Medená veža (1970)

7/10 "Sú to dobrý chlapci." Fajn príbeh o troch kamarátoch ktorým pokojný život v krásnom prostredí Vysokých Tatier narušila žena. Zábery z hôr sú naozaj majestátne a audiovizuálne remeslo tu patrí k najväčším kladom filmu.  Po dejovej stránke to je vcelku minimalistická dráma so sympatickými komediálnymi prvkami ako napríklad scéna s piánom. Herecky to bolo zahrané fajn. Je tu asi jedna z najlepších decentne natočených milostných scén. Dej ako taký bol možno na dnešné pomery hodne skratkovitý a niektoré zápletky by si zaslúžili viac rozvinúť. Na druhú stranu takto má film príjemnú stopáž 87minút ktoré utečú ako voda v horskom potoku. No kým trvajú, je to čas príjemné strávený.

Nevím. Velmi se tu mísí klady a zápory. Například bych rád od začátku věděl o postavách víc. Takhle je to jen jakási trojice v horách, které se může stát cokoliv. A že mezi ně vtrhne žena, je jasné od začátku. Docela jsem se těšil na psychologické pojetí žárlivosti, kdy by se ukázalo, že člověk má dát druhému v lásce svobodu, což tu tak nějak bylo, ale přišlo mi to ke konci pojaté až moc pateticky. Horská panoramata jsou vynikající, ale lidské povahy mi přišly málo vykreslené, abych s nimi šel. Přitom to mohlo být hodně silné drama, pokud by se pojalo nějak hlouběji. Celkově je to takový zvláštní film - něco funguje skvěle (třeba jak nesli harmonium na horu), něco mne vyloženě iritovalo.

Trochu mě zaskočilo, jak moc divácky přístupné a nabité dějem to je, jelikož s tím se u slovenských i českých filmů člověk sotva setká. Ale proč ne, podobně epicky funguje iSignum laudis, byť to je sevřenější místem i konkrétním časovým rozmezím a nemá obsah rozsahu velkolepého dramatuMěděné věže, která by klidně vystačila i na tříhodinový biják. Ono to totiž funguje, scénář chytře pracuje s motivy a dynamikou vztahových proměn, střihač taky přesně věděl co dělá, průběh celého dění nedá vydechnout a důraz na krásu i drsnost horského života je skvěle zobrazen i vykreslen, naštěstí bez jakéhokoli vnucovaného soudu, jak na něj má divák nahlížet. Síla příběhu z toho plyne hutně a přirozeným dojmem, nejedna scéna zanechá výrazný dojem. Všechno vlastně funguje jak má, dalo by se říct, ale pro mě to je taky jeden z těch typů dramat, které stojí na povrchové epice, jež víc než na hlouběji propracovaném scénáři stojí na neustálé gradaci. Najde se sice prostor pro přemýšlení, ale jaksi nemá podklad - o který ani nešlo, jelikož to ani nechtělo být psychologickým filmem. Akorát právě ty mám radši, s hlubokým ponorem do životů i smýšlení postav, jelikož to vše určuje i v realitě, která často není takhle akční. Jak cením, že to nedá vydechnout, tak mi paradoxně vadí, že zde není čas se zastavit - zvlášť v prostředí odlehlém od zbytku světa, kde čas i běžné žití funguje prostě jinak. A když už by mohla nastoupit poetika, kterou horské scenérie tvoří automaticky, vždycky se ozve shrnující voiceover. Celkově se mi to líbilo, dokonce mi to zpočátku přišlo vcelku nepředvídatelné (dokud se neodhalily karty a možnosti budoucího vývoje, ale s tím se myslím taky počítalo), takže spokojený jsem, ale výraznější nadšení se nekoná. Na to je to až příliš "sebeatraktivizující" (jestli je to vůbec existující slovo). Slabé 4*

Ani se nedivím, že je Medená veža jeden z neoblíbenějších slovenských filmů vůbec. Krásná krajina Tater, chlapské přátelství, láska ženy, mnoho situací a dialogů k pobavení a také pořádné napětí a drama. K tomu perfektní obsazení i herecké výkony. Sestava Kvietik, Mistrík a Rajniak to dala skvěle. Příběh je jednoduchý, ale o to uvěřitelnější a autentický… zkrátka přímo ze života. Tři chlapi si v pohodě v horách užívají života, než se objeví žena a všechno se tím změní.Je to tak, ženy mají velký dar věci komplikovat.:-) Co naplat, my chlapi se bez vás zkrátka neobejdeme a tak se s tím musíme společně vyrovnat. Rád dám čtyři poctivé hvězdy a doporučení k tomu. Kdo ještě neviděl, mrkněte se Medená veža za to stojí.(80%)

Mistrík, Kvietik, dvě ikony československého filmu, Emília (krásná jak Claudia Cardinal v nejlepších letech), Rajniak, Dočolomanský v lyrické básni o přátelství a lásce. Magické Tatry, voda v bystřinách čistá tak, že ji můžete pít. Poetický jazyk plný lásky k horám, plný pokory k životu, ale ne ke smrti. V mnoha obrazech se nemluví, přesto můžete hodiny rozpitvávat jasná sdělení, poselství... porovnávat obrazy s podobnými v jiných filmech a stokrát si říkat, že se vám to jen zdá, že ta podobnost je čistě náhodná. Není. Myslím, že všude na světě se v určité vyhrocené situaci člověk zachová stejně. Kolektivní nevědomí mu ukáže cestu. Nebýt hudby Zdeňka Lišky, která zněla prakticky po celou dobu a vnucovala mi obrazy z Třiceti případů majora Zemana, zejména z dílu Bílé linky, dám maximum.