Fany (1995)

Budu hnusný, ale tenhle typ filmů je na jedno brdo (zvlášť ty devadesátkové) a na mě to prostě nemá zamýšlený účinek. Přijde mi to ploché, prvoplánové, vyděračské, v něčem i kýčovité a naivní, jako obecně asi každý mainstreamovější film o psychicky postiženém člověku (autismem nebo retardací), který zobrazuje jen jednu stranu minice, tedy jejich nevinnost a občasná moudra. V prospěch toho se problémy se soužitím s někým takovým ne že vypouští, ale vcelku bagatelizují. Historii těchto dramat sice moc neznám, ale minimálně od úspěchuRain Manase s nimi roztrhl pytel a nejedna národní kinematografie má vždy pak aspoň jeden takový vlastní film. U nás je toFany, která ve výsledku nedělá nic špatně, jen zároveň nedokáže dělat víc, jelikož ví, jaký standard jí stačí k úspěchu. Herecky to obstojí, řemeslně taky, scénář má funkčně přesně naplánovaná místa dojetí, smíchu či soucitu. Ale na mě je to příliš průhledné pro silnější zážitek. Proto tahle dramata nejsou a asi nikdy nebudou pro mě, ale pod tři hvězdy nedokážu jít z toho důvodu, že jestli šlo tvůrcům primárně o to probrat v lidech větší toleranci a soucit k podobně postiženým lidem, tak se jim to povedlo určitě. Vidím to i na svojí matce i babičce, které ten film naprosto milují, jsou schopné ho vidět několikrát ročně a na konci jsou vždycky v slzách. Na mě je ten závěr těžce vyumělkovaný a popravdě jsem nečekal, že přijde tak náhodně (spíš jsem to čekal při zásahu policie, kde by to dalo větší smysl), ale když to na tolik lidí funguje, tak budiž, proč ne, beru. Slabé 3*

Já vím, že je to emoční manipulace. Vím, že interní oddělení nefunguje tak, jak jsme ve filmu viděli (tedy po sametové revoluci, předtím jsem tam nepracovala). A přesto - jen Bohdalová a DiCaprio umí zahrát oligofrenika přirozeně, bez přehrávání. Tady září i Jirásková, i když mám pocit, že hrála samu sebe, takže s menším nasazením, než Bohdalová. Ale když pozvala pana Divokého dál, slza ukápla, a to jsem film neviděla poprvé.

Polovina 90 let byla specifická. Každá blbost se ještě točila s kvalitními (a drahými) herci. Fany mne jako film nikdy nezaujala. Viděl jsem jednou a vím, že už nikdy. Když srovnám Hrzánovou z Requiem s Bohdalkou, tak mladá Bára si s tou starou "zkušenou" rašplí vytřela p****. Potěšili drobnosti, jako například Goldflamovo žraní buřta v parku. Tyhle blbinky se dnes už ve filmu nedělají, a je to škoda. Naopak za největší odpad považuji scénu, kdy jde Jirásková darovat peníze zemřelé Fany útulku. Ubohý výkon neznámé herečky, ubohá scéna, jak obsahem, tak zpracováním.

Pokud by byla soutěž v pitvoření, vyhrála by to Fany těsně před skřítky z mechu a kapradí a jiným skřítkem ze studánky. Bohdalka byla v 60.-70. letech skvělá herečka, pak se mi líbila v Přítelkyních z domu smutku. Uznávám ji jako dabérku kreslených pohádek. Ale pokud se mě někdo snaží emocionálně podojit postavou slaboduché paní, pak je volba Jiřinky coby její představitelky  zklamáním. Prvoplánové obsazení - kdo z našich herců nejpřesvědčivěji zahraje blahoslaveného chudého duchem? No přece naše Bohdalka, kdo jiný je schopen roztomile infantilního skřehotání, byť zatím pouze kreslených postaviček. Přidejte psa (Češi mají psy rádi) a máme vystaráno, nač si dělat hlavu se scénářem a dialogy. Ne, že by to nezahrála přesvědčivě, řekl bych, že to dokonce ani nehrála, že se ve Fany proměnila. Ale celé to stojí jen na ní. Jirásková jako její protipól mi přišla afektovaná, ostatní herci kožení (nebo prkenní?), konec se až příliš okatě snažil ždímat slzné kanálky. Je to laciné, křečovité, kýčovité, nepřesvědčivé.

"A umíte taky modlitbu za pejsky? Já bych se ji modlila, aby se jim nic nestalo."SnímkuFanysom si opäť pozrela po rokoch a musím uznať, že ma to stále dokáže rozcítiť. Mentálne jednoduchá Fany miluje svoju sestru, ale občas jej dáva zabrať. Má svoje rituály, vo vrecku nosí lentilky, obľubuje psov a reklamy pozná naspamäť. Príbeh však nie je len o Fany, ale svoj priestor dostáva aj jej úspešná sestra, primárka na internom. Tá síce navonok pôsobí chladne, ale jej srdce rozhodne nie je z ľadu.BohdalováaJiráskovátu predvádzajú herecký koncert. A ja sa len usmievam a súčasne dojímam.