Srpnová rapsodie (1991)

Babička kráčajúca v búrke nepochybne zostane v pamäti mnohých divákov, hoci majstrovsky balansuje na hrane gýča. Nečudujem sa, že niektorí hodnotia tento film ako sentimentálny brak. Je osobný, je ubolený a vonkoncom sa nehrá na žiadnu objektivitu, no zároveň nie je lacným výpredajom nacionalizmu.
Možno najsilnejšie sú v ňom návraty - návrat detí k roztomilo cupkajúcej babičke, návrat rodičov z Ameriky, obrátený návrat (odchod) Amerikánca moderným dopravným prostriedkom. Ostatne aj babička sa napokon vracia k dedovi. Návraty uprostred generačného neporozumenia.
Starnúci Kurosawa natočil sentimentálny film a ustál to. Myslím si, že to nie je úplne málo.

V podstatě se dá film shrnout jako vyprávění ovčí (v tomto případě japonské) babičky. Babička je pamětníkem jaderného holokaustu v Nagasaki a svým vnoučátkům vypráví trampoty kolem této události. Film je to pomalý, vláčný, ale Kurosawa ho dokázal podat tak příjemně zvláštně poeticky, že jsem byl uhranut. Jednoduše hezký filmový zážitek.

Mám zde spoustu nejasností. - Zaprvé - to se jako Richard Gere cabral s těma Rolexkama z Pretty Woman v té vodě? To vyloženě fyzicky bolelo. - Zadruhé - obsadili do té role Richarda Gerea především proto, že má ty šikmý malý oči, nebo je to jen shoda náhod? - Zatřetí - ta babička měla na temeni hlavy pleš, nebo to byla nějaká čepice? Nad těmito otázkami jsem víceméně přemýšlela celý film. 🫰🏻

Název sedí: lyrická báseň vznešeného obsahu (odehrávající se v srpnu :-), sentimentální, generační). Stará babička vypráví zvídavým vnoučatům pár (lehce strašidelných) historek z mládí v Nagasaki, v němž velká část její rodiny, včetně manžela, zahynula po svržení atomové pumy. Děti se pak na ona místa vydávají podívat… a nakonec přiletí i chápavý Richard Gere, aby lámanou japonštinou projevil lítost (ještěže se za Američany přímo neomluvil). Zjevně šlo pro Kurosawu o bezmála osobní terapii, (opětovné, nekončící) vyrovnání se starého muže s nezhojeným šrámem válečné tragédie… která už ovšem pro současnou společnost zůstává pouhou mlhavou historií.

Mít to jiný konec (SPOILER fakt jsem tak nějak doufal, že tady nikdo neumře a ta babička se s tím svým bratrem skutečně setká KONEC SPOILERU) tak ty 4* dám bez sebemenších problémů. Kurosawa totiž natočil film o velice silném a pro Japonsko dost citlivém tématu, ale natočil ho velmi příjemně a poeticky. A ono to překvapivě šlo dohromady, i na pár silných scén zde došlo a dokonce tady hraje Richard Gere (a mluví většinu času japonsky). I tak to ale nemělo takovou silnou atmosféru, jakou některé Kurosawovy filmy mají a místy mě to nudilo. Škoda jen toho, že to na konci spadlo do klišé. 3*