Skandál (1950)

„Kromě toho, víš, co je modlou tohoto věku? Fotografie a tištěný text!“| Když se známý japonský režisérAkira Kurosawa(ročník 1910) vytasil ve svých čtyřiceti létech s filmemSkandál, představil divákům svůj typický film. Ano, existují známější; ano, existují určitě lepší;Skandálvšak nese zřetelnou kurosawovskou pečeť. | Slavná zpěvačka Miyako Saijo cestuje do hotelu. Ujede jí autobus, díky čemuž se potká s malířem Ichiroem Aoyem. Horské prostředí, kvalitní bundy proti vichru a pořádná motorka, na níž pan malíř cestuje. A partička pozorných a velmi vlezlých novinářů s fotoaparátem. Skandál je na světě. Skutečný, velký skandál, neboť pan Aoye se rozhodne bránit. |Toširó Mifuneumí bravurně hrát, jak už prokázal ve starších filmech, impulsivní chlapíky. Role Ichiroa Aoya mu sedla perfektně, zejména pro silný morální podklad, kterým vládne. A již poněkolikáté se pod Kurosawovou režisérskou taktovkou potkal se slavnýmTakašim Šimurouv roli pana Otokichiho Hiruty, právního zástupce. | Že jsou bulvární novináři, řečeno slovy pana Hiruty, „záludná verbež“, víme dobře. Ale film, v němž jejich obžaloba hraje viditelnou roli, je ve skutečnosti o něčem jiném. A nebyl by to Kurosawa, kdyby to nebylo právě takhle.Skandál– jako typická kurosawovská záležitost – vypráví o vztazích a morálce. Nevyhýbá se sentimentu; natočit ho někdo jiný někde jinde, řvali by recenzenti a používali slova jako „melodrama“, „přehnanost“, „kýč“. Ale velikost Mistra Kurosawy spočívá právě v umění natočit sentimentální příběh natolik skvěle, že divákovy slzy jsou opravdové. Scénu, v níž pajzl plný podezřelých existencí začne zpívat koledu (příběh se odehrává před koncem roku), musíš vzít vážně, jinak bys už v životě nemohl věřit ničemu a nikomu. | Znám většinu filmůAkiry KurosawyaTakaši Šimurarozhodně patří mezi mých pět nejoblíbenějších herců. Jeho výkon veSkandálu,to, jak postavu Hiruty ztvárnil, považuji za jeho první filmový vrchol (druhý vidím v samurajském dramatuSedm samurajů). Spolu s bezchybnýmToširóem Mifunema nádhernouJošiko Jamagučise divákovi nabízí skutečná pastva pro oči a díky konci filmu i pro duši.Skandál je nádherný film o skandálních věcech a také o tom, co je v životě skutečně důležité.Bez ohledu na to, zda žiješ ve dvacátém století v Japonsku, v současné Evropě, nebo kdekoliv jinde.Skandál je skandální příběh plný diváckých slz. A to je skandální.

Film dobře reflektuje hyenismus bulvárního pisálkovství a důsledky, které mohou být pro někoho fatální. Příběh velmi umně osciluje mezi komedií a sociálním dramatem, které v těch správných momentech dokáže chytnout za srdce. Jako tolikrát předtím i zde musím napsat, že Mifune je opět skvělý, ale T. Šimura ho svojí tragickou postavou právníka zcela zastínil.Skandálje zapadlý Kurosawův klenot, který byste neměli rozhodně minout, pokud patříte mezi fanoušky tvorby tohoto režijního velikána.

