Kráva (1993)

Chtěl bych žít v té době, kdy byl život takhle těžký a takhle prostý. Odraz ranní krajiny na hladině džberu, v němž se myjete místo televizí, internetů, mobilů, těžká práce v kamenolomu místo stresu, termínů, úkolů, dokončených i nedokončených, restů, stížností, kontrol, auditů, nošení putny s hlínou místo nákupů v řetězcích a chleba  místo glukozo-fruktozových sirupů, aromat, zchutňovadel, sladidel, konzervantů... Jen děcka a ženu bych neměnil. Za pět, ty krávo.

"Divnej patron, s kým ho asi má?"Idylický život v chalupe v lone prírody na horách komplikujú hlavnému hrdinovi Holubovi následky výchovy matky pobehlice Zawadskej, vďaka ktorým nemá príliš zdravé vzťahy s ostatnými ľuďmi a ženami zvlášť. Do jeho prostého fungovania plného driny v kameňolome a každodenných nosičských výstupov sa mu napriek tomu votrie ďalšia nešťastnica Mihulová. Po počiatočných treniciach začnú budovať pokus o vlastné šťastie, ktorý v onej dobe a na onom mieste spočíval vo vlastníctve samice hovädzieho dobytka. Tvrdý a depresívny obraz zo starých časov od majstra Kachyňu si zaslúži päť kvapiek morfia.

Můj nejoblíbenějšíKachyňa. Etalon toho nejlepšího z jeho filmů. Silný příběh toho nejposlednějšího člověka z nejposlednější chalupy. Byl jsem se v místě natáčení v létě podívat. Současní majitelé stavení, již přestavěného, byli na zahradě, ale nejsem natolikvlezlýabych je oslovil. I tak jsem se pokochal výhledem který je opravdu pěkný. Cesta po které si spoluRadek HolubaAlena Mihulovázveselavykračovalije dnes zaasfaltovaná, ale tehdy byla kamenitá a nevím jestli si toho někdo všiml, ale Alena byla bez bot!Takový snímek by už dnes bohužel nikdo neuměl natočit, takže za mě plný počet, kdybych mohl dal bych za 6 ! ! !

Minimalistický film o těžkém životě v pohraničí na začátku devatenáctého století to je Kráva. Minimalistický jednoduchým příběhem obyčejného života, počtem postav i stopáží - pouhých 86 minut. Z počátku chvíli trvalo, než jsem se dostal do děje a zorientoval v motivacích postav. Moc mě to nebavilo a dokonce jsem si dal pauzu. Naštěstí se to postupně rozjelo a zhruba od poloviny filmu jsem Krávu sledoval se zájmem. Bavila mě především snaha dvou hlavních hrdinů - outsiderů začít žít společný a lepší život. Okolí a okolnosti jim ovšem moc nepřály a tak jsem jim alespoň fandil. Pro Radka Holuba to byla až do filmu Karamazovi nejvýraznější filmová role a zvládl ji s přehledem. Mladá Alena Mihulová to taky odehrála výborně a všichni tvůrci mohou jen litovat, že se v roce 1992 ještě neudělovaly ceny Českého lva, Kráva by určitě nějakou dostala.

„Jako každý den, jako vždycky, jako celý život…“ Život na horské samotě mohl být v minulosti sám o sobě těžký. Pro Adama, „divného patrona“, který slova téměř nepromluví, život nachystal obzvlášť těžký osud. Jednou jde dolů do vesnice prodat kravku, aby získal lék pro nemocnou matku, která se k němu přitom v dětství zrovna moc hezky nechovala, podruhé udělá to samé pro svou nemocnou ženu. Smutné věci se opakují, Adamova chuť porvat se s oním těžkých osudem však zůstává… Radka Holuba normálně moc nemusím. Zde ale dostal od Karla Kachyni velkou, patrně asi životní roli a ujal se ji skvěle. Zahrát srozumitelně a věrohodně někoho tak málomluvného, jako byl Adam, nebylo asi vůbec jednoduché, jemu se to však povedlo. Moc se mi samozřejmě líbila i Alena Mihulová. Poetika tohoto filmu mě napoprvé moc neoslovila. Pamatuji si, že mi to před léty přišlo takové nedějové (proto původně jen 3 hvězdičky). Zejména mám na mysli ty opakující se záběry na Adamovu cestu dolů a nahoru. Tentokrát jsem si ale přesně toto docela užíval a říkal jsem si, že i v tomto filmu nezapře Kachyňa sám sebe. Proto musím minimálně jednu hvězdičku přidat.