Odcházeti s podzimem (1965)

"Jsem vdova po nesplněné lásce.”X  "Oklamal mě! On mě oklamal ..." Když se hlavní hrdinka této televizní inscenace podle Fráni Šrámka začne stylizovat do této až přehnaně melancholické polohy, říkal jsem si, co tím vším chtěl asi básník říct. Blanka Bohdanová tu proměnu cynické kokety v ženu s trpitelským syndromem, která si zjevně namlouvá něco, co vůbec nemělo reálné opodstatnění, zvládla na výbornou. Hlavně v tom jejím výrazu očí to bylo dokonalé.

Celý film je o tomto: Blanka Bohdanová je zamilovaná do poručíka Bártla. A von se střelí do palice! A o tom se tam žvaní a žvaní a člověk čeká na nějaký děj. Žádný tam není, i takové slátaniny napsal Šrámek. Mě bavil  Stříbrný vítr i Měsíc nad řekou. Jenže toto je tlachání nějaké staré panny a ducha druhořadého důstojníka.

Václav Krška si s Fráňou Šrámkem dobře rozuměl, což prokázal i v tomto poetickém snímku. Trochu mi v hlavní roli jen nesedla Blanka Bohdanová, která ve všech svých filmových úlohách nasazovala vždy stejný zatrpklý a zhrzený výraz s příměsí hysterie. Sice tím byla pro tuto roli asi předurčena, ovšem na hysterii zde mohla a měla dle mého přeci jen trochu ubrat. Ovšem i tak se jedná o velmi působivý televizní film.

Tajemství záletných romancí. Frejíři v negližé. Kavalérie noci. Portrét dámy, do jejíhož závoje zapletly se hrdličky i vrány, který orámovali Goethe s Hitchcockem. Dámy, konfrontované s "letními hosty," které nebylo přáno chlubiti se žalem nad jiskrnou, švarnou náručí. Vítanou modlou, která i mou maličkost uvedla do mdlob. Ševel šavlí, klapot naleštěných bot. Magie modravých očí, s karmínovou skvrnkou na hrudi uniformy, roztříštěná v mnoha ženských srdcích.

Ponuré drama s výraznou secesní stylizací. Úžasná atmosféra!! Kamera Miloslava Harvana skutečně čaruje! Blanka Bohdanová v roli maloměšťačky Erny, která se peleší s celým armádním mužstvem a přitom žije ve svém vysněném světě, zamilovaná do důstojníka (uhrančivý Vít Olmer), který se hned na začátku příběhu zastřelí do srdce. Potom se jí v myšlenkách zjevuje nejen mrtvý muž, ale i ostatní důstojníci, se kterými měla co do činění. Vezme na sebe úděl vdovy, protože si myslí, že se oficír zastřelil kvůli ní, na hřbitově ji však čeká překvapení, které ji z mylného a vsugerovaného oparu rychle vyvede. Pod vším tímto dojmem iluze hraje melancholická klavírní hudba, jehož autor bohužel v titulcích uveden nebyl. Obsazení Erniných milenců také stojí za povšimnutí - Josef Větrovec, Petr Kostka, Vlastimil Harapes a další. Odcházeti s podzimem je překrásný film plný symbolických odkazů a je důkazem, že v šedesátých létech vznikala nejlepší filmová díla.