Všichni prezidentovi muži (1976)

Každý, kto sa aspoň okrajovo zaujíma o novodobé dejiny Spojených štátov amerických, určite vie o afére Watergate, ktorá viedla k odstúpeniu Richarda Nixona z funkcie prezidenta USA. Výrazný podiel na jej odhalení a rozkrytí mali dvaja investigatívni novinári Robert Woodward a Carl Bernstein. Akú prácu odviedli a ako to prebiehalo, zmapoval v roku 1976 režisér Alan J. Pakula, v politickej dráme "Všetci prezidentovi muži". Je to dvojhodinový hraný dokument o škandále, čo otriasol celou Amerikou. Film je adaptáciou rovnomennej knihy, ktorú v roku 1974 napísali Woodward a Bernstein. Aj keď je tento titul kvalitne spracovaný, a výborne herecky obsadený, predsa len si myslím, že by ma táto téma viacej zaujala v literárnej forme. ***

Ach, to byla podívaná. To byla krása. Psací stroj, jehož cvakot je balzámem pro mé uši. Také ujíždím na zvuku ciferníkového telefonu. Jsem zřejmě divná. Ale tyhle zvuky (přístroje) mně v životě chybí. Novinařina. Řemeslo, které dříve mělo prestiž. Přesně takové novináře já uznávám. Poctivá mravenčí novinářská práce. Dnešní "novináři" jsou ostudou této profese. A co se týče filmu- grandiózní. Nemá chybu ať již po filmařské , tak i herecké stránce. Jen těch jmen je tam opravdu mnoho. Filmy s atmosférou, to jsou jen ty starší. Novodobé filmy jsou na tom stejně jako dnešní "novináři". Nemají hodnotu, nemají styl. Až na pár výjimek. Ale těch je opravdu jen pár.

4/10. Challenge číslo 11-Round 11-Lucky Number-Hráč 14-Honza Šimša.Uff, tak tohle mi dalo zabrat. Všichni prezidentovi muži mě minuli obloukem tak širokým, že by se tam vešel i celý Bílý dům. Sešly se tu totiž dva moje nejméně oblíbené náměty, žurnalistika a politika, takže už od první minuty jsem tušil, že tohle nebude láska na první pohled a opravdu, od začátku do konce jsem spíš trpěl. Abych byl fér, film rozhodně není špatný. Naopak, je to áčkový kousek, který i na dnešní poměry vypadá poctivě a režijně má úroveň. Herecké duo Dustin Hoffman a Robert Redford funguje skvěle a tuhle dvojku vidět spolu na plátně je vždycky potěšení. Námět o skandálu Watergate a pádu prezidenta Nixona může být pro spoustu lidí zajímavý, ale mě to bohužel nechalo úplně chladným. Celý film se skládá z nekonečných rozhovorů, telefonátů a psaní článků. A upřímně kdyby někdo chtěl natočit film o tom, jak se někdo dívá, jak někdo jiný telefonuje a ťuká do psacího stroje, asi by to vypadalo přesně takhle. Fakt mě nenapadá, co by mohlo být na plátně nudnější. Možná jen sledovat, jak schne inkoust na novinovém papíře. Je to vlastně takový Spotlight 70. let. Jenže zatímco Spotlight měl silné a emočně výbušné téma zneužívání dětí církví, tady se řeší spíš papírování, schůzky a konspirace politiků. Chápu, že pro milovníky investigativní žurnalistiky je tohle svatý grál, ale já po zhlédnutí spíš zjistil, že tenhle žánr prostě není pro mě a nedokážu si tam najít nic, co by mě chytlo a zaháčkovalo. Nechci film hejtit, ve svém oboru má obrovský význam a kvality, které uznávám. Jen prostě já osobně jsem u toho měl pocit, že koukám na záznam tiskové konference a to skoro dvě a půl hodiny. Takže za mě spíš film pro novináře, historiky a fanoušky politiky. Já se radši vrátím k něčemu, kde místo psacího stroje aspoň občas vystřelí pistole, bouchne auto nebo se někdo zamiluje, prostě k filmům, kde se to nehýbe jen na titulní straně novin. Zatím nejslabší film z výzvy tenhle měsíc, musím dát jen 2 hvězdy, fakt mě to nebavilo omlouvám se.

Bravurní zapojení do příběhu od první minuty, které se drobně začne vytrácet až zhruba v poslední třetině, kdy film postupně doplácí na objektivně uspávací prvky jako téměř všudypřítomný šramot psacích strojů, večerní návštěvy u řady lidí kvůli vyšetřování, nekonečné telefonáty a dlouhé schůzky v temných parkovacích domech. Kvůli tomu bohužel strhávám hvězdičku, byť si to Hoffman s Redfordem (a dalšími) nezaslouží. Podtrhl bych výtečnou režii a naprosto vtahující výkony hlavních herců.

Legendární příběh Watergate, přetavený do poctivé novinářské procedurálky. Redford a Hoffman sedí hodiny nad stohy papírů, vytrvale obvolávají zdroje a skládají dohromady mozaiku jednoho z největších politických skandálů 20. století. Film je přesvědčivý v atmosféře redakční práce, v autenticitě procesů a v odhodlání dvou reportérů jít proti zdi. Jenže co mu chybí, je tempo – místo nervy drásajícího thrilleru dostáváme spíš komorní stolovou šachovou partii, která může působit suchopárně. Obsahově jde bez debat o zásadní dílo, ale režijně se Allen J. Pakula drží spíše popisné formy, která postrádá tah a větší dynamiku. Pollackův „Tři dny Kondora“ je v tomto ohledu trochu napřed – svižnější, filmovější. Tady zase dominuje hutný příběh plný jmen, reálií a investigativní dřiny. Výsledkem je důležitý, ale nikoliv strhující film – spíš dokument o odvaze novinářů než dramatický thriller, který by diváka přikoval k sedačce.