Pět z milionu (1959)

Když jsem se v lovu samplů prohraboval československými filmovými týdeníky, narazil jsem na reportáž o tom, že Zbyněk Brynych zrovna dotočil nový film se zasloužilým umělcem Marvanem a mladým talentem Třískou. Tak jsem na to později mrknul a navzdory odstrašujícímu roku výroby to není vůbec špatné. Vlastně naopak, ty povídky jsou hravě natočené, technicky precizní, obrazově vytříbené a herecky povětšinou zajímavé. Problém mám jen v tom, že těm povídkám úplně nerozumím. Buď se tam dějou divné věci, které nějak nechápu (co tam ti dva v první povídce vyváděli na té střeše kostela, to jsem nějak nerozklíčoval), nebo je to divně nedotažené a prázdně otevřené (bez pořádné pointy či nějakého uspokojivého závěru)...

Povídkový film o pár lidech z Prahy, jenž není nijak vnitřně propojen ani postavami, ale hlavně ani tématem. Hlavním kladem filmu je určitě kamera a dobré herecké výkony. Jednotlivé povídky: Mistr 4*: Nezodpovědný učeň a bručounský mistr k sobě najdou cestu u život ohrožujícím pádu, při němž se poznají oba tak trochu z jiné stránky. Výborný námět o tom, že nelze soudit člověka jen od pohledu. Natáčelo se na Malostranském chrámu na kupoli, což muselo nejen pro herce, ale i kameramana být za trest. Konec příběhu mi přišel ale trochu laciný. Marvan zde hraje naprosto dokonale. --- Každý týden je neděle 2*: Pan Hanousek mi lezl po chvíli svým úsměvem a aktivitou na nervy, přišlo mi to i úchylně natočené. Jinak téma jak ze Ženy za pultem, starý maká, mladí berou. Ten konec se dal čekat, a je to prostě takové trochu klišé. --- Bonifác: 3Téma jako přes kopírák z Hodíme se k sobě, miláčku. Proč zrovna svatý Bonfiác, který je patron pivovarníků? Není to úplně špatné, ale je otázka, co vše je hra, a co náhody každého roku. Nejlepší je stejně konec s tím kočím - já tu budu, jen abyste tu byli vy. - Písnička 2: Příběh jak ze 30. let, však tu také hrají dvě hvězdy prvorepublikových filmů. Ale rovněž mladý Vlastimil Hašek. Nejlepší hláška z filmu: „Život není melouch“. --- Pavučina 3: Tady trochu nadhodnocuji, protože když si ti dva na konci řeknou „my“, prostě je to něco, co bych rád v současné chvíli také zažil. Příběh začne docela slušným propojením na dvě postavy u trati (o nichž už víme, že jsou to ti dva muzikanti, což se mi líbilo. Občas ve vlaku taky sumíruju, jak žijí „ti u trati“. Na chvíli se to překlopí na kritiku pražských víkendů, ale pak už sledujeme prostě dívku, která už vyrostla z dívčích střevíčků a stává se z ní žena. Líbí se mi, jak je pojaté to jejich hledání se, přijde mi to velmi realistické.

Krásny poviedkový film, ktorý svoj neotrelý uhol pohľadu ukazuje hneď v úvodných titulkoch, ktoré graficky linkuje s rôznymi fasádami budov. Rôzne, takmer všedné príbehy tu vďaka výbornej produkcii dostávajú punc nevšednosti. Krátka príhoda nevrlého strechárskeho majstra a jeho učňa, ktorá skončí takmer tragicky, zaneprázdnený život usilovného dôchodcu Hanouska a jeho sklamanie, 5. výročie prvého rande manželského páru, očarenie starnúcich šumařov melouchárov klasickou hudbou a pučiaca láska dospievajúcej Kateřiny a Karla. Každý z nich má osobitú atmosféru, ktorú tvorí nie len produkcia ale aj vynikajúce herecké výkony. 75%

I se slabým Bonifácem kráčí Pět z milionů k zasloužené pětce.Mistr a dvacátý učedník -až je mi líto, že Brynych nikdy nenatočil žádné horské drama, to co tady na malém prostoru, tedy okraji střechy, předvedl, mi připomnělo můj nikdy ne zcela vyléčený strach z výšek a já s sebou při projekci párkrát i zaškubal. Marvan i Tříska výborní a v rolích nerudy a mladého vzbouřence přesní.Každý týden je neděle -pro mě velké a příjemné překvapení v podobě Františka Kreuzmanna, jehož znám de facto jen z nepříjemných rolí a tady byl ta jeho neúnavná včelička důchodce, co rád všem pomůže, báječný. Konec byl očekávaný, přesto mu to na bolesti nijak neubralo.To zavinil Bonifác -za tuhle zmatenou romanci jsem měl nějakou dobu chuť sebrat i hvězdu, ale zas tak nesnesitelná tahle hloupůstka o lásce, typ udržovaný, nebyla.Otrhaná písnička -vyčuraným šumařům se nastaví zrcadlo, trochu hořká, ale hlavně lidská písnička.Pavučina -o dospívání minimálně stejně dobře jako Kachyňa a s Chadimovou a Munzarem samozřejmě bez připomínek. Kvalitativně pak takto - Mistr a dvacátý učedník, Každý týden je neděle, Pavučina, Otrhaná písnička, To zavinil Bonifác. A jak jsem slíbil za pět.

Československý film složený z pěti vzájemně nesouvisejících povídek. Tyto povídky jsou dle mého názoru různé kvality, za nejzdařilejší považuji první dvě, ale i ty bych zařadil maximálně do průměru. Všechny povídky jsou zajímavé svým obsazením, objevují se jak známí a renomovaní herci (J. Marvan, F. Kreuzmann, E. Fiala), ale současně také začínající umělci, budoucí herecké hvězdy (V. Brodský, L. Munzar, J. Bláha, J. Tříska, V. Hašek). V díle Z. Brynycha se také objevili někteří začínající herci v malých bezeslovných rolích (Z. Řehoř, J. Krampol). První povídka vypravuje o složitém pracovním soužití dvou pokrývačů (J. Marvan, J. Tříska) a jejich pádu ze střechy. V druhé povídce je dobrosrdečný otec F. Kreuzmann podveden a zklamán svým synem J. Bláhou. Další část filmu vypravuje o pětiletém výročí seznámení dvou manželů V. Brodského a V. Thielové, kteří se rozhodnou ho zopakovat a prožít znovu. V další povídce se představili dva muzikanti (houslista E. Fiala a harmonikář F. Mrázek), kteří si přilepšovali hraním na svatbách, do té doby, než narazili na skutečného hudebníka, který je svým uměním zahanbil. Poslední povídka popisuje milostné vzplanutí mezi původně povýšeným mladíkem na motocyklu L. Munzarem a velmi půvabnou šestnáctiletou K. Chadimovou, budoucí manželkou J. Třísky. Pokud je mi známo, podobné povídkové filmy se na konci 50. let točily poměrně často, avšak tento počin pana Brynycha řadím k těm nejméně zdařilým. Jako povedené hodnotím první povídku s panem Marvanem, který dokázal předvést své mimořádné umění i beze slov pouze mimikou, a poté mě zaujala neotřelá dvojice hudebníků ve složení velmi zajímavého herce E. Fialy, u něhož cítím potřebu doplnit si znalosti z jeho další tvorby, a komikem a zpěvákem Fandou Mrázkem. Domnívám se, že Brynychovo dílo Pět z milionu nenabídlo nic takového, za co bych mohl alespoň uvažovat o průměrném hodnocení.