Pozor, vizita! (1981)

Tady asi není co dodávat. Dokonalý film, dokonalé herectví. Co víc si lze přát? Dávám plný počet, protože to sice není komedie podle mého gusta, ale prostě mám tento film rád. Možná ten konec mohl napovědět více o dalších osudech a nějak to mohlo být celé ukončeno, ale nevidím to jako důvod ke snížení hodnocení.

O tomto filmu už bylo napsáno tolik, že přijít s něčím skutečně novým je téměř nadlidský úkol. Karel Kachyňa měl prostě dar, který se v české kinematografii vyskytuje jen zřídka. Schopnost vyprávět o obyčejných lidech s neobyčejnou citlivostí. A když se navíc jeho režijní um spojil s hereckým mistrovstvím Rudolfa Hrušínského, vznikl film, který překračuje hranice své doby. Hrušínský své postavě vtiskl tragikomickou osobitost, v níž se mísí smutek, vzdor i jemná ironie. Jeho výkon není teatrální, a právě proto působí tak silně. Člověk cítí, že za klidem v jeho tváři se skrývá vnitřní zápas, který tiše dusí duši. Kachyňova sociální sonda do života lidí, kteří se ocitli na okraji společnosti, má dodnes nečekanou aktuálnost. Izolace, byrokracie, bezmoc. Motivy, které znějí povědomě i v naší době. V centru příběhu stojí obyčejná karanténa, která se však mění v metaforu životního vězení. Člověk, který má stále chuť žít, ale okolnosti mu to nedovolí, trpí víc, než je ochoten přiznat. Poetická kamera a jemný rytmus vyprávění dodávají filmu zvláštní křehkost. Je to dílo, které neútočí, ale tiše proniká pod kůži. Pokorný, hluboce lidský film o utrpení, které není vidět. A o síle člověka, který se i v bezvýchodné situaci snaží zůstat sám sebou.

Asi každé dielo, v ktorom sa ocitol p.Hrušinský, je možné úctyhodne označiť za jeho herecký koncert, pretože si svojím talentom vedel (a dodnes vie) efektne podmaniť takmer každé publikum. V prípadePozor, vizita!to však je aj o mnohých iných aspektoch, ktoré mu výrazne dodávajú charakter a rozpätie pôsobnosti, pričom ich nielenže využíva, ale aj nimi primeraným spôsobom narába. Za vyššiu úroveň však môže hlavne atmosféra.

Filmy z nemocničního prostředí mám moc rád. A tento není výjimkou. Přináší jakousi izolovanost, pocit bezmoci a také stigmatu, že je pacient vyvrhelem společnosti a její přítěží. Na druhou stranu je hlavní postava důkazem, že i ze zdánlivě bezvýchodné situace se dá pomoci nalezení nového smyslu života a optimismu vybruslit.

Můj oblíbený film odKarla Kachyňy.Pohled na to, kdo je na tom v nemoci lépe, zda ten, co procestoval svět a nakonec zůstal sám, nebo ten, který vychoval čtyři děti, ale ve stáří a nemoci ho žádné nechce k sobě domů. Do toho příběh mladé holky z děcáku plus pár lidí z personálu nemocnice. Výsledek je pak vtipný a zároveň smutný film.