Lásky mezi kapkami deště (1979)

+4*Tento Kachyňův film si pamatuju z dětství, a protože je pro dítě málo pochopitelný, neodnesl jsem si z něj tehdy dobré pocity. Jeho poetickou atmosféru jsem si dokázal vychutnat pořádně až teď. Sice mu moc nepomáhá, že z něho nápadně čpí tehdejší politická agitka, ale není se čemu divit – taková byla doba. Navíc ve třicátých letech v určitých kruzích podobná nálada skutečně panovala a ve filmu je skvěle ztvárněná. Vizuální stránka starého Žižkova i herecké výkony byly skvělé. I když se málokdy vracím ke starým filmům, tak tento mě potěšil a stojí za to si připomenout osvědčenou klasiku.[PŘÍBĚH:2///SMYSL:2///ATMOSFÉRA:2///TEMPO:1///ORIGINALITA:2///NÁLADA:1///ART:2///STYL:2///CASTING:3(3*MAX) ]

Za koně na pavlači a záplavu dalších zvířat přidávám hvězdičku, za posledních 25 minut zase strhávám. Ten trojúhelník tam byl úplně navíc a jen uškodil.„,Tamhle truhlář pod Bezovkou se oběsil na záchodový rouře a co? Co tím vyřešil? Děti mu půjdou žebrotou. … Dneska by každej prodával, nikdo nechce koupit. … Jsi švorcák, jen to vyval! … Toho si nevšímej, tomu je to lógr. … Každej den se vrací k ránu opilej pod obraz a všechno je mu pumpička. … A nepouštět vodovod! Kohoutky jsou chabrus.“

To už snad ani není hořké drama, protože i k němu patří trocha laskavosti a okamžiků štěstí. Toho se postavy nedočkají, protože i to jediné, pravé a ryzí co mezi nimi je, nakonec dopadne trpce. Tehdejší pohnutá doba jen podtrhuje myšlenku překrásně vyjádřenou Vincencem Bursíkem "My jsme ten zlatý věk lidstva snad propásli, nebo jsme se do něj netrefili." Kdybych si nemyslel, že je nemožné z Kachyňovy tvorby vybrat nejlepší film, tak bych vybral tenhle. Kdybych si to samé nemyslel o Vladimíru Menšíkovi, tak bych z jeho mnoha rolí asi také vybral tuhle.

"Myjsmetenzlatejvěklidstvanějakpropásli.Nebojsmesedonějsnadnetrefili."Podmanivo podaná doba prvej republiky, cez jedinečnú poetiku majstra Karla Kachyňu. Tento skvelý režisér ma proste doteraz ešte nikdy nesklamal (zatiaľ som videl 10 jeho najlepšie hodnotených filmov). Ten svet je stvárnený veľmi príťažlivou formou (s pôsobivými čiernobielymi prestrihmi do minulosti), hlavne kvôli zaujímavým a rôznorodým postavám, ktoré v ňom prebývajú. V centre rozprávania je žižkovská rodina Bursíkovcov, menovite svojrázny "príštipkár" Vincenc (skvelý Vladimír Menšík), ktorý sa rozhodol vypovedať vopred prehranú vojnu Baťovi, jeho dvaja veľmi rozdielni synovia Kajda (sympatický fešáčik Lukáš Vaculík) a Pepan (Jan Hrušínský) a dcéra Věra (milá Zlata Adamovská). O neobvyklú romantickú líniu sa tu stará Tereza Pokorná (Pája), ktorá ma príjemne prekvapila nielen svojím pôvabom, ale aj tým, ako dobre hrá (nie je to žiadne herecké "prkýnko") a všetko z výšky sledujú dvaja svojskí "pozorovatelia" a "labužníci", vynikajúci Rudolf Hrušínský (lekárnik) a Miroslav Macháček (lekárnikov priateľ Ráb)."Vypadalotonaprkýnko.Ateďjsoutamdvěbábovičky.Isrozinkama.".

Jedna z nejkrásnějších perel české kinematografie   Lásky mezi kapkami deště nejsou jen filmem – jsou hluboce lidským obrazem doby, rodiny a dospívání v kulisách staré Prahy. Režisér Karel Kachyňa zde předvádí své mistrovství v plné síle – s citem pro detail, melancholii i drsnost reality, kterou dokázal zachytit bez zbytečného patosu.   Sedmnáctiletý Lukáš Vaculík zde podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. I přes svůj věk dokázal do role Kajdy vložit křehkost, lidskost i vnitřní bolest, která rezonuje s divákem ještě dlouho po skončení filmu. Jeho civilní a zároveň hluboce procítěné herectví z něj v tomto snímku dělá skutečný objev.   A pak je tu Vladimír Menšík. V roli otce podává tak autentický výkon, že mu člověk věří každé gesto, každý pohled, každé slovo. Není to karikatura ani hrdina – je to živý člověk, s chybami i láskou, který drží rodinu pohromadě, a jeho scény jsou plné emocí, často nevyřčených, ale o to silnějších.   Výraznou roli ve vytváření nálady filmu hraje i hudba. Zpěvačka Eva Olmerová, která se ve filmu objevuje jako zpěvačka v tabarinu Mascot, svým hlubokým, procítěným hlasem dodává některým scénám nezapomenutelnou intenzitu.   Kachyňova režie dává prostoru atmosféře, hereckým výkonům i dobovým reáliím. Kamera Jan Čuříka nádherně snímá starou Prahu i intimní okamžiky postav, a hudba jemně podtrhuje náladu příběhu.   Lásky mezi kapkami deště jsou poetickým i bolestným obrazem jedné rodiny, jedné doby – a zároveň univerzálním příběhem o dospívání, snech a ztrátách. Film, který zraje s každým zhlédnutím a patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie kdy vytvořila.