Televizní společnost (1976)

Lumetov opus z diabolských kancelárií televíznej exekutívy vo výškach newyorských mrakodrapov na šiestej Avenue. Prekrásne natočené vizuálne (interiéry plus exteriéry z interiérov), ale aj naratívne (postupný prechod osvetlenia scén ruka v ruke s postupnou špirálou úpadku). Herecky famózne (Holden, Finch, Dunaway), obsahovo sýte a pestré, lamentujúc širšiu paletu tém – paradoxne ma najviac zaujala nie primárna o korupcii televízie, ale vnútorný konflikt Maxa (Holden) medzi túžbou a realitou.Networkby mi bol ešte viac výživnejší pred 50 rokmi, resp. teda s komplexnejšou znalosťou stavu TV sietí v danej perióde—aby sa mi dalo s úplnou určitosťou povedať, či Lumet brilantne predikoval jej smerovanie a zároveň vytvoril prototyp televíznej figúry (à la Springer / Stern), ktorá zaplavila obrazovky na prelome milénia, no v 70. rokoch nebola? Komediálne nerátam x) (x/x) (x/x) (12.5.2025) (1.3.2026)"Why is it that a woman always thinks the most savage thing she can say to a man is to impugn his cockmanship? I gave up comparing genitals back in the school yard."

Nadčasová satirická sonda z oblasti lživé a mozky vymývající televizní produkce, která je relevantní i po padesáti letech od premiéry. Chytrý scénář prošpikovaný důležitým poselstvím ohledně médií, korupce, peněz a našeho světa jakožto byznysu, dává hercům spoustu prostoru, aby se s dialogy vyřádili precizním přednesem a emocionálním dopadem na diváky. Finch, jakožto obyčejná zastaralá loutka producentských krys, si to kradl celé pro sebe, a i přestože se na obrazovce neukázal tak dlouho, dokázal si diváky (ať už filmové či reálné) svým výkonem omotat okolo prstu. Nezapomeňte, jsou to jen kalkulované lži pro sledovanost. Iluze. Honba za většími čísly, za větším ziskem. V sedmdesátých letech to byla barevná televize, dneska je to barevná televize ve Full HD, ale obsah je stále stejný. 💀

Dříve soupeřily o pozornost diváků televizní společnosti a často kvůli tomu překračovaly morální a etické zásady, nyní to dělá kdejaký kretén na sociální síti, rozdíl je v tom, že ten kretén na sociální síti je tak trapný, až se za něj musí stydět všichni okolo. Satirická černá komedie o fiktivní televizní stanici, která bojuje s nízkou sledovaností.Howard Beale, dlouholetý moderátor večerních zpráv, oznámí v přímém přenosu, že se za dva týdny zastřelí naživo. Místo aby ho vyhodili, stanice využije jeho šílenství k zvýšení sledovanosti. Beale se stane„šíleným prorokem vzduchových vln“a jeho pořad láme rekordy. Po zhlédnutí tohoto filmu se můj názor na televizní společnosti dost změnil k horšímu. Je to jen banda chladných, bezcitných, oploštělých workoholiků, kteří jsou schopni udělat pro sledovanost úplně cokoliv. I kdyby při tom měli umírat lidé. Hlavní postavy jsou: Howard Beale – šílený prorok, který říká nahlas to, co si všichni myslí.Max Schumacher– starý, slušný šéf zpravodajství, který se nakonec zamiluje do mladší ženy a zničí si manželství.Diana Christensen– ambiciózní, bezskrupulózní kariéristka, která by prodala i vlastní matku pro vyšší rating.Frank Hackett– drsný manažer, který šikanuje všechny okolo.Arthur Jensen– velký boss, který Bealovi přednáší o tom, že svět je jedna velká korporace. Největší krávou byla ta Diana, taková zasraná svině, která i v posteli při píchání mluví o práci a o tom, jak by ráda rozvíjela své pořady. Naopak Beale byl podle mě frajer, říkal přesně to, co si většina lidí myslela tehdy a myslí si to i dnes –vše jsou jen kecy a už toho máme dost. Jedná se tedy o celkem dost povedené a autentické drama, které by si zasloužilo být více vysíláno v televizi, čistě pro zamyšlení. Nesmím opomenout také ducha tehdejší doby – Studenou válku, prezidenta Nixona, prezidenta Forda, ropnou krizi a nadávání na Rusáky, na které se dá nadávat dodnes. Filmu dávám tedy krásné 4*.

Senzacechtivá televizní společnost a stejně dychtiví diváci. Čísla, procenta, sledovanost, zisky, byznys. A to v první řadě. Lidský jedinec je jen dělník, postradatelná jednotka, nositel úspěchu či úpadku. Nikdy bych neřek, že by mě film s takovým scénářem mohl bavit, ale pěkně se tady představilo to shnilé pozadí televizních a nadnárodních korporací. Film působí jako kritika, ale myslím, že jak tenkrát tak nyní, nikoho to vlastně nezajímá. Ale musím uznat, že postavy měly hloubku a jejich psychologie měla pevné základy. Bohužel to ale není něco, co by zaujalo každého. I já sám jsem s tím měl docela problém, takže můj osobní průměr je názor a můj osobní názor je průměr.

dvouhodinová verze "Muže co křičí na mraky" sice mohla být v době vzniku břitkou satirou, nicméně za téměř padesát let se pomalu ale jistě přetransformovala v realitu a její schopnost šokovat a překvapovat se tak razantně zmenšila. Sice se kvůli sledovanosti a ratingům stále ještě nevraždí, ale asi by mě úplně nepřekvapilo kdyby se tak v budoucnu stalo...70%