Pavlínka (1974)

Kachyňova poetika na mě funguje velice dobře, líbí se mi a já opakovaně podléhám kouzlu filmového vyprávění.. Příběh o mladé dívce mě zaujal a vtáhnul, Brigita Hausnerová je půvabné stvoření, takže se mi na ni hezky koukalo a babička v podání Marie Brožové skvělá, no a přiblížení prostého života na vesnici považuji za zdařilé.. Svárovská stávka bohužel dopadla tak, jak dopadla, smutná část naší historie, mám pocit, že Pavlínce bylo pouhých 16 let a zemřel tam i malý chlapec..

Kolikrát se musím vysmát oficiálním textům distributora, tak jako tady. Tak abych to uvedl na pravou míru. Pavlínka je příběh podle skutečné události a Karel Kachyňa filmu vtiskl svoji poetiku, lyriku a křehkost, přesně tak, jak to umí jen on. Ve filmu se dívka jmenuje tak, jako podle skutečnosti Pavlína Linková a ne žádná Bernerová, jak to tvrdí ten blbec distributor (navíc ještě prozradí tragický závěr filmu). Pavla prožívá první milostné vzplanutí na pozadí událostí, kdy v druhé polovině 19. století byli dělníci vykořisťováni majitelem textilní továrny. Ale žádná ideologie ani oslava komunistů se nekoná, takhle to tady tenkrát fungovalo a Kachyňa se mistrně vyhnul nějakým poplatným politickým žvástům. Místo toho natočil překrásný film z těžké doby, kdy lidé i přes všechny strasti měli svoje radosti. A o tom to je, distributor by se měl na ten film aspoň podívat, než začne psát takové hovadiny. Poetiku podtrhuje Liškova hudba, ta nádherná křídlovka je balzám na uši a dotváří s kamerou Josefa Pávka nerozdělitelný celek. Záběry na krásu Jizerských hor a snové sekvence Pavlínky magicky čarují. Miluju tyhle Kachyňovi filmy.

Pavlínka je pekné milé dievča, pracovité a slušné, taká celkom mladučká Babička. Skutočná babička je vo filme tiež, ale trochu prísna a opatrná, hlavne, keď sa Pavlínke zapaľujú lýtka, ktoré už na začiatku neujdú vynaliezavej kamere. Kachyňova poetika, to je presne ten typ, aký ma neprestane nikdy baviť. Detsky hravý film o dobe, ktorá sa s ľuďmi nehrala.
––––Mám zabalit? S pantatínkem asi nejsou žádný žerty? – Zabal, já už pantatínkovi domluvím. –––– Hřích nehřích, on se každý dočká, kdo počká. Jednou tě mám na starosti, tak se nediv. Znáš babičku... –––– Jestli mi tohle provedeš ještě jednou, umřu ti. Umŕu! A nebudeš mít nic

Po přečtení zdejšího obsahu, který z filmu vytěžil jen historický kontext příběhu, může být divák naladěn na špatnou budovatelskou agitku. O to větší překvapení se pak dostaví při zhlédnutí samotného filmu. Mistr Kachyňa si vybral z prorežimní knihy Alfréda Technika o stávce z konce 19. století ("Svárov") jeden lidský osud, který následně natočil jako čistý příběh z venkovského prostředí. Vykresluje v jádru svět mladičké dívky Pavlínky, její vztah s babičkou, strýčkem, k dětem starší sousedky i postupně rozvíjející se pouto k osudové lásce. Zachytává tehdejší život na vesnici, okouzluje krásnými poetickými záběry z přírody, kde na atmosféře hodně dodává hudba Zdeňka Lišky. Politika přítomna až v druhé polovině zůstává pouze nevyhnutím historickým pozadím, jež tragicky zasáhlo do osudu mnoha lidí a film se coby sociální drama může v rámci první poloviny 70. let klidně postavit i vedle takových skvostů, jakým jsouPetrolejové lampy. Výborný herecký výkon podává jak málo známá Brigita Hausnerová v hlavní roli, tak Marie Brožová v postavě její pověrčivé babičky a zajímavě vybraní herci ve vedlejších rolích (Valach, Šmeral, Martínek).(90%)(Filmová výzva 2018 - Karlas)

Pan Kachyňa velice citlivým způsobem zachytil život prosté dívky, která měla milé a krásné srdce. Měla ráda děti a lásku dávala najevo všem, kolem sebe. Bohužel ani velice ostražitá babička v podání vynikající paní Brožové nezabránila chvíli, kdy chránila svou lásku při stávce a zasáhla ji kulka ozbrojené jednotky. Velice krásný, i když smutný film