Malířův svět (1980)

Na filmy o malířích se dívám rád, ty málokdy zklamou; stejně jak když jsem v mládí četl knížky o malířích. A vždycky mi bylo jedno, byl-li to malíř akademický nebo samouk. Rozhodující - jako u každého umění - je být malířem a vědět co malovat. Tady na Vysočině pomalu vymírají malíři obou skupin. Většinou na to, že nevědí, co malovat. Csontváry to nejspíš věděl, ale přesto jsou jeho obrazy v jistém nesouladu s filmovým ztvárněním jeho života. Přiznávám, že jsem si přál: už žádnou další proměnu.(31.01.2025)

Před nedávnem jsem absolvoval film Pirosmani - rovněž o podivuhodném umělci stojícím stranou proudu. Jestli to bylo osobností samotného malíře, zemí vzniku anebo fakt režií a zpracováním, to si nejsem jistý, ale oproti čistotě, kterou Pirosmani doslova zářil, je v Csontvárym mnohem víc disharmonických tónů a tezovitosti. Oba filmy přitom pracují s klišé "geniální jedinec kontra nechápající svět okolo". Huszárik si tvar ztížil rovinou, v níž nesympatický hlavní představitel hraje sama sebe v současnosti. Možná to naplňuje podstatu Csontváryho schizofrenie (ostatně je tu ještě jeden "druhý"), ale nefungovalo mi to příliš. Bylo to polopatické, přepatetizované. Panoptikální scény ve filmu připomínají Hasovo Sanatorium na věčnosti - sedmdesátky. Jsou tu cesty, sny, vize i pochybná (prý reálná) a hysterická kázání. Ani jedna z figur nevzbuzuje chuť ztotožnit se s ní. A to ve mně přitom samotné Csontvárovy obrazy vzbuzují - chuť je proniknout, dozvědět se PROČ - takže asi chyba. Hlavní představitel je ve filmu chvíli Faustem hledajícím v pustině, chvíli ztroskotancem na břehu anebo na útesu (to "mlčení" uměl ale Bergman prostě líp), pak zas cynickým bouřlivákem - většinou ale vychází prostě jako hysterický opičák, který má za to, že je mu vše dovoleno a nehodlá platit účty. Vědomí vlastní nadřazenosti a mužský šovinismus sympatie nebudí. V momentech, kdy jde ve filmu o kontemplaci, je výraz i přes zajímavou hudbu slabší. V Pirosmanim byla hudebně jednoznačnou výhodou folklorní zakotvenost. Modernismus v hudbě tady vzbuzuje spíš pocit odtažitého akademického chladu. Nejsilnější pro mě ve filmu byly asi autentické záběry z ústavu pro postižené, ale tam to zas vzbuzovalo otázku po etičnosti a oprávněnosti - natáčet před klecovanou paní milostnou scénu je ekl. Malířův svět je prostě velmi rozporný, má nakročeno, je velmi složitý, ale předchozí Huszárikův Szindbád mě ve své snazší klenbě a s ní i určité prostotě vzal víc.(27.06.2020)

Jedna velká depresivní báseň. Prolínání představ a pocitů malíře z přelomu 19. a 20. století a představ a pocitů herce, který žije na konci 70. let 20. století vypovídá především o stavu duše režiséra. Neodvážím se hodnotit, protože rozumově chápu, ale pocitově jde (bohudíky nebo ?Bohu díky?) mimo mě.(02.04.2014)

ocenenia :MFF Cannes 1980 -uvedené v sekcii "Un certain regard"(26.01.2013)

STV 2 = 7.3.1993, v pôvodnom znení s titulkami(30.3.2012)(30.03.2012)