Sympatického maliara Ichira Aoeho zrejme ani vo sne nenapadlo, že počas maľovania hory Kumotori, naďabí na vskutku ozaj sympatickú, mimoriadne peknú a slávnu speváčku Miyako Saijovú, ktorej sa následne ponúkol, že ju odvezie na svojej nablýskanej motorke na hotel, kde je i on zrovna ubytovaný. Už svojim svojským vystupovaním pôsobí naozaj zaujímavo, pretože na toto miesto síce chodí maľovať viacero umelcov, ale nikto z nich sa sem pravdepodobne nedopravuje na motocykloch, čo taktiež neušlo pozornosti ani jednému z pozorujúcich občanov, ktorý sa ho na túto vec potom opýtal... Na tom by ani nebolo absolútne nič zvláštne, nebyť ich presunu do verejného podniku poskytujúceho ubytovanie, v ktorom majú izby každý zvlášť, ale stačí úplne nevinná návšteva jedného z nich, kedy sa k sebe "pritúlia" do veľmi tesnej blízkosti, pričom netrpezliví paparazzovia už medzitým na nich dávno číhajú, ako bystrý jastrab na svoju korisť, a tak senzácia na seba nenechá dlho čakať, keďže fotoaparátom zachytia istúmomentku, vďaka ktorej bude mať bulvárny plátok pred Vianocami hodne veľa dychtivých čitateľov, ale zároveň i žalobu na krku zo strany rozhorčeného protagonistu, ktorého sa táto skutočnosť nepríjemne dotkla ! Mohlo by sa zdať, že s príchodom právneho zástupcu Otokichiho Hiruty, by sa všetko mohlo dať konečne na správnu mieru, to jest v prvom rade zažalovať časopis Amour, teda domôcť sa určitej satisfakcie, a to konkrétne na súdnych pojednávaniach v stanovenom súdnom procese, ale ako sa tak na túto líniu udalostí ďalej pozerám, určite to nebude také jednoduché, ako to zo začiatku môže vyzerať. Totižto, tento právnik ukrýva nejedno tajomstvo, vďaka čomu začne pôsobiť dosť rozporuplne, až som sa miestami čudoval, prečo mu hlavná postava tak extra dôverovala, ale pre odpoveď našťastie netreba chodiť príliš ďaleko. / Ranný Kurosawa mi celkom dobre sadol, že až teraz som ukončil jeho režisérsku tvorbu v plodných 50. rokoch, kde opäť nesmeli chýbaťToširóaTakaši, kedy je jeden lepší ako druhý, to je proste fakt ! Až poŠkandálidorazil ajprelomovýRašomóna mnoho ďalších legendárnych spoluprác → perfektného režiséra so snáď ešte perfektnejším hercom, pritom podotýkam, že aj predtým sa spolu pomaličky zoznamovali, ale až neskoršie to začalo prinášať samé ovocie, na ktoré fanúšik nedá len tak dopustiť, ó áno, strašne rád si na ňom zakaždým pochutnávam. Možno filmu niečo chýba, trebárs väčšia dynamika, alebo povedzme scenár občas trochu zaškrípe zubami, ale i napriek tomu sa stále jedná o pozoruhodný počin, nad ktorým stopercentne nemávnem rukou. Skrátka, podľa mňa sa vidieť oplatí.

[3,5*]     Tu dosť nepriaznivo zapracoval čas. Zverejnenie vymyslenej ľúbostnej aféry slávnej speváčky a maliara v nejakom bulváre sa z dnešného pohľadu môže javiť ako úplne banálna záležitosť, v danej dobe však z toho dokázali spraviť veľký škandál a súdny proces. Dnešný divák to asi dosť ťažko pojme a keďže je hlavná zápletka založená práve na tomto, celé to stojí na hlinených nohách a celé súdne pojednávanie pôsobí úplne vykonštruovane. Čo ale funguje perfektne dodnes, je prvok chorej právnikovej dcéry, ktorá tu predstavuje svojou čistotou a múdrosťou niečo ako jeho svedomie. Už od okamihu, keď sa zjavila na obrazovke, všetko sa zrazu akoby rozjasnilo. Scény s ňou sú tým najsilnejším z celého filmu, uvediem ako príklad rozhovor s otcom, keď sa vrátil opitý domov a ona okamžite vedela, že niečo zlé vykonal. Výborne je zobrazené trápenia právnika, boj s jeho svedomím, v skvelom prevedení Takaši Šimuru.

Je to tak dobře udělané, že se na to dá v klidu a se zájmem dívat i dnes. Přesto se pro mě Kurusawa často nevyhne scénám zbytečně dlouhým či tak triviálním, že ztrácí moji pozornost. Z tohoto hlediska pro mě ani tento film není zcela vyvážený, ale kompenzuje to asi třemi velmi krásnými a inspirativními postavami, i když konec mohl být velkolepější, je vlastně dobře, že nebyl.