Toulavý pes (1949)

"Na světě nejsou špatní lidé, jenom špatné prostředí." Za mě první velký snímek Kurosawy - rok před legendárním Rašomonem - ve kterém dokázal, že je silný i na poli krimi filmu (viz "Nebe a peklo" a "Zlý chlap spí dobře"). Sledujeme doslova mravenčí a úmornou práci policisty, který hledá svůj ukradený kolt. Půl dne sleduje zlodějku, pak celý den chodí po zábavním parku, doufajíc, že mu někdo nabídne ukradené zbraně atd. Snímek pak některým divákům připadá zdlouhavý a nudný, jenže tohle je prostě poctivý pohled na policejní práci. Dále si uvědomme, že Kurosawa vyrůstal na němé kinematografii, což je také v tomto snímku dost znát. Pokud nemáte rádi němé filmy, tak asi Kurosawa nebude úplně váš oblíbenec. Chci ještě zmínit krásný vztah učitel - žák, podobně jako v "Opilém andělovi" či třeba "Rudovousovi". Začínající policista Murakami cítí k zločinci tak trochu lítost, ale zkušenější kolega mu vysvětluje, že ho to přejde a že zlo je zlo bez ohledu na své kořeny (bída apod.). P. S. Kurosawa našel inspiraci ve skutečném případu a také v detektivních románech Georgese Semenona, belgického "vynálezce" komisaře Maigreta.

Výborná kriminálka v atraktivním poválečném prostředí tokijských chudinských čtvrtí, zaplivaných barů a kabaretů. Doporučuji nesledovat v létě - ta atmosféra vedra a nesnesitelného dusna na vás z obrazovky úplně sálá. Dalším velkým plusem je ústřední dvojice: Mifune v roli horlivého eléva tradičně výborný a Takaši Šimura v roli ostříleného detektiva taktéž vynikající. Velmi napínavý závěr už je jen takovou lahodnou třešničkou na dortu.

Japonska noirovka od mistra filmoveho remesla - a prvni role, kde vidim Mifuneho jinak nez jako samuraje. Byly to jeho zacatky a je to poznat, film tahne vic Shimura v roli staryho detektiva, nez panikarici a vinou szirajici se Mifune. Detektivka ze stary skoly, ktera nabrala na sile az nekde kolem prvni hodiny, me bavila a kdyz tam frajerka tancovala v satech za krvavy prachy, tak jsem si vzpomnel na divou Baru Capovy Babicky. Film klidne mohl skoncit dramaticteji, ale jsem spokojen a jsem rad, ze to detektiv Sato nakonec zvladnul. Jinak super kulturni vlozky z japonskyho baseballu nebo kabaretu.

Skvělá práce s kamerou jakožto skvostné vykreslení atmoséfry poválečného Japonska a sociální frustrace. Zaujme i Mifuneho mentor a několik exteriérů, tím však výčet pozitiv bohužel končí. Zápletka je na celkovou stopáž příliš přímočará a vzniká tak dosti hluchých míst. Každý záběr je zbytečně dlouhý (baseball, tržnice, kabaret). Navíc ani samotný filmový materiál mi nepřišel moc kvalitní. Možná chybí Kurosawova vyzrálost včetně jeho dvorního herce. Slabší průměr.

[2,5*]     Tento film z Kurosawovej rannej tvorby ma teda nijak neohúril. Námet bol celkom sľubný. Dvaja detektívi, starší, skúsený a nováčik, obsadení dvoma špičkovými Kurasawovými hercami, vyšetrujú zločiny páchané ukradnutou nováčikovou pištoľou. Nakoniec sa z toho ale vykľul pomerne banálny príbeh, s hrozne teatrálnymi hereckými výkonmi. Ja mám niečo od Kurosawu a ďalších japonských režisérov napozerané, takže na japonský spôsob prehrávania som zvyknutý, ale to čo predvádzal napríklad Mifune (a aj ďalší herci) už bol extrém, pôsobilo to dosť nepatrične. Tak pôsobila aj sprievodná hudba, čerpajúca z rôznych európskych šlágrov. Filozofické múdra, prednášané vo filme, vyznievajú hodne naivne. Naopak chválim výbornú kameru s úžasnými kompozíciami a vykreslenie pomerov v povojnovom Japonsku, čo bol dôležitý prvok filmu.