Malé životní etudy (1970)

*„Spíš utíkám, abych nemusel lhát…“* (Věděla jsem, že nakonec znovu uteče). //Etudynezestárly. Současný člověk a sklon k sebezničení se bez ustání perou. // Jaké jsou vlastně kriteria, jak by měl vypadat zralý, alespoň částečně funkční dospělý život..? (Nemáme a nemůžeme počítat s manuálem; doufám, že nám životní zkušenost zůstane a nenahradí ji návod od AI.) //Bobby(Jack Nicholson) opustil ten bývalý a pohodlný, protože se považoval za neschopného úspěšně zvládat existenci na vysoké úrovni. Zvolil nízkoúrovňový (včetně partnerského vztahu), aby se potrestal (?), že si špatně vykládá s m y s l . // Co je „žít dobře“? No, myslím - být tou nejlepší nejvěrnější verzí sebe sama. Nejde o perfekcionismus, tedy být nejlepší verzí nejlepšího ze všech (vždycky se najde někdo, kdo je lepší hráč), protože následkem je strach. Bobbyho život je tedy sérií situací, kdy odmítá cokoli podstoupit, nebo se někomu zavázat. Sám sebe (a ve svých výstupech i okolí) přesvědčuje, že je v pořádku a my víme, že není a ani nebude. Chce zůstat v anonymitě, a to i vůči sobě.Catherine(Susan Anspach), o niž se opakovaně pokouší, zdůvodňuje odmítnutí: „Nemáš úctu k sobě samému, nemiluješ se, ani svou práci, ani přátele, rodinu ani nic podobného… jak tedy můžeš očekávat lásku na oplátku? A proč bys o ni měl žádat?“ Považuji uvedenou větu ve snímku za zásadní.Bobby,navíc, má takový teenagersky pohodlný přístup s použitím sexuálních narážek, k vypořádávaní se s vlastními emocemi. Nechce být součástí světa dospělých - zatěžuje ho a zároveň kvůli tomu pociťuje sebenenávist. // Samozřejmě, snímek se opírá o režii a výkonJacka Nicholsona- postavaBobbyhoje neposlušná, se sklonem k výbuchům hněvu, impulzivní, inteligentní, úzkostlivá a zároveň pozorujeme tvář pod (už v té době) ďábelskou maskou, která se v pozdější kariéřeJacka Nicholsonanaplno rozvinula. // Silný, dojemný film a výpověď.

Jack Nocholson je pro mě Amerika, v tom dobrém i zlém. Nicholsonovy role jsou tak typické jako role Harlekýna. že by byl v běžném životě jiný než ve svých rolích, si ani nedokážu představit. V tomto filmu jsem byl spíš na jeho straně; nejlepší je někam utýct, ale kam? - Globálmí prostor se neustále změnšuje!

Rozpočet sotva devítisettisícový, Jack Nicholson na hraně mezi dělnickou a vyšší třídou, kdy se jeho snaha najít si místo v životě stává poměrně silnou, provokativní a zábavnou. Jeho někdejšího nadaného klavíristu i životního tuláka a rebela napsala žena (Carole Eastman) a víc než nějakým obšírným dějem se zaobírala právě spíš podrobnou studií postavy. Kdysi zahodil komfort dobře situované rodiny, nechal se zaměstnat coby pomocný dělník na naftových vrtech a „kývnul“ na společný život s krapet přízemní servírkou z bistra. Když se od sestry dozvídá, že jeho otec prodělal mrtvici, ještě jednou se pokusí navázat s rodinou kontakt. Výsledkem je slušná road movie zkoumající několik zajímavých nejednoznačných vztahů i mapující povahu amerického (nestálého a nespokojeného) muže, který se neustále někam žene, protože má pocit, že mu ujíždí vlak – i když netuší kam a proč. Nicholson předvedl svůj výbušný temperament i chameleonské herecké schopnosti (bacha ale na šílený český dabing), takže potěší například jeho klavírní sólo na jedoucím náklaďáku v koloně nebo rozepře se servírkou, co je a není v nabídce. Přeci jenom jsem ale čekal víc. Skrz naskrz průměrný režisér (a producent) Bob Rafelson tudíž jen potvrdil, že většina jeho filmů je v „modrých“ číslech právem.

Aký nenápadný film. Skrytý a pritom má skutočne čo povedať každému. Viac baviť ma to začalo až v druhej polovici, kedy sa v rodinnom prostredí šachovnicovo otvoria dôvody, prečo protagonista uteká - a ten uteká hlavne sám pred sebou. Bohužiaľ, nevie úplne pred čím, taký je však ľudský údel odkedy sme začali hľadať akúkoľvek podstatu existencie. Ak sa na film pozriem kritickým okom, obsahuje veľa scenáristického klišé a dejovú vatu. Na konci som však pripustil, že intímne mi je naozaj blízko a pod nenápadným povrchom triafa do čierneho. Tiché, ale pravé.

Jak jsem při prvních záběrech doufal že půjde o drama z vrtu, tak jsem byl nakonec zklamán - velmi hluboce. Naftová pole pak kamera navštíví snad už jen jednou. Po zbytek času sledujeme životní plahočení jednoho prolhanýhochlívákas šikovnými prsty, kterýmu komplikuje život jeho ctižádostivádružka, již nedokáže ani bezmezně milovat, ani nadobro poslatdo háje. Onomě na tom vlastně vůbec nic nebavilo, nejsem žádný Nicholson fanda. Ale zas tak strašný to taky nebylo... Slabší tři ***.