Signum laudis (1980)

Čo sa týka akcie, celkom pôsobivé zobrazenie prvej svetovej vojny i keď má svoje limity, ale na domáce pomery vskutku solídne. A film celkovo? Je zaujímavé, že nesledujeme žiadneho hrdinského klaďasa, ale grobiana, poslušné koliesko v mašinérii, ktoré vďaka svojej ľahostajnosti či skôr hrubosti sa má nad svoje pomery. A keď začne ísť do tuhého, charaktery jednotlivých postáv sa ešte zvýraznia.... Poznáme to, ľudom bez chrbtovej kosti sa darí za každého režimu či zriadenia. Podnetný pohľad, ale na plnú paľbu tomu niečo chýba. PS: Zrátajte si scény kde sa NEpije!

Film ktorý predefinoval československé filmy 80. rokov. Vojna tu nie je ukázaná ako hrdinský boj proti tyranii, ale ako boj o dušu obyčajného vojaka. Obyčajný vojak, ktorý trpel o hlade v špine zákopov Prvej svetovej vojny - jeho vlastný život mu po skončení vojnového besnenia už nemohol dávať zmysel. Hrôzy ktoré zažil nepochopí nikto, keď tam nebol s ním. Životný výkon Vlada Müllera.

Jak říkával sám Hoferik (jinými slovy), hodnost kaprála je krajně nevděčná - mužstvo ho nenávidí, protože je žene do největšího masakru, důstojníci ale mezi sebe obyčejného koňského handlíře také nikdy nepřijmou, s metálem nebo bez. Ani netušil, jak osudovou měl pravdu... I když je Signum Laudis velmi dobře natočené a zahrané, s žádnou z postav se nelze úplně ztotožnit. Kromě očekávaného sdělení "válka je svině" jsou tu pak také další moralitky. Jádro děje obsadila polemika, jaký že je vlastně nejlepší voják - zdá se, že takový, který způsobí největší ztráty na obou stranách, jenže za to sám nakonec těžce zaplatí.

"Vydrž to a drž hubu!"Tá veta to vystihuje celé, a platí dodnes. Výborné herecké výkony. Müllerovi to bolo písané na telo, neviem si predstaviť v hlavnej úlohe nikoho iného. Sympatickej postavy tam nebolo, ale v tomto filme nejde o sympatizovanie s hlavnou alebo vedľajšou postavou, ale o celkovú výpoveď filmu a tá je výrazne protivojnová, preto sa prikláňam k maximálnemu hodnoteniu.

Válečné filmy mě většinou míjí, ale tohle mi hodně sedlo. Hollý vše zručně vede, scénář má velice chytrou výstavbu včetně používání opakujících se motivů a morálních otázek, herecky je to obsazené skvělé, výchozí situace je komplexní, postavy jsou uvěřitelné a Hoferik i lehce psycholgicky načrtnutý (ale opravdu jen lehce), nad Liškovu hudbou se ani nemá smysl víc rozplývat a celé to působí dostatečně silný dojmem, který překonal má očekávání. Není až tak silný jako třeba u Démantů noci, které mám dlouho jako nepřekonatelný vrchol válečných filmů, ale pořád dostatečně nadprůměrný. Vadí mi jen urychlený přerod Hoferika v mocichtivého šmejda, která přijde sice opodstatněně, ale dost náhle vzhledem k tomu, jak moc má v oblibě koně a pak bez větších problémů udělá co udělá... Ale pořád to nevnímám jako velký problém. Určitě si od Hollého ještě něco pustím. 4*