Půlnoční expres (1978)

S Billym je dlouhou dobu velmi těžké jakkoliv soucítit, přijde to až po exemplárním potrestání a přesunu do sekce 13. Předešlý vězeňský děj i díky tomu občas lehce stagnuje, poznávají se poměry, budují přátelství a naštěstí také přemýšlí nad útěkem (krásná kamera, práce se světlem). Alan Parker předved to nejlepší hned v úvodu, scéna na letišti, ale i následné "poznávání tureckých domů a dvorků", jsou výborně natočeny a svoji intenzitou nedají vydechnout. Sekce 13. zase psychicky drtí, její součástí je i šílená, ale výborná scéna návštěvy Susan. Ta sice prohlubuje nepříjemné pocity, ale také donutí přemýšlet nad reálností, vůbec po ukázce poměrů ve věznici.

Myslím, že jsem se odstatečně vyjádřil již svým hodnocením. Ale přece jen něco: Alan Parker představuje Billyho Hayese jako (typicky) amerického hrdinu; je mladý, urostlý a (přirozeně) podnikavý: pašuje drog, aby si při-vydělal (jeho zaměstnání jsem nejspíš přeslechl, jeho rodina se zdá být nicméně dobře zajištěna). No a co? No prostě business! Že zabije dva Turky? Stejně jeden byl donašeč a druhý sadista. No a co? No. & Co. jim stejně utekl!

Stoneovaprotiturecká, proamerická a tak trochu až naivne ľahké drogy propagujúca snímka na motívy skutočných udalostí. Prakticky je ťažké povedať, čo tam bolo skutočné, keď ani sámautor predlohyv tom nemá dodnes prehľad a najmä v Turecku sa za celé vyznenie ospravedlňuje. Každopádne film pôsobí ako skvelá väzenská dráma, kde sa napätie stupňuje a asi od polovice filmu len útrpne sledujete, čo všetko musí hlavný hrdina absolvovať a dúfate, že sa dostane von. Niektoré snímky vo mne zostanú do smrti. Jednu hviezdičku zrážam za tú šablónovitosť postáv, ktorú si ešte mladý ľavičiarStoneasi ani neuvedomoval.

K tomuto filmu jsem se dopracoval teprve včera. Zážitek jsem měl bohužel poněkud naředěný jednak pozdějšími filmy, které z Půlnočního expresu trochu čerpaly, dále nepřekládáním většiny tureckých replik (což ovšem mohl být autorský záměr) a v neposlední řadě také castingem známých tváří (hlavně Hurta, Quaida a "šimonovského" Smitha) vedle neznámého (ovšem dobře obsazeného) Davise. Každopádně nadprůměr a při dalším zhlédnutí (ideálně na velkém plátně, pokud by se promítal na nějaké přehlídce) klidně i tu poslední hvězdu přidám.

TvorbaAlana Parkerama paradoxne namiesto jeho najväčších diel zaujala práve Midnight Expressom, čo som vôbec nečakal. Už od úvodu ma film svojou nepríjemnou atmosférou chytil a až do záveru nepustil. Niektoré jeho momenty som prežíval viac (kontakt cez sklo), iné zas menej (sprcha, súd), ale vo výsledku ide ako celok o solídnu žánrovku, ktorá chytí za srdce napriek faktu, že je značne prifarbená, vyumelkovaná či účelová. Onen nádych prostredia a pocitov postáv z obsahu priam razí.