Psí odpoledne (1975)

Tak přišel na řadu konečně zase nějakej pořádnej námrd! A navíc s Alíkem v hlavní roli, co lepšího se ti může po ránu v práci stát, než koukat na tohle dílo. Popravdě, doplnit tuhle velkou mezeru jsem si chtěl už dávno, jen se mi to nějak v tom množství ztratilo. Každobankopádně je to naprosto dokonalý a jsem rád že jsem to viděl. A určitě se někdy podívám znovu, protože to stojí za to. Skvělá, nenapodobitelná bankovní atmosféra, kamera, scénář a nepochybně herectví. Na tak komorní záležitost, to dokáže být docela napínavá jízda, která nenudí a dokáže udržet naši pozornost celou dobu. Jeden telefonní hovor byl trošičku přetaženej, ale jinak nic. Není co vytknout. Skvělá věc!

Herecký koncert Ala a jeho celoživotního přítele Johna Cazalea, který se coby mírný a hodný člověk mění v nevypočitatelného spolupachatele bankovní loupeže. Jedno z nejlepších dramat, které bylo kdy napsáno. Sidney Lumet vsadil na hollywoodské hvězdy a události podle skutečnosti. Vznikl film, který byl v mnoha dalších filmech buď parodován nebo byl jeho přímou inspirací.

6/10. Challenge číslo 8-/Round 7-Thriller-Hráč číslo 4-J *A*S*M.Sidney Lumet je bezpochyby výborný režisér, jeho 12 rozhněvaných mužů nebo Serpico jsou pro mě jasné důkazy jeho talentu. V kombinaci s charismatickým Al Pacinem by se mohlo zdát, že úspěch filmu Dog Day Afternoon je téměř zaručený. Přesto mě tento snímek přes své nesporné filmové kvality příliš neoslovil.   Mám slabost pro heist filmy, ale tahle loupežní zápletka zkrátka není můj šálek kávy. Dnes už jsem v tomhle žánru jako divák rozmazlený- La Casa De Papel, Heat, Den of Thieves, Baby Driver, Inside Man, Wrath of Man… tam jsou zločiny promyšlené do posledního detailu, plné zvratů, napětí a často i syrovosti. Tady ale všechno působí jako improvizace dvou zoufalců bez pořádného plánu i strategie a právě absence těchto prvků u mě vyvolala spíše chladnou odezvu.. Chápu, že je to podle skutečné události a že v roce 1975 byl žánr někde jinde, možná bych tehdy reagoval úplně jinak. Jenže z dnešního pohledu mi tam zkrátka chybí ta preciznost, nervy a napětí.   Navíc, z pachatelů nejde žádný strach. S rukojmími jsou skoro kámoši, atmosféra je místy až komediálně uvolněná, což mi k bankovní loupeži nesedí. Chybí mi tam reálné ohrožení, nebezpečí, tlak. Scény s vyjednáváním postrádají šťávu, jsou rozvláčné a místy až přehnaně uřvané. Celkově působí film předvídatelně i když se tváří, že vybočuje.   Na druhou stranu, vizuálně snímek pořád funguje. Lumet ví, jak pracovat s prostředím i napětím v malém prostoru a nudit jsem se rozhodně nezačal, což taky není málo. Závěrem lze říct, že Dog Day Afternoon je kvalitní film, jen zkrátka nespadá do té linie heist filmů, kterou osobně preferuji. Nejde tedy o nedostatek kvality, ale spíše o rozdílné očekávání a vkus.

Po opakovanom pozretí, tentokrát v roku 2025 sa asi stávam skutočným fanúšikom. Tento film ma zatiaľ nikdy nesklamal a vždy v ňom viem niečo nájsť. Je až neuveriteľné, koľko môže byť v tak naoko banálnom príbehu hĺbky a citu. Väčšinu života som sa na Lumeta pozeral možno tak trochu zhora, v podstate ako na síce kvalitného, no predsa len remeselníka filmu. Filmu komerčného, niekedy až priam spotrebného. Nech to ale nemá príliš negatívnu konotáciu, proste mainstreamu so všetkým dobrým aj zlým. Postupom času však v mnohých jeho filmoch, v Dog Day Afternoon zvlášť, nachádzam niečo ako krásu a poéziu v jednoduchosti. Túto jednoduchosť, ktorá ale nie je banálna, som tam však začal objavovať ako Alenka v ríši divov až s postupujúcim vekom a s odstupom viacerých videní. Jednoduchosť ľudských motivácií, ktoré aj keď bývajú obyčajné, majú v sebe skutočnú krásu a živosť. Tentokrát ma film priviedol aj k "pátraniu" po pôvodnom príbehu, ktorý je v skutočnosti ešte viac shakespearovský, než film. A každému z nás želám mať v živote aspoň jedného Johna Wojtowicza, ktorý by dával lásku takto detsky absolútne. Poklonu chcem zložiť Lumetovi a Piersenovi za odvahu. Spracovať v sedemdesiatych rokoch príbeh, ktorého súčasťou je aj love story dvoch chlapov mi v tej dobe príde obdivuhodne trúfalé. Rozumiem teda aj tomu, že mal Pacino ako začínajúci filmový "milovník" s prijatím role homosexuála problém a som rád, že ju po úprave scenára nakoniec predsa len prijal. Dal jej hĺbku, krásu a civilnosť ktorú by jej Dustin Hoffman možno bol dal tiež, no možno nie. A aby som nezabudol, presne ten sociálny presah, ktorý je v toľkých dielach zo sedemdesiatych rokov prítomný je to, čo dnes vo filmovom umení (a v intelektuálnom hnutí všeobecne) tak chýba. Ďakujem Sidney.

"Don't get ideas. I bark. That man there. See him? He bites."Kriminálna dráma zaradená v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Skutočný príbeh o jednej bankovej lúpeži, ktorá sa páchateľom vymkne z rúk, by sám o sebe nebol príliš zaujímavý, avšak Sidney Lumet je proste majster, ktorý z neho dokázal vykresať skvelú psychologickú drámu s parádne dusným napätím a výborným presahom (reflektovanie stavu spoločnosti). Dvojica lupičov, vietnamských veteránov, ktorých vynikajúco stvárňujú Al "Attica" Pacino (Sonny) a John "Wyoming" Cazale (Sal), sa ocitá v pasci, zavretá v banke spolu s niekoľkými jej zamestnancami. Ako z toho teraz von? Vonku všade naokolo po zuby ozbrojená armáda policajtov s prstami na spúšti, vo vnútri na všetko odhodlaný zabijak trochu mdlého rozumu Sal. Napätie sa poriadne stupňuje a rozumnejší z dvojice Sonny má čo robiť, aby zabránil hroziacej tragédii. No a Sonny má charizmy na rozdávanie, takže si vie ľahko získať sympatie okolostojaceho davu, takmer vyvolať vzburu, či demonštráciu gay komunity. Okamžite sa z neho stáva miláčik davu a mediálna hviezda, čo pekne dokumentuje povahu americkej spoločnosti, ktorej vládnu média a pre ktorú je všetko jedna veľká, bláznivá šou (plus, samozrejme, biznis). Tvorcovia dokážu veľmi podmanivo striedať tiesnivú náladu s humorne odľahčenými momentami, pričom nechýbajú ani krásne absurdné situácie, akou je telefonát manžela jednej zamestnankyne banky (zaujímavá Carol Kane), ktorý netrpezlivo čaká na večeru   ("He said he wants to know what time you'll be through."),   či bizarné predstavenie Sonnyho svojských "manželiek" (Chris Sarandon v tej scéne nemá chybu). Veľmi vydarený je záver filmu s cestou na letisko, kde napätie parádne vrcholí a kde svoj krátky part veľmi pôsobivo stvárňuje Lance Henriksen ako chladnokrvný agent Murphy."Oh, Sal, 'cause this is your first plane trip, don't be scared, O.K.?"