Zvláštní den (1977)

Komorní drama jako fík. Dokonalý, klasicky čistý tvar, který nechává naplno zářit obě hvězdy (dojemné shledání víc než deset let po jejich neapolských skopičinách!) a do kterého hladce zapadnou i Američan Vernon, loskuták Rosmunda a "Tři mušketýři". A vedle toho mrazivý obraz proměny lidského kolektivu ve stádo dobytka.

Veľmi som ocenil, ako tento film vyzeral. Hoci ma prekvapilo, ako sa dej vyvíja, najpôsobivejšie na mňa na tomto filme zapôsobil jeho vzhľad. Čo je mínus sú postavy, ktoré sú prehnané a dialógy sú často strnulé. Milostné scény (ak sa to tak dá nazvať) sa ťažko pozerajú kvôli ich trápnosti, ale najhoršie je, že tvorcovia si mysleli, že postavy musia mať sexuálny pomer, čo tiež nepôsobí reálne pre postavy a myslím si, že príbeh by bol oveľa silnejší, keby city postáv k sebe navzájom zostali na platonickej úrovni. 6/10

Výborná dráma, ktorá na malej ploche náhodného stretnutia dvoch osôb v činžiaku vykresľuje pokrivenosť fašistickej spoločnosti. Antonietta je obyčajná žena v domácnosti, ktorá je celá vzorom fašistickej ideológie. Jej manžel je straník a vysoký štátny úradník. Všetci hrdo nosia uniformy a Antonietta má album ducceho fotografií popísané fašistickými mottami. Náhoda však spôsobí, že v deň slávnostného stretnutia Mussoliniho a Hitlera v Ríme stretne Gabriela, suseda od naproti, ktorý je homosexuál a je fašistami vyhodený z práce. Stret týchto odlišných svetov zapáli svetielko v tme. Aj keď malé, sotva tlejúce, bez hrdinského pástosu, ale predsa len svetlo. Umožňuje to kvalitná produkcia, ktorej netreba veľa, len nechať Marcella Mastroianniho a Sophiu Lorenovú hrať prirodzene svoje postavy, dobrou kamerou zaznamenať pocity ich postáv a podfarbiť to rozhlasovým prenosom slávnostného stretnutia fašistických pohlavárov. 90%

Solidní konverzačka dvou lidí, odehrávající se v den, kdy do fašistické Itálie přijel s velkou slávou (a ještě těsně před druhou světovou) Hitler a tehdejší lid pochopitelně jásal. Ústřední hrdinové tohohle filmu ale nejásají, dokonce ani nejsou v ulicích, ale doma a tam postupně řeší své životní problémy a při nich si leccos uvědomí. Není to sice úplně dokonale napsané a vedené, má to místa, kde to mohlo být údernější a propracovanější, ale i tenhle výsledek je podle mě skvělý, podnětný, slušně zahraný a natočený takovým způsobem, že mě to celou dobu bavilo a ani na moment nenudilo. Moje první setkání s tvorbou Ettora Scoly tedy dopadlo dobře, takže od něj někdy určitě zkusím i něco dalšího. Jen mám teda po tomhle filmu pocit, že snad v každém slavnějším italském filmu prostě hraje Sophia Loren, protože jsem ji teď viděl asi v 4 italských filmech v kuse. Ale Mastroianniho vlastně taky, takže mám pomalu pocit, že tam snad v té době asi neměli lepší herce do hlavních rolí, když je tak často obsazovali. Možná to je jen tím, co za italské filmy si vybírám, ale už se mi krapet okoukali... 4*

Hitler přijel do Říma a Itálie se stala fašistickou. Tím pádem Gabrielovy začínají těžké časy. Lidé jako on nemají v současném režimu šanci. Jenže potká Antoinettu a ta chce na chvíli zapomenout, být milována. Je to komorní drama o dvou hercích, to celé odehrávající se v jednom domě. Možná by bylo zajímavé se podívat i na to, co se s touto rodinou dělo po válce. Protože zatímco Gabriel se bál během ní, A. se musela strachovat o budoucnost s jejím koncem. Opět se potkávají Sophia Loren a Marcello Mastroianni a opět byli výborní.