Tři ženy (1977)

Človek skočí do bazéna obloženého divnou, vizuálne príťažlivou mozaikou, ktorá vyobrazuje veľmi zaujímavé postavy žien. S hlavou pod vodou sa na ne dostatočne dlho pozerá, až kým mu nezačne dochádzať kyslík. S prichádzajúcim bezvedomím sa postavy žien začnú rozpadať a celá mozaika v bazéne prestáva dávať akýkoľvek zmysel, ba dokonca, človek sa už teší na bezvedomie.

Neurobte tú chybu, že si pred pozretím prečítate, o aký nevídaný surrealistický zážitok ide. Veci sa začnú zamotávať až niekde v dvoch tretinách rozprávania, avšak to neznamená, že realistická väčšina filmu je iba expozíciou pre neskoršie udalosti. Budovanie vzťahov medzi postavami buď s nízkym, alebo naopak predstieraným sebavedomím má dostatočnú intenzitu vlastne aj na to, aby Altman nezačal pre vyvrcholenie filmu nekonštruovať jeho štruktúru. Ako sa vlastne veci majú, je na každom divákovi, dôležitejšie je, o čom chce režisér rozprávať a neprekvapivo je to najmä o ženách v dobovej spoločnosti. Napriek pomalému tempu, možno paradoxne, 3 ženy uplynú relatívne rýchlo a potešia okrem iného aj tým, že okrem drámy ich môžete vnímať aj ako zástupcu iných žánrov, čo záleží od toho, ako si spätne interpretujete niektoré udalosti.

A zase ten Altman a tentokrát z toho málem vylezly i tři hvězdičky. Je to sice taková pomalá slepičárna, o dvou ženských (ta třetí je jen do počtu) nicméně do půlky mě to celkem bavilo. Dvě solidní herečky; ošklivka Duvallová hraje kupodivu celkem pěknou šik ženskou, která je světová a všechno, akorát ji všichni ignorují. A ošklivka Spaceková je tu za Carrie č. 2 - naivní, hodňoučká, nevinná dívenka, která se zoufale snaží s tou druhou spřátelit a při snaze získat si ji překračuje hranice. Vše zhruba v půlce dospěje k tragédii a pak přijde zvrat který nedává smysl a ve finále mindfuck, který už ABSOLUTNĚ nedává smysl a za který by se pozdní Lynch nemusel stydět. Jenže já Lynche rád nemám, nemám rád filmy co se za dvouhodinové sledování divákovi vysmějí. A očividně nemám rád Altmana. 2* za herečky.

Jako je to o třech ženách, tak já symbolicky přišel hned na tři různé interpretace filmu, z čehož je jedna jednoduchá, jedna taková medium a ta třetí vyloženě složitá. Ve všech možnostech a v každém ohledu ale platí všechny klady, které zde vnímám - psychologické to skutečně je, má to hodně podmanivou mysteriózní atmosféru od začátku až do konce, po filmařské stránce je to naprosto precizní a je zde obrovské množství velmi nápaditě pojatých scén, zahrané je to taktéž skvěle a obě postupné proměny v povahách hlavních postav zvládly všechny hlavní herečky naprosto skvěle a maximálně uvěřitelně, odkazy na Bergmanvou Personu jsem tam také viděl... A i ten závěr je působivý a také dost zvláštní, v kladném slova smyslu. Hodně si mě tady Altman získal, určitě i mnohem víc než doposud ve všem, co jsem od něj zatím viděl, ale k vyššímu hodnocení mi stejně brání ta nejasnost v tom, jak to celé uchopit. Je to celé hra s mírně nadpřirozenými prvky na to, kdo nakonec bude dominantnější a ostatní "ovládne"? Jsou všechny tři hlavní postavy jedna? Nebo je to jen psychologický příběh o třech různých ženách, které se v životě nějak posunou? V tuhle chvíli mám pocit, že i Altman v tom měl krapet bordel, nicméně při budoucím druhém zhlédnutí to možná budu vnímat jinak a přehodnotím. Zatím ale zůstanu "jen" u čtyř hvězd, každopádně dost mě to nalákalo na další Altmanovy filmy. Silné 4*

Já mám s Altmanem problém, že jeho filmy moc nechápu. Nicméně jeho jiný filmy se mi líbily a třeba takový Prostřihy považuju za opravdu skvělý dílo, který rozhodně stojí za vidění. Tři ženy jsou ale ten případ filmu, ze kterýho mám dojem, že si to režisér natočil pro sebe a ne pro diváky. Já jsem prostě smysl toho filmu nepochopil a neobjevil. Hlavně ten úplnej závěr, kdy jsem si myslel, že třeba přijde nějaká pointa, ve mně akorát zanechal hromadu otázek. Jestli to byl Altmanův záměr, tak se mu to povedlo. Ale já opravdu nemám chuť to vidět znovu, abych třeba na ty otázky hledal odpovědi. Jinak z těch třech žen mi přišla nejzajímavější postava Willie (Janice Rule), která se ve filmu jenom tak občas mihne. Ty dvě hlavní ženy mi spíš obě lezly na nervy. Bez ohledu na to, jak mi ty postavy byly nesympatický, tak to Sissy Spacek i Shelley Duvall zahrály opravdu dobře. Zejména Sissy Spacek mi s každým dalším filmem dokazuje, že zůstala tak trochu nedoceněná. A co se týče Shelley Duvall, tak mě nejvíc překvapilo, že tady nevypadala jako strašidlo.