Barva granátového jablka (1969)

Originálna ikongrafická freska snažiaca sa obrazom zachytiť poéziu. Napriek tomu, že už na začiatku upozorňuje, aby divák nehľadal v diele životopis, drží sa film formálnym členením na akési kapitoly, aspoň rámcovo básnikovým životom. Tieto rámce nasledovne napĺňa obrazmi básnikovho života, ktoré sú akýmisi pohyblivými ikonami sprevádzanými arménskou folklórnou hudbou a spevom. Produkcii sa darí vytvárať pôsobivé a miestami až surrealistické koláže, avšak nečakajteBarakučiPowaqqatsi. Herci sú tu skôr len figurínami naaranžovanými v obraze za účelom stvárnenia postáv, a túto úlohy spĺňajú výborne. 75%

Věděl jsem, že jdu do filmu, který tvoří sled jakýchsi „živých“ obrazů a kde děj může být zpracován velmi pomalým tempem skrze dlouhé poetické výjevy. V jedné věci jsem se ale trošku zmýlil, děj zde totiž není absolutně žádný (nebo je zašifrovaný v těch výjevech natolik skrytě, že jsem ho nedokázal a později už ani neměl zájem zkoušet pobírat). Asi 7 minut mě toto dílko vyloženě fascinovalo, ty úvodní výjevy s chlapcem a knížkami na střeše bych se nebál označit za geniální, ale pak se začal odehrávat sice pořád výtvarně do detailů naaranžovaný, ale taky vcelku nudný bizár, kde mě zanedlouho přestaly upoutávat i některé ty pouhé obrazy. Vizuální kompozice, práce s barvami a (snad) ukázky z další osobité kultury tomu dodávají jakousi hodnotu. Jenže mnohé ty výjevy působí dojmem extrémně umělé nastrojené stylizace a tím posouváním, natahováním či předváděnímkobercůve vzduchu ze strany postav mi místo nějakého estetického požitku poskytovaly spíše podnět k smíchu... ale k smíchu tak, že ani ta nechtěná sranda mě nedokázala dlouho bavit (to nanejvýš půlminuty u těchnejepičtějšíchskupinových posouvání velkých koberců v rozestupech nahoru a zase dolu). Chtěl jsem vidětBarvu granátového jablkacoby (údajně) zásadní artový film, objevující se na různých seznamech, ale nakonec u mě dopadla i mnohem hůř než předchozí Paradžanův kus: VeStínech zapomenutých předkůjsem vnímal zajímavou výpověď o vybrané kultuře a některé ukázky vhledu odlišné civilizace chudého národa i s osobitým folklorem mě docela oslovily, i když mě film nebavilo stejným dílem sledovat po celou dobu. To vBarvě granátového jablkajakoby už Paradžanov občas nechtěně parodoval svůj původní styl, ale tak nabubřele a vážně, že to mimo pár výjevů ani moc nepobaví.[35%]

Možná jsem úplný kulturní barbar, ale tento umělecký experiment mě vyloženě minul. Děj prakticky nulový, jedná se spíše o alegorické výjevy než o smysluplné scény. K porozumění všech podobenství nám bohužel autor nedal dostatek vodítek, a tedy i sdělení samotného filmu zůstalo z velké části nepochopeno. Nefalšovaná artovka pro opravdové cinefilní fajnšmekry a nadšence poezie. Vyloženě nelituji, že jsem snímek viděl, ale doporučuji jej sledovat na vlastní nebezpečí. Je totiž dost pravděpodobné, že nezainteresovaná cílovka by to zde zahltila odpadem.

Díky setu od Time Is Away jsem si vzpomněl, že musím konečně dohnat tento velký filmový rest - životopis středověkého arménského trubadůra/básníka Sayat Nova. Vizuálně jeden z nejkrásnějších filmů vůbec. Promlouvá to jazykem symbolických obrazů ala Jodorowsky nebo Greeenaway. Poetické vizionářské podobenství, ze kterýho museli být ruští cenzoři hodně vyplesklí :-). Zamítli název Sayat Nova, protože jim (oprávněně) nepřipadalo, že by se jednalo o srozumitelné převyprávění jeho života, ale pod jiným názvem to povolili. Existuje luxusní zrestaurovaná verze "The.Color.of.Pomegranates.1969.1080p.BluRay.x264-USURY" z remasterovaným zvukem i obrazem, ke které sedí české titulky.

[3,5*]     Poetické dielo s nádhernými obrazovými výjavmi, hýriacimi úchvatnými farbami, v dokonale zladených farebných kompozíciách. Divák sleduje niečo, čo sa len tak nevidí, niečo veľmi podivné (akési živé obrazy), ale krásne podivné a vôbec tomu nemusí rozumieť, aby sa tým mohol kochať. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.