Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)

Film, v ktorom rozpočet nehral žiadnu úlohu, hlavnú úlohu hral Jack Nicholson so skupinkou v nápravnom liečebnom ústave a každú jednu postavičku som si obľúbil, každá postavička dýchala svojim vlastným životom a bojovala sama so sebou a Randle vstúpil do ich životov a rozjasnil im bežné dni v v prísnom hormonograme ústavu. Obrovskú sviňu, vrchnú sestričku bez mihnutia oka zahrala skvelá Louise Fletcher a verím, že to bola jej životná úloha. Psychologická dráma so silným koncom, po ktorom som sa ešte dlho bál obrovských indiánskych rúk, tie dve lopaty sa mi vkrádali do snov držiac vankúš tesne pred vykríknutím a zobudením do bdelého stavu. Miloš Forman navaril.

Toto je rozhodně film, který ve vás zanechá velkou porci emocí.
Je to tak silné a dost depresivní.
Ona sama o sobě psychiatrická léčebna je téma jako hrom.. nemluvě o lidech, jenž tam pracují ale i o těch co tam jsou zavření.
Přelet je v tomto fenomenální.
Pocity které se během sledování dostavují jsou často až nepopsatelné.
Vrchní sestra to je postava,kterou bych chtěl vidět vážně brutálně trpět.
A samozřejmě její herecký výkon povýší film úplně, protože tohle se musí ocenit, ačkoliv během toho děje vás šíleně štve a to je slabé slovo.
Opravdu nezapomenutelná postava, klobouk dolů.
Cítíte zoufalství,vztek a bezmoc a celé se to ve vás pere,když se vžijete do životů pacientů.
Indián je též správný týpek a ten závěr zanechá ještě větší pachuť.
Často překvapí,jak stačí málo,jak rozpočtu tak kulis atd. ,aby přece vzniklo něco co vezme dech a způsobí tak silné zamyšlení a vjemy.
Mám rád takové filmy,kde není zapotřebí moc a přesto se z toho stane totální pecka.
Nicholson není nijak zvlášť hercem, který by mě bavil nějak extra,ale tady jeho výkon byl precizní a v podstatě celé je to až moc reálné,proto tak dobré

Slavné drama od Miloše Formana, podle stejnojmenné knihy. Hlavní hrdina Randle Patrick McMurphy (Jack Nicholson) je dobrá postava. Je to vězeň, který předstírá šílenství, aby byl přeložen z pracovní farmy do blázince. Myslí si, že to pro něj bude pohodlnější. Ale přísnost a neférovost hlavní sestry Ratchedové (Louise Fletcher) se mu rychle znechutí. Spřátelí se s pacienty a postupně je vyburcuje k odporu proti zavedenému řádu. Nicholson tady hraje výborně. Celý film v podstatě stojí na něm. Z dalších herců za zmínku stojí Danny DeVito, Christopher Lloyd a Brad Dourif (ten tu má docela velkou úlohu). Btw, Lloyd a Dourif tu mají svoji první filmovou roli. Hraje tu také Vincent Schiavelli, který se objevil i v pěti dalších Formanových amerických filmech. Zajímavou postavou je samozřejmě indiánský „náčelník“ Bromden. Je to fajn film s povedenými postavami, tu a tam vtipnou scénkou a s docela drsným/smutným závěrem. Zajímavosti: Natáčelo se ve skutečné psychiatrické nemocnici Oregon State Hospital. Její ředitel Dean Brooks to filmařům dovolil a sám si rovnou zahrál postavu Dr. Johna Spiveyho. Heh, tak proto působí tak realisticky :). Jedním z producentů je Michael Douglas. Jeho otec Kirk Douglas totiž předtím koupil práva na divadelní a filmovou adaptaci (sám v té divadelní adaptaci hrál hlavní roli). Michaelovi se líbilo téma knihy, a tak ho přemluvil, aby mohl film produkovat. Kirk počítal s tím, že si hlavní roli zopakuje, ale v době natáčení na ni byl už moc starý. Danny DeVito si roli Martiniho už předtím zahrál v divadelní hře (v jedné z jejích repríz). Film byl nominován na 9 Oscarů, dostal jich 5.

ŽIVOT SI CESTU VŽDYCKY NAJDE!!A tento snímek, který není pouhým filmem je toho jasným důkazem! Génius Forman v nejlepší formě svého života vytvořil něco, co patří do zlatého fondu lidského odkazu na této planetě! Jako člověk, kterému život nadělil těžký start do života a do konce ho připravil o vlastní svobodu v jeho rodné zemi. Musel se vypořádat s mnoha útrapami a bojem proti nespravedlnosti, nátlaku a odporným praktikám komunismu. A jako odpověď všemu hnusnému, co ho na stezce života potkalo stvořil návod pro lidi, jak bojovat proti bezpráví. Díky svému odvážnému činu a emigraci dobyl celý svět a Hollywood mu padl k nohám a velebil a i po zásluze ocenil tento existenciální portrét člověka, který vždy bojuje proti děsivým praktikám totalitního režimu. Miloš obsadil do této role Jackieho Nicholsona, který vytasil herecký výkon, který je absolutně bez debatGOAT!!Nicholson jako nejsympatičtější provokatér a hajzlík na celým zkurveným světě definuje lidskou touhu po svobodě a naprosto nezdolnou vírou bourá pevné základy diktatury vytvořené na psychiatrickém oddělení sestrou Ratchedovou, která je tím nejsurovějším a nejhrůznějším monstrem filmových dějin. Sestra se svou stoickou chladnokrevností je neskutečně nechutnou postavou dehonestující všechny členy sebranky cvoků 'lečících' se na jejím oddělení. Postupné vymývání mozků naruší neuvěřitelnou živelností právě kulervoucí frajer McMurphy, který vpumpuje do svých unylých kolegů opět život a svým drivem demoluje zažité rutiny. Svými neustálými výpady a nápady převrátí předem prohraný boj na svou stranu a ukáže okolním pacošům, že bojovat za ty správné idee se musí vždy, za každou za cenu a jakýmikoliv dostupnými prostředky. Tímto se postava Randle P. McMurphyho stala trnem v oku tamních 'doktorů', protože dokázal pomáhat a léčit a ne tyranizovat a urážet. Jack navíc tahá trumfy každým okamžikem, co je na plátně a ať už pouhou grimasou, nejapným žertíkem, ztřeštěným nápadem či trefnou hláškou dominuje nej hereckým výkonům všech dob! Jeho výkon musí pohladit na duši každého komu není jedno jeho svoboda! Aby toho nebylo málo, tak i zbytek magorů je naprosto dechberoucích a svými frky naprosto rozebíraj obecenstvo do prvočinitelů. Milošovo panoptikum psychoušů je jednoše nejlepším ztvárněním Bohnic (a jím podobným ústavům), jaké kdy bude vytvořeno. Tečka. To je prachsprostý fakt, který nelze jakkoliv vyvrátit. A ať sledujete DeVita, Loyda, Schiavelliho nebo jiného chlapce z tohoto oddělení při společných terapeutických sedánkách, hazardu, basketu, imaginárním baseballu nebo při lovu ryb máte pocit, že jste nikdy neviděli lepší scénu. Speciálním bláznem je Náčelník, obrovský indián, který necekne ani slovo a ke všemu je chluchej jak poleno, za to v basketu je to nejlepší pivot od dob Wilta Chamberlaina. ''Načelníku, hoď ho do koše!!'' Film je prošpikován legendárními hláškami a nezapomenutelnými momenty, které divákovi navodí horskou dráhu emocí. Spousta božsky vtipných gagů, které jsou vtipné tak moc až jsou dost často tragicky autentické. Přesto všechno z nich budete mít slzy v očích a budete se lámat v kolenou. S přibývající stopáži očekáváte zlom, který se nekompromisně dostaví a zlomí vaše naděje ve vše dobré a víru ve spravedlnost na tomto světě. Konec přinese opačnou škálu emocí od slz smutku, utrpení po husí kůži a nekončící odpor ke svini, která si nad tím vším umyje ruce v cizí krvi. Fatální konec je nevyhnutelným a srdcebolným zážitkem, kdy hlavní hrdina byl symbolicky přibit na kříž jako oběť systému a boji proti příkoří a útrapám. Není moc věcí, které jsou komplexnější než jedenPŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM. Dílo definující bytí a nebytí, orchestr lidských emocí, přehlídka nadlidských uměleckých výkonů je slastnou a zároveň bolestnou symfonii svobody zahnané do kouta diktaturou, ze které se zdá se není spásného úniku .....ŽIVOT ZVÍTEZÍ!!! 110%!!!!

Jeden z těch vzácných snímků, který ve mně při prvním zhlédnutí vyvolal pocity, na které se nezapomíná a které se už nikdy v takové intenzitě nezopakovaly. Cítil jsem radost, hrdost, ale i hluboký smutek a bezmocný vztek. Všechno najednou se to ve mně pralo v jednom jediném lidském osudu. Nespoutaný floutek Randle McMurphy vtrhne do temného a sterilního prostředí ústavu jako neřízená střela, jen aby narazil na ledový klid vrchní sestry Ratchedové. Louise Fletcher ji zahrála tak fenomenálně, že moje nenávist k ní byla naprosto reálná a až fyzicky hmatatelná. Miloš Forman dokázal proměnit pár kulis v čirou genialitu a psychologickou bitvu o lidskou důstojnost, kde se bojuje o každý nádech svobody. Nejsilnější je pro mě ta myšlenka, že i v naprosté nesvobodě si člověk může uchovat kousek sebe, pokud má odvahu se smát do tváře osudu. Fascinuje mě ten moment, kdy Randle po neúspěšném pokusu zvednout těžký mramorový panel jen klidně řekne ostatním:„Aspoň jsem to zkusil... Kristepane, aspoň jsem to zkusil.“ V té jedné větě je všechno. Je to svědectví o boji proti systému, který vás sice může fyzicky zlomit a nakonec i připravit o duši, ale nikdy by vás neměl donutit přestat se snažit o únik z téhle kukaččí klece. Ten konec mě pak dorazil, svoboda má někdy tu nejkrutější cenovku.