohatá výprava, více skvělých herců... žel přesto film, který mi jako celek ne a ne sednout. Za ty tři hodiny jsem se do něj snad nikdy pořádně nedostal natolik, aby mě po skvělém dojmu z vybrané scény zase brzy po střihu do některé z dalších scén „neopustil“. Na to, že hlavní postavu indického vůdce uprostřed indických reálií a množství skutečně indických herců ztvárňuje britský herec, jsem si díky hodně zdařilému výkonu Bena Kingsleyho brzy zvykl. Snažil jsem se zkousnout i to, že komplet všichni Indové i Afričané ve filmu mluví anglicky, jakkoliv to zvláště ve scénách s domorodci (např. na střeše vlaku) působí v takto velkolepě pojatém filmu z reálných lokací uměle. Ale už dlouho jsem neviděl film, jehož styl by mi připadal tak nesourodě mnohotvárný: střídají se tu mj. fascinující panoramata, statické záběry a detailně aranžované velké celky v exteriérech jak z nějakého výtvarně laděného artového filmu + pro změnu rutinně působící rozsáhlé konverzace postav v jedné místnosti + dlouhé akční scény davových bitev, válečných střeleb a protestů + v poslední třetině i scény ve stylu starých archivních záběrů meziválečné éry atd. Že má Attenborough rád jistou roztříštěnost, pochopil jsem již díkyPříliš vzdálenému mostu, jenže tam se mi na ní podařilo přistoupit a skrze mapování událostí kolem válečné operace (bez hlavní postavy) mi díky poutavosti většiny scén nevadila – zatímco u životopisného dramatu o jedné osobnosti jsem tento styl vstřebával hůř. Vnímám poselství, kvůli němuž Attenborough tento film primárně natočil, ale bohužel se pro mě až příliš utápělo v přehnané délce a řadě scén, které ho spíše ilustračně obklopovaly, snažíc se zaujmout čímsi jiným (např. obrovským počtem komparzistů), než aby ho působivě podtrhly.[60%]

Nikdy som nebol radšej a viac nadšený z toho, že si rozširujem obzory vo filmovom umení. Veľmi edukatívne dielo, ktoré mi z môjho hľadiska ako človeka v tomto smere neznalého prinieslo vysokú mieru poznatkov o živote asi najväčšieho mysliteľa 20. storočia. Čiže zámer film nanajvýš spĺňa, aj keď sa jeho súkromiu takmer nevenuje, podáva zväčša len priebeh historických momentov a chŕli množstvo hlbokých myšlienok k nim navrch.Ben KingsleyGándhího nehral, on sa ním stal. PoMan on the Moonby som nepovedal, že je možné väčšie prevtelenie sa do úlohy schopné zatieniť ajJimovnezabudnuteľný výkon, ale práve sa stal opak. Hrať Andyho Kaufmana je úsilím oproti tomu menej ohromné, aj keď stále podstatou rovnocenné. Dá sa povedať, že dané úlohy výrazne poznačili oboch životy a kariéry, v tomto prípade vonkajším dopadom na následné škatuľkovanie, narozdiel od vnútornej ujmy na psychike. Príbeh je podaný dostatočne pozerateľným štýlom lenže ma nedokázal natoľko upútať aby som pritom nezaspal (čo sa mi absolútne nestáva) a to značí samo o sebe pomerne dosť. Takže piatu * by som dal byť to okresanejšia stopáž minimálne o hodinu, pretože dej neponúka toľko zaujímavých udalostí aby jeho momentálna dĺžka bola únosná a vhodná. Inak jeden zo spoločensky významovo potrebných kusov, čo treba bezpodmienečne vidieť aspoň raz za život. Záver emočne zdrcujúci s pamätným efektom.