Rembrandtova Noční hlídka (2007)

Na Greenwayove uchopenia tém si asi nikdy nezvyknem. Vizuálne strohé, témou konšpirujúce a hľadajúce významy tam, kde nie sú. Aj keď niektoré ojedinelé momenty či postrehy boli zaujímavé. Strácali sa však v kope balastu. Postavou menší Martin Freeman je tu viac vyzlečený než oblečený a ukazuje veci, ktoré by radšej ani nemusel. Film je navyše často vulgárny, moderne vulgárny. Film samotný vyzerá ako umelé divadlo než ako plnohodnotný film a spracovaním mi vôbec nesadol.

Úkolem malířů hlavně v dřívejších dobách bylo zachycení tehdejší současnosti pro věčnost. Nezáleží na umu dotyčného umělce či způsobu malby. Dnes při pohledu na jakýkoliv starý obraz alespoň já mohu po každé potvrdit, že se to dotyčnému podařio. Ať už se jedná o skicnutou kresbu pratura uhlem na stěnu objevené jeskyně či neumělou kresbu podoby známé ulice, díky níž dnes můžeme tušit její tehdejší vzhled a život. Dnes toto - jak já říkám kradení a uchovávání okamžiku ze sparů nekonečného času obstarává fotografie. A snad proto se po jejím objevení i malíři vydali spíše abstraktní cestou, kdy na obrazy znázorňují spíše své niterní pocity než aby kreslili krajinky a čísi podobizny. Naštěstí bohudík i takoví tu stále jsou aby nás svými díly těšili a já tímto srdečně zdravím do Budějek Jáňu baronetu z Brokátu :-). Greenway se chopil slavného tohoto obrazu a pokusil se jistě s notnou dávkou fantazie rekonstruovat nejen průběh jeho vzniku, ale část Rembrandtova života.  Film dlouhá léta suším ve své DVD knihovně, kde čekají stovky dalších filmů až si na ně najdu čas a díky nímž stále držím DVD přehrávač abych tak řekl  - v aktívní službě, byť digitální doba už velí jinak. Dle bookletu jsem se těšil na historické drama ze sedmnáctého století a tak mne v podstatě divadelní úvod podobně jako jiné zde poněkud překvapil. Ale na rozdíl od jiných jsem tomu dal čas. Divák neznalý historických jmen navíc mnohdy nevyslovitelných holandských chvilku tápe než si jednotlivé postavy zařadí, ale když se to podaří, začne oceňovat květnaté dialogy. Ty jsou plné sarkasmu, dobových narážek i výhrůžek. Ponoří-li se do nich ještě hlouběji, otevře se mu i bez obrazů celý ten tehdejší a já bych řekl pro nás dnes krutý svět Rembradtovy doby. Svět, kdy se počítalo s tím, že z deseti dětí vám snad alespoň jedno přežije. Svět, ve kterém jste si měli do měsíce užít importovanou exotickou čermnošku se vším všudy než dostane chřipku nebo zápal plic, protože černošky déle než měsíc po dovozu do Evropy nevydrží. Svět, kdy sirorčince byly zároveň bordely, kdy tisíce lidí umírali na ulicích hlady zatímco jiní si žili díky válkám a obchodu v neuvěřitelném přepychu pijíc dovážený čínský čaj a majíc jídla kořeněná drahým kořením ze zámořských krajin a  kolonií. Ale jinak to tehdy asi nešlo. Pravidla byla dána a Rebrandt i ostatní v tom prostě museli žít jak jen to tehdejší svět umožňoval. Při podrobnějším pohledu na obraz Noční hlídky si dnešní divák i bez tohoto snímku uvědomí, že se nám zde autor skutečně asi snažil říci něco více, než že se jedná o pouhou malbu skupiny vojáků. Interpretovat to lze asi různě. Se znalostí historie a umělcova života zde občas něco skřípne,  hlavně samotný závěr filmu. Já mám ale tenhle způsob abych tak řekl vlastního výkladu rád. Když vidím obraz, film, dočtu knihu,samozřejmě mne zajímá jak to cití nebo vidé ostatní. Je to lidská přirozenost. Film mi dost připomněl záležitostMlýn a kříž. Kdo ví, zda se Greenway touhle starší záležitostí krapet neinspiroval. Po dokoukání oceňuji způsob vyprávění a nakonec jsem dokonce rád, že se nejednalo o klasické životopisné dílo v dobových kulisách Holandska poloviny sedmnáctého století. A že tykové filmy má sakra rád! I tak to bylo vyzuálně dechberoucí a divák má nejednou pocit,  že se na obrazy té doby dívá. Je příznačné, že tento velký mistr zemřel téměř v bídě a jako mnoho jiných velikánů začal být ctěn až po své smrti. Dávám tedy za pět set Guldenů. * * * * *

Dvě a čtvrt hodiny dlouhé ateliérové divadlo ve stylu oživlých maleb mě nebralo. Nápad na experimentálně pojatý historický film o malíři a slavném obrazu, se silným důrazem na výtvarný požitek ze záběrů to určitě není špatný, ale zároveň jsem se ve většině scén nemohl zbavit dojmu, že celé provedení na mě působí až příliš uměle a chladně... a film jako celek i neúměrně zdlouhavě. Technicky tomu filmu, stejně jako hereckým výkonům v něm, nelze nic vytknout, ale jakékoliv hlubší zaujetí, fascinaci či emoce nevyvolal ve mně žádné. Možná bych se zmiloval směrem ke druhé hvězdičce, kdybych tolik nevnímal, jak Peter Greenaway neobratně vykrádá ústředním formálním nápadem, někdy snad až přímou stylizací vybraných scén, svůj starší filmKuchař, zloděj, jeho žena a její milenec(1989). Zatímco v něm se mi dostalo strhující porci výtvarna, hudby a propracovaného bizarního děje, tady z onoho stylu zbyly takové duplikativní, odosobněné až málo zajímavé stopy po čemsi, co režisérovi kdysi fungovalo, ale tady už se podobně originální a překvapivý zážitek zdaleka nekoná. Mám pocit, že novější Greenawayova tvorba zřejmě půjde hodně mimo mě, ačkoliv po jednom filmu těžko říct...[30%]

Úplně na začátku jsem se lekl, že Greenaway začíná kopírovat sebe samotného, protože ta úvodní scéna jako by byla předělaná ta úvodní z Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec. Ono to ještě dějem hodně připomíná Umělcovu smlouvu, ale i tak musím říct, že se mi ten film líbil. Nudil jsem se jenom poslední čtvrtinu, což je pro mě velkým překvapením, když se tady toho moc neděje, ale mě fakt tři čtvrtiny filmu vůbec nenudily. A v první polovině filmu se nic moc neděje a