A pátý jezdec je Strach (1964)

Zaujímavý, paranoidný snímok s expresionistickým štýlom. Odohráva sa počas nacistickej okupácie, ale kostýmy a dizajn by zapadli aj do vtedy súčasných reálií. Podobnú stratégiu použila Krumbachová aj v NěmcovýchDémantech nocia v oboch filmoch funguje skvele. Film, ktorý sa týka minulosti, súčasnosti a budúcnosti.

Rychlým a přesným udáním chráníte svou vlastní bezpečnost.Nikoliv lehce stravitelný snímek a obžaloba nacistické zlovlády, která se dá ale vcelku jasně chápat i jako odsudek totality jako takové.  V domě plném Strachu  žije na první pohled zlomený a zbabělý muž, docent Braun, jehož fantasticky zahrál Miroslav Macháček, ten  v sobě pod tlakem okolností  ale nachází neuvěřitelnou vnitřní sílu, díky níž dokáže vzdorovat  onomu všudypřítomnému Strachu a rezignaci na základní lidské hodnoty.  A v posledních okamžicích zaseje Strach do těch, kteří jej vytvářejí. Z mého pohledu mnohem působivější než o dva roky starší Transport z ráje, a to i co do formálních prostředků, kde nechybí hry stínů a světel, déšť ani mrazivé detaily (hodiny na stěnách). Výborné tu byly i charaktery vedlejších postav z onoho Domu plného Strachu, od udavače Vinkláře až po konformitu Adamíru.

Parádní film s relativně jednoduchým dějem odehrávající se až na výjimky v jednom domě, kde žije několik rodin. Mimochodem i židovský lékař, který je jedním z obyvatelů domu požádán o lékařskou pomoc pro postřeleného člověka, po kterém pak pátrá patrně Gestapo. Celý barák vidí, kde je ukrytý a pak už se rozjíždí hra charakterů obyvatel domu jak se k  tomu postaví. Vynikající výkon za měJiří AdamíraaJosef Vinklář .Skvělé padla role i šéfovi gestapa, kterou ztvárnilJiří Vršťala.To byl excelentní výběr herce. A výtečná též odpověď Adamíry synovi na otázku, kdo je hrdina:Hrdina je ten, kdo zbytečně umírá, na rozdíl od těch, kteří zbytečně žijí.

Významný snímek Zbyňka Brynycha patří k vrcholům československé nové vlny a přitom zůstává dílem, které diváka nejen provokuje, ale i přitahuje svou syrovou estetikou. Expresionisticky pojatý film, založený na psychologické dramatizaci, sugestivně vykresluje dusnou, tísnivou a často hysterickou atmosféru bezmoci v období protektorátu. Režijní a vizuální styl pracuje s deformovanou perspektivou a stísněným prostorem, jež vytvářejí pocit „vnitřního ghetta“ hlavní postavy. Námět se vrací k tématům nacistické okupace a holocaustu a neuchyluje se k jednoduchým odpovědím. Místo toho otvírá řadu morálních otázek. Ústředním motivem je síla strachu „pátého jezdce Apokalypsy“ a morální zápas židovského lékaře Armína Brauna. Jeho odvaha čelit hrůze a snaha naplnit etické imperativy tvoří emocionální osu snímku. Miroslav Macháček v roli docenta Brauna podává excelentní výkon. Scénář podle povídky Jany Bělohradské „Bez krásy, bez lince“ funguje jako pronikavá psychologická sondáž do mechanizmů strachu a kolaborace. Film ale není pro každého. Svou složitostí a tíživou atmosférou může mnohým divákům vyznít poměrně nudně. Avšak pro náročné publikum představuje hluboký, nezapomenutelný a esteticky výrazný zážitek.

Veľmi dobrá dráma z obdobia 2. svetovej vojny, ktorá až kafkovsky zobrazuje atmosféru prenasledovania židov a perzekúcií ľudí odporujúcich režimu. Produkcia pracuje len s obrazom, tichom a pár kaofonickými zvukmi. No napriek tomu je atmosféra stiesnená, takže príbeh docenta Armina Brauna a jeho susedov, ktorí pomôžu postrelenému odbojárovi, celkom farbisto zobrazuje vzťahy v nacizmom opantanej spoločnosti aj keď obraz je čiernobiely. Všetci herci hrajú svoje postavy skvele. 75%