Žízeň po životě (1956)

"Keď prišiel Van Gogh o ucho, bola to láska..."Len zabudli dodať, že to bola láska k Paulovi Gaugainovi. Alebo skôr za tým bola náklonnosť ku psychóznym epizódam, sklony k sebapoškodzovaniu, alkohol a stres. Svet videl tak krásny a farebný, pritom vo vnútri plno temnoty. Paradox umelcov. Skvelé zahranéDouglasom, ktorého si pamätníci v rodovisku van Gogha mýlili zo skutočným slávnym maliarom. Rovnako tak znamenitý bolAnthony Quinnako Gaugain. Umelci zahrali umelcov. Dôkazom je aj fakt, že prešlo skoro 70 rokov a nikto lepší životopisný film o van Goghovi nedokázal natočiť. Rovnať sa môže len skvelý animákS láskou Vincent.

Film je dobrý, ani som nevedel, že toto Irvingove dielo bolo tak dávno sfilmované. Pôvodne som chcel dať lepšie hodnotenie, ale keďže som dotknutý knihou, ktorá je plná emócií a je ozaj veľmi dobre napísaná, film samozrejme nemohol dosiahnuť jej kvalít, nech by sa akokoľvek snažili. Na danú dobu ide však o špičkový film, určitým zmyslom novátorský, odvážny i keď mohol byť viac. Dnes už historické zábery z krajiny polí a medzí sú úžasné.

Kirk Douglas v roli psychicky labilního dobráka a snílka Vincenta van Gogha? Tak to už jsem viděl asi vše.DĚJ: Vincent van Goghse nejprve vydal ve stopách otce a stal se kazatelem mezi chudými horníky. Kvůli přílišnému soucitu a sociálnímu aktivismu je církví odsouzen a vrací se domů. Zamiluje se do sestřenice, která ho odmítne. Podporován bratrem Theem se věnuje malbě. V Paříži objevuje impresionisty, pak odjíždí do Arles, kde se setká sPaulem Gauguinem. Jejich soužití končí hádkou a Vincent si uřeže ucho. Končí v ústavu pro duševně choré, kde maluje svá nejslavnější díla. Po propuštění maluje na venkově, ale zoufalství ho dožene k sebevraždě.ZHODNOCENÍ:Podle mě celkem povedený film, zobrazující příběh nepochopeného génia své doby, který měl štěstí na rodinu a na talent, ale smůlu na duševní choroby. A Kirkovi Douglasovi tato role skvěle sedla.
Film věrně ukazuje Vincentovo utrpení, hledání sebe sama a konflikt s okolím. Douglas podává silný výkon plný emocí a zoufalství. Dobře zachycuje dobu a umělecké prostředí.

Vincent van Gogh má tedy taky svůj film. Jeho stupňující se šílenství je věrně zachyceno bravurním Kirkem Douglasem. K tomu se hlavně přidávají skvělé lokace a pečlivě zobrazené obrazy v takovém kontextu, aby dávaly smysl a zároveň bylo poukázáno na jejich poetiku a způsob jakým vznikaly. O tomhle malíři bych si střihl ještě víc a rád se dozvěděl něco o jeho dětství a dospívání. Jeho posedlost dokonalostí žití a vlastní nedokonalostí byla pozoruhodná.

"In his memoir "The Ragman's Son" Kirk Douglas recounted that John Wayne attended a screening of the film, and was horrified. "Christ, Kirk! How can you play a part like that? There's so few of us left. We got to play strong, tough characters. Not those weak queers," Wayne said. Douglas tried to explain, "It's all make-believe, John. It isn't real. You're not really John Wayne, you know." Wayne (born Marion Morrison) looked at him oddly, as if Douglas had betrayed him." Cokoliv si přečtu o Johnu Waynovi ve mně ponouká nenávist vůči Johnu Waynovi a cokoliv si přečtu o Kirku Douglasovi ve mně vzbuzuje lásku ke Kirku Douglasovi. Film samotný zestárl/zastaral trochu víc, než jsem doufala, ale pořád je dost frenetický.