Na dně (1957)

„Pro starce je ráj všude, kde je teploučko.“| Když japonští herciToširó Mifunea výrazně staršíBokuzen Hidariodejdou z místnosti, protože je nutné oznámit jejich spolubydlícímu, že mu právě zemřela manželka, vždy mi zamrazí. Mifune hraje mladého člověka, kterého vyděsí představa, že by měl s mrtvou zůstat v místnosti sám. Hidari hraje soucitného starého muže, poutníka, který cítí povinnost informovat pozůstalého manžela. Podle mě se jedná o nejsilnější scénu filmuNa dně, filmu slavnéhoAkiry Kurosawyz roku 1957. | Film natočený podleMaxima Gorkéhoje především drama z obydlí pro ty nejchudší. Začíná shazováním odpadků z výšky. Ty dopadají na střechu bídné barabizny. Barabizny obývané lidskými bytostmi, snad zkaženými neřestmi, alkoholem, nedostatkem citu a lásky, bídnými a duševně zchromlými, ale stále lidskými. | Bokuzena Hidariho můžeme vidět i v jiných Kurosawových filmech ve vedlejších rolích, zde ale dostává zvláštní prostor. Přichází jako poutník, snad mnich, to nepoznám, a rozsvěcí prostor, ve kterém se po nějakou dobu chystá s ostatními bydlet. Umírající stařence vypráví o tom, jak po smrti nebude trpět, stále se na všechny usmívaje; svou misi milosrdenství plní dokonale. Pak, ve chvíli nejdramatičtější, náhle odchází. Zanechává za sebou nedůvěru, nepochopení a světlo. | Ano, přesně o tom černobílá freska bídné barabizny je:O světle v duších nešťastných lidských bytostí.

Tohle Kurosawovo hodně komorní drama (ale fakt hodně komorní - celé se to odehrává v podstatě ve třech místnostech a (řekněme) dvorku ubytovny) podle divadelní hry Maxima Gorkého sice má spoustu podnětných myšlenek, hlubokých dialogů a dostatečnou psychologii postav, jenže mu dost ubližují dva stěžejní problémy. Tím prvním je občasná silná teatrálnost dialogů, která by na divadle jistě zapůsobila, ale ve filmu prostě působí uměle a nedůvěryhodně. Zvlášť když to je jeden ze zástupců "japonského realismu", nebo aspoň já bych to takhle zařadil. Druhým problémem je slabá atmosféra, která na mě sice působila v celé první hodině, ale v té druhé mě ten film začínal čím dál tím víc nudit, jak se vlastně nikam pořádně neposouval a jak ani neměl děj. Zahrané je to sice skvěle a rozhodně to má co říct, ale těžko se mi to hodnotí vyšším hodnocením, když jsem ke konci začínal mít problémy to dokoukat. A přitom zajímavých myšlenek ten film nabízí dost po celou dobu, jen natočený je krapet mdle... Časem možná tu čtvrtou hvězdu přidám, ve srovnání se současnými artovými filmy je to totiž určitě nadprůměr, ale i přes to to zatím na vyšší hodnocení uvidím. Jinak začínám mít pocit, že Kurosawovy filmy z padesátých let mě nikdy moc neoslovují, vzhledem k tomu, že je mám hodnocené všechny stejně. Jsem zvědavý, jestli to jeho asi nejslavnější film Sedm samurajů překoná, ale délka toho filmu mi moc nadějí nepřidává... 3*

Japonský majster Akira Kurosawa sa opäť našiel v ruskej, literárnej klasike, a tentokrát konkrétne u velikána Maxima Gorkijho, ktorého divadelnú hru z roku 1902 s názvom „Na dne” , teraz pre zmenu, filmovo (z)adaptoval, čiže preniesol do »obdobia Edo« (Obdobie Edo alebo tiež Tokugawa (1600-1868). Edo (dnešné Tokio) bolo sídelným mestom šógunov z rodu Tokugawa), pojednávajúca o niekoľkých úbožiakoch, žijúcich na okraji spoločnosti v schátranej ubytovni, ktorých každodenný stereotyp, jedného dňa naruší príchod potulného starca, ktorý možno každému z nich - vleje za krčah optimizmu, keďže sa vskutku zrovna nachádzajú v ozaj nezávideniahodných pozíciách, pričom každý má presne stanovené problémy najrôznejšieho rangu, s ktorými sa proste musia dennodenne potýkať, a keď sa do tohto "kotla" následne primieša aj nejaká tá intríga, tak o nevyspytateľné situácie je snáď automaticky dopredu postarané, áno, totižto, až do samotného konca, divák naprosto netuší, čo sa ešte môže stať, a predsa sa nakoniec stane, keď na úplný záver sa spustí (a)typická opona, kvôli ktorej budem mať naďalej o čom rozmýšľať, lebo sa mi dostáva akéhosi trpkého pocitu, čo mi to vlastne ten pán režisér počas tých dvoch hodín naservíroval na tanier, pritom som sa ho nemohol akosi ani poriadne nabažiť, až tak strašne mi chutilo, že si zase na druhej strane nemôžem pomôcť v tom, ako dvorný režisérov herec Toširó Mifune, bol v tomto prípade "zrejme" odsunutý na vedľajšiu koľaj, a to asi v takom prostom význame, že ho skrátka trochu "zatienil" ostatný, herecký ansámbel, povedzme i samotný mních Kahei alebo sestry Osugi s Okajou, no i napriek tomu som priam presvedčený o tom, že sa postava "Sutekičiho" medzi nimi určite len tak ľahko nestratila...

Komorná dráma, v ktorej sa na malom priestore, v podstate v jedinej "miestnosti" (ak sa to dá miestnosťou nazvať), odvíjajú životné príbehy množstva rôznych životných skrachovancov. Osobne by som toto dielo určite nezaradil k vrcholom Majstrovej tvorby. Jeho spracovanie je do veľkej miery nefilmové, skôr divadelné, kvôli trochu nadsadenej dĺžke pôsobí občas dosť jednotvárne. Bol som tiež nepríjemne prekvapený, že je film až neobvykle uvrešťaný, s prehnane teatrálnymi prejavmi viacerých hercov (v tomto smere žiaľ dominoval inokedy skvelý Toširó Mifune, ktorý tu dosť nepríjemne prehrával). Najmarkantnejšie sa to prejavuje pri hromadnej scéne na dvore (jedna z mála "vonkajších" scén), kde sa film odrazu zmení na neskutočnú frašku (čo bol zrejme autorov zámer). Inak ma film celkom zaujal, je pomerne vernou adaptáciou ruskej predlohy a pritom má typicky japonského ducha.

Sociálně-kritické divadelní drama se odehrává čistě ve stísněné noclehárně (nejdál se podíváme na její dvorek), špinavé díře pro nejchudší spodinu, ztroskotance a pomatence, kteří zde "na dně" z různorodých důvodů živoří, opíjejí se, zoufají si, ale i se baví a radují. Zároveň si každý myslí, že je lepším než ostatní, přičemž odvahu vstát, odejít a začít nový život nenachází nikdo. Poznávání osudů vícero postav tvoří základ komorního jeviště, nesoustředěného na dějové zápletky (nejvýraznější je milostný čtyřúhelník), pozvolného, onou (východní) expresivností občas až přes míru "ožralecky" ukřičeného. Statické kulisy chvilkami nudí, herecké výkony chvilkami pohlcují. Mezi 3 a 4 hvězdičkami.