Pět z milionu (1959)

Snímek má atmosféru.1)  Povídkové filmy moc nemusím, ale v tomto případě jsem rád, že jsem film viděl.. Příběhy mají různou kvalitu, ale na rozdíl od většiny současných filmových povídek, tyto alespoň všechny měly jasnou pointu._____ 2)  Nejlepší povídka je hned ta první:Mistr a dvacátý učedník****. Standardně vynikající Jaroslav Marvan (mistr) rozehrává krátkou, ale působivou hru s rovněž již tehdy vynikajícím 22letým Janem Třískou (učedník)._____Každý týden je neděle***představuje agilního důchodce, který svou samotu zahání prací pro synovu rodinu._____To zavinil Bonifác**je zřejmě nejslabší výpovědí, ale ten kouzelný kočár to trochu vylepšuje._____Otrhaná písnička***pěkně předvádí dobovou hudební a zdá se, že i životní šmíru._____Pavučina**na závěr nás vede mezi dobové trampy s nepřípadně hloupými dialogy. Ovšem na 25letého zatím ještě plně ovlaseného Luďka Munzara je, věru, pěkný pohled._____ 3)  Jednotlivé příběhy tedy nejsou nic moc. Divák si to ale vynahradí na atraktivních dobových pražských reáliích, parádní atmosféře a celkové milé atmosféře snímku. Film je i určitým generačním vyznáním: vytvořili ho 31letý režisér Zbyněk Brynych, 31letý scenárista Vladimír Kalina či 34letý kameraman Jan Čuřík._____ 4)  Věk protagonistů uvádím k roku natáčení 1958._____ 5)  Nezbývá, než dodat společně s Fandou Mrázkem a Emanem Fialou:Tak hodně štěstí do manželství.

Když jsem se v lovu samplů prohraboval československými filmovými týdeníky, narazil jsem na reportáž o tom, že Zbyněk Brynych zrovna dotočil nový film se zasloužilým umělcem Marvanem a mladým talentem Třískou. Tak jsem na to později mrknul a navzdory odstrašujícímu roku výroby to není vůbec špatné. Vlastně naopak, ty povídky jsou hravě natočené, technicky precizní, obrazově vytříbené a herecky povětšinou zajímavé. Problém mám jen v tom, že těm povídkám úplně nerozumím. Buď se tam dějou divné věci, které nějak nechápu (co tam ti dva v první povídce vyváděli na té střeše kostela, to jsem nějak nerozklíčoval), nebo je to divně nedotažené a prázdně otevřené (bez pořádné pointy či nějakého uspokojivého závěru)...

Povídkový film o pár lidech z Prahy, jenž není nijak vnitřně propojen ani postavami, ale hlavně ani tématem. Hlavním kladem filmu je určitě kamera a dobré herecké výkony. Jednotlivé povídky: Mistr 4*: Nezodpovědný učeň a bručounský mistr k sobě najdou cestu u život ohrožujícím pádu, při němž se poznají oba tak trochu z jiné stránky. Výborný námět o tom, že nelze soudit člověka jen od pohledu. Natáčelo se na Malostranském chrámu na kupoli, což muselo nejen pro herce, ale i kameramana být za trest. Konec příběhu mi přišel ale trochu laciný. Marvan zde hraje naprosto dokonale. --- Každý týden je neděle 2*: Pan Hanousek mi lezl po chvíli svým úsměvem a aktivitou na nervy, přišlo mi to i úchylně natočené. Jinak téma jak ze Ženy za pultem, starý maká, mladí berou. Ten konec se dal čekat, a je to prostě takové trochu klišé. --- Bonifác: 3Téma jako přes kopírák z Hodíme se k sobě, miláčku. Proč zrovna svatý Bonfiác, který je patron pivovarníků? Není to úplně špatné, ale je otázka, co vše je hra, a co náhody každého roku. Nejlepší je stejně konec s tím kočím - já tu budu, jen abyste tu byli vy. - Písnička 2: Příběh jak ze 30. let, však tu také hrají dvě hvězdy prvorepublikových filmů. Ale rovněž mladý Vlastimil Hašek. Nejlepší hláška z filmu: „Život není melouch“. --- Pavučina 3: Tady trochu nadhodnocuji, protože když si ti dva na konci řeknou „my“, prostě je to něco, co bych rád v současné chvíli také zažil. Příběh začne docela slušným propojením na dvě postavy u trati (o nichž už víme, že jsou to ti dva muzikanti, což se mi líbilo. Občas ve vlaku taky sumíruju, jak žijí „ti u trati“. Na chvíli se to překlopí na kritiku pražských víkendů, ale pak už sledujeme prostě dívku, která už vyrostla z dívčích střevíčků a stává se z ní žena. Líbí se mi, jak je pojaté to jejich hledání se, přijde mi to velmi realistické.

Krásny poviedkový film, ktorý svoj neotrelý uhol pohľadu ukazuje hneď v úvodných titulkoch, ktoré graficky linkuje s rôznymi fasádami budov. Rôzne, takmer všedné príbehy tu vďaka výbornej produkcii dostávajú punc nevšednosti. Krátka príhoda nevrlého strechárskeho majstra a jeho učňa, ktorá skončí takmer tragicky, zaneprázdnený život usilovného dôchodcu Hanouska a jeho sklamanie, 5. výročie prvého rande manželského páru, očarenie starnúcich šumařov melouchárov klasickou hudbou a pučiaca láska dospievajúcej Kateřiny a Karla. Každý z nich má osobitú atmosféru, ktorú tvorí nie len produkcia ale aj vynikajúce herecké výkony. 75%

I se slabým Bonifácem kráčí Pět z milionů k zasloužené pětce.Mistr a dvacátý učedník -až je mi líto, že Brynych nikdy nenatočil žádné horské drama, to co tady na malém prostoru, tedy okraji střechy, předvedl, mi připomnělo můj nikdy ne zcela vyléčený strach z výšek a já s sebou při projekci párkrát i zaškubal. Marvan i Tříska výborní a v rolích nerudy a mladého vzbouřence přesní.Každý týden je neděle -pro mě velké a příjemné překvapení v podobě Františka Kreuzmanna, jehož znám de facto jen z nepříjemných rolí a tady byl ta jeho neúnavná včelička důchodce, co rád všem pomůže, báječný. Konec byl očekávaný, přesto mu to na bolesti nijak neubralo.To zavinil Bonifác -za tuhle zmatenou romanci jsem měl nějakou dobu chuť sebrat i hvězdu, ale zas tak nesnesitelná tahle hloupůstka o lásce, typ udržovaný, nebyla.Otrhaná písnička -vyčuraným šumařům se nastaví zrcadlo, trochu hořká, ale hlavně lidská písnička.Pavučina -o dospívání minimálně stejně dobře jako Kachyňa a s Chadimovou a Munzarem samozřejmě bez připomínek. Kvalitativně pak takto - Mistr a dvacátý učedník, Každý týden je neděle, Pavučina, Otrhaná písnička, To zavinil Bonifác. A jak jsem slíbil za pět.