Ohnivý máj (1974)

Československý historický film vyprávějící o osudu českého teologa a filozofa Jeronýma Pražského (1380-1416). Vzdělaný Husův stoupenec v podání P. Kostky poukazuje na nespravedlivé Husovo odsouzení a pokračuje v jeho snaze o nápravu církve, do té doby, než je dopaden, obviněn z kacířství a uvězněn. Z obavy, aby Jeronýmova mučednická smrt, v krátké době druhá za sebou, nerozpoutala ozbrojený odpor v českých zemích, byla filozofovi předložena nabídka, že pokud by se písemně distancoval od Husova učení a odvolal svou vlastní kritiku církve, mohl by být propuštěn na svobodu. Jeroným, mistr čtyř středověkých univerzit, se rozhodl nezradit svou čest, přidržel se hlasu srdce a byl v květnu 1416 v Kostnici upálen. Ze známých herců mě zaujal skvělý K. Höger jako kardinál Zabarella, který se neúspěšně snažil zabránit smrti vzdělaného filozofa a současně předpokládaným nepokojům v Evropě a L. Boháč jako kardinál Petr z Ailly, očekávaný budoucí papež, držící linií nastavenou církví odmítající jakoukoliv reformu a přísně trestající její kritiky. Dále mě velmi zaujal V. Maurer v roli proradného Michala de Causise, českého kněze, prokurátora papežské kurie a tvrdého odpůrce reforem, jenž se usmíval, když Jeronýmovo tělo zachvátily plameny. V menší roli nepříliš zbožného kanovníka Máze se objevil krátce před svou smrtí i J. Libíček. V ženských rolích jsme mohli sledovat J. Šulcovou, polskou šlechtičnu Alžbětu a Jeronýmovu milou, která neváhala a přicestovala z Krakova do Kostnice, kde byla svědkem Jeronýmova skonu. Dále se ve snímku objevila L. Geprtová jako Alžbětina důvěrnice a J. Obermaierová v roli povětrné dívky. Docela příjemně mě překvapil S. Matyáš v malé roli divokého polského šlechtice a odmítnutého nápadníka J. Šulcové. Snímek A. Dvořáka, jenž k mému překvapení většinou své tvorby tematicky navázal na budovatelské filmy 50.let v období normalizace, odhaluje souvislosti a mocenské struktury na počátku 15. století, doby, kdy se svobodně smýšlející intelektuálům nevedlo zrovna dobře. Ve snímku oceňuji jak komorní dialogy tak hromadné scény v podobě sněmů a koncilů, přesto film hodnotím pouze průměrně.

Tragický osud Husova následovníka bývá bohužel v současnosti připomínán spíše okrajově, přestože oběť, kterou přinesl, nebyla malá. Ani zbytečná. Televizní inscenace v režii obávaného šéfredaktora tehdejšího dramatického vysílání Antonína Dvořáka je velmi bídná, především v rovině estetické a umělecké, přesto ji nelze pokládat za bezcennou veteš – zachraňuje ji totiž kvalitní herecké obsazení (zejména vynikající Höger v roli kardinála Zabarelly). Mnohem zajímavější a zdařilejší je ovšem původní rozhlasová hra Jiřího HorákaMistr Jeronýms Borisem Rösnerem v titulní roli.

Mne to tedy skoro vůbec nebavilo. Nevadilo mi, že je to točeno jako televizní film, ale to, že se tam tolik intrikovalo, že jsem to musel jet podruhé, abych se alespoň trochu v tom mumraji orientoval. Takže za mne dostávajídvacítkuherci, a to je ode mne vše. Víc nedám.

Velmi pěkně zpracovaný poslední rok mistra Jeronýma Pražského.

Je tristní sledovat některé TV filmy ze sedmdesátek. Koncil vypadá jako volba Nejvyššího Vonta...