Sanjuro (1962)

Samurajské filmy mě tematicky i žánrově míjí a jejich zdejší výraznou oblibu nesdílím. Možná, že se jednou stane zázrak a přede mnou odplyne samurajský film, kterému budu schopný udělit 4 hvězdičky (ne-li víc).Sanjuroměl k tomu našlápnuto nejsilněji, spočátku mě nadchl mj. díky skvělým režijním nápadům ze strany Akiry Kurosawy... to, jak snímá čekání na příchod hlavního protagonistu a od první chvíle rozjíždí smršť dialogů s představením různých charakterů, jak přechází posléze do akčního souboje včetně náhlého zjevu útočícího davu na scéně... k tomu neotřelé geniální skrýše, detailně provedené plížení se samurajského kolektivu vůči nepříteli poza stromky a řada vtipných scén včetně krátkého tanečku do rytmu šedesátkové hudby(!)... a Toširó Mifune hraje tentokrát i s mírným komickým nadhledem, který není cizí ani celému filmu. Tomu v pevných tvůrčích rukou páně Kurosawy rozhodně není cizí ani zakončit vše jasnou myšlenkou...„Já s tebou nechci bojovat. Když budu tasit, někdo z nás padne. Nestojí to za to.“Vlastně bych se měl být skvěle bavit a po skončení být nadšen. Ale funguje to spíše napůl: bavím se a nadšeně sleduji řadu scén, ale zároveň (menší) řadu jiných scén mezi tím bojuji s tím, jak se to táhne, občas tíhne dějově k monotónnosti, nedokáže mě plně upoutat každou scénou a jak afektovaně působí mnohé výkony vedlejších herců... a ten krvotrysk na závěr, ten už byl snad přímo nechtěnou inspirací proLady Snowblood. :o) Ze samurajských filmů ale zatím to nejlepší, co jsem viděl.[70%]

[4,5*]"Hlúpy priateľ je nebezpečnejší ako nepriateľ."Toto Maestrove dielo je v podstate skvelá komédia, ktorá je iba maskovaná do samurajskej akčnej drámy. Ohromne ma bavili tie skvelé dialógy, plné iskrivého humoru ("Takto sa pohybovať nemôžeme! Vyzeráme ako stonožka!"). A neskutočne ma bavilo aj herectvo Tošira Mifuneho, ktorého sarkastický hrdina "Kaméliový Tridsiatnik" (ktorý má už vlastne 40) je hlavným zdrojom tohto humoru (Mifune sa dokáže nádherne ošívať!). Ďalším výdatným zdrojom je potom veľmi vydarená dvojica matka s dcérou ("Vkladám do teba svoju dôveru. Ale prosím, nepoužívaj nadmerné násilie."). Scenár filmu je rafinovanejší, ako u jeho predchodcuYojimba (1961). Obe znepriatelené strany spriadajú svoje ľstivé plány a snažia sa tej druhej strane prejsť cez rozum. A samozrejme, nemôže chýbať ani parádna akcia, a to poriadne krvavá, hoci sa to hlavnému hrdinovi Sandžurovi príliš nepáči."Pani má pravdu: naozaj dobrý meč zostáva v pošve."

Ďalší  videný Kurosawov precízny filmový zárez na svojom konte, čo opäť poteší, keď už teda nič iné. Pomaly, ale už isto vyčerpávam všetky možnosti "rozprávkových" spoluprác - výnimočného režiséra so skvelým, dvorným hercom, pričom sa dosť obávam toho, ako to bude vlastne vyzerať potom, keď sa ich cesty už raz a navždy rozídu, a to mi skrátka pripomína niečo na princíp "domu bez okien" ?! Určite vyskúšam aj absencie Toširóa Mifuneho, no bude mi sakramentsky chýbať ! Tentokrát opäť nakrútil film o samurajovi, či poprípade o samurajských učencoch, len na trochu iný spôsob, než ako bývam možno doposiaľ zvyknutý, kde ale chvalabohu nechýba  tá potrebná dávka adrenalínu, no zároveň aj naivita vedľajších postáv. Našťastie sa svojou minutážou zmestil niečo málo nad 90 minút, kde sa oplatí vydržať až do samého konca, kedy si protagonista pre divákov prichystal jedno 'milé' prekvapenie. To ale ešte neznamená, že sledovanie dlhších filmov, by bolo nejakým strašným utrpením, proste nepohŕdam ani kratšími kinematografickými dielami zo strany progresívneho tvorcu, ktorých až tak veľa zase nemá, a preto si ich tak extra vychutnávam.

Druhé volné pokračování dobrodružství sympatického samuraje. Tentokrát se nám dokonce představí jako Sanjuro, tedy jako třicetiletý, ačkoliv je mu už skoro 40. Na začátku filmu sledujeme debatu jisté devítičlenné "rady", která se zabývá problémy s korupcí a tím, že správce a strýček jednoho z nich o tom nechtěl slyšet, zatímco komisař byl ochotný. Všemu z úkrytu naslouchá náš Sanjuro a postupně jim vysvětlí, že se pletou a že sami mohou být komisařem zatčeni. To by se také stalo, nebýt Sanjurova rychlého meče. Stane se tak jejich spojencem a opět to bude chvíli hrát na druhou stranu a opět se mu to skoro vymstí, jako v prvním díle jménem Yojimbo. První díl mě bavil o něco více, ale i tady se intrikařilo, pletichařilo, bojovalo a zaznělo pár mouder. Sanjuro by se měl jmenovat ostrý meč a neměl by tolik zabíjet lidi, jak říkala paní správcová. On je dobrý člověk a proto se tím také snažil řídit, ale ti pitomci z "rady" mu to kazili a tak musel zabíjet více, než bylo potřeba. Závěrečný duel s vystříknutím krve rozhodnul a nás hrdina opět odešel neznámo kam. Také je sympatická jeho zdánlivá lenivost, polehávání a chuť na jídlo a také na saké v kontrastu s inteligencí a prozíravostí a především bezchybným bojem. Opět další sonda do staré japonské kultury, zprostředkována skvělým Kurosawou.

Volné pokračování Jojimba. No možná. Mifune perfektní. Ale jinak, mě ten příběh, až zas tak nevtháhl. Co bych vyzdvihl je poslední duel. Někdy si říkám kdo od koho opisoval. Kurosawa od Leoneho? Anebo to bylo naopak.?
Za mě od Jojimba dost ubylo humoru. A to je to co mám od Kurosawy rád. Ten šibeniční humor až do konce.
Ale i tak kvalitní podívaná.