Pod Jezevčí skálou (1978)

Jezevčík vs. jezevec - 1:0. Krkavčí matka Brejchová přiveze svého synka k nerudnému dědovi, nechá ho u něj údajně na léto, aby se mu zlepšilo zdraví. Ani se s ním nerozloučí a zmizí a z nějakého důvodu ho tam nechá až do zimy, aniž by ho přijela navštívit nebo aspoň napsala dopis. Zvláštní. Nicméně Véna (či Vená, jak ho děda oslovuje, když na něj neustále v lese haleká: "Venó, Venó") se brzy oklepe, běhá po lese a jednou zachrání psa. Občas se prostřihne na sovu. Konec. No, fanoušek těchto socialistických úniků z města ke krásám přírody ze mě asi nebude. A bohužel nejen kvůli absenci děje, ale i kvůli dost slabému herectví, především na straně Gustáva Valacha, kterému jako rodilému Slovákovi není rozumět, když si na zápraží cosi mumlá pod fousy. Nerozumím mu ale ani psychologicky - dědek vnukovi vynadá, když mu zachrání psa (,,Měl jsem u toho být! Od té chvíle, co jsi tady, jde všechno šejdrem!"), naopak poprvé se na něj usměje, když mu podpálí chalupu. Asi to bude do značné míry tím, že jsem tomuto kultu utekl jako dítě a poprvé Jezevčí skálu viděl jako třicátník, ale vzrušujícího, zajímavého či zábavného mi na ní bohužel nepřipadá vůbec nic. Možná ta příroda. Ale i tu si užijete víc, když televizi vypnete a vyrazíte ven.

Aura kolem Tomáše Holého byla veliká a nutno konstatovat, že právem. Jeho postavy se nesmazatelně zapsaly do povědomí všech, kteří měli to štěstí, že žili ve správném čase na správném místě. A zajímalo by mě, zda jeho filmy zanechávají stejnou stopu i v srdcích těch později narozených. Trojdílná lesnická série sází především na kombinaci dlouhých přírodních scenérií a dojemné hudby. Jenže ono to funguje. A člověk opravdu rád zavzpomíná na časy, kdy byly v lesích hluboké závěje.

Tento film jsem nepochopil. Nevím, co si o něm má mysleti. Mám pocit, že to jest pokus o jakési podivné impresionistické dílo s Tomášem Holým jako táhakem filmu. Nepřijde mi ten film něčím obohacující - kdyby tam přeci jen něco bylo, tak si myslím, že ve světové i v české kinematografie se najdou filmy, které jsou obohacující v tom samém stejně, lépe či mnohem lépe.

"Mami, já tady s tím dědkem nebudu!"Chorľavé mestské dieťa Holý je zo zdravotných dôvodov presunuté nerudnému horárskemu starému otcovi Valachovi, ktorý pred rokmi zanevrel na syna s rodinou z dôvodu jeho odchodu do mesta a pochopiteľne nie je z dočasného nezletilého spolubývajúceho práve nadšený. Po úvodnom oťukaní sadrových vajec si ale k sebe začnú hľadať cestu, predsa len krv nie je voda, mladý na čerstvom lufte celkom ožije a prejavuje nesmierny interes o prírodu, čo dedkovi samozrejme imponuje. Pobyt v horárni je dlhodobý, svorne prežívajú jeseň aj zimu, školopovinná dochádzka sa nezletilca akosi netýka, radšej sa vzdeláva v znalosti lesnej zveri a praktickom zachraňovaní zanoreného psa. Z nejakého dôvodu som tento film aj celú trilógiu nikdy v detstve nevidel, aj keď povedomie o ňom som mal, a tak tohto svojho rovesníka (obaja sme prišli na svet v rovnakom roku) posudzujem až dospelým pohľadom. Je to milý idylický rodinný film s rozumne dávkovaným dobrodružstvom, napätím aj dojímaním, oprotiveľrybámapolepšovniamo niečo menej komediálny. Obaja hlavní predstavitelia sú vynikajúci, rovnako ako vedľajší drevorubač Vinklář. Za tri a pol acylpirínu namiesto rumu."Dědo, vy jste ještě lepší frajer než Old Shatterhand!"

No je to těžkej průměr. Tak samozřejmě jsem to viděl několikrát. Na co jsem měl za komoušů koukat? Tomáše Holého až za tak vynikajícího nepovažuji, zároveň to nebyl špatnej dětskej herec. Valacha měli předabovat. Herecky to zvládl skvěle, ale ten přízvuk mě děsil už v době natočení filmu. Dnes mi to trhá ušiska ještě víc. Nic dalšího k tomuhle mě nenapadá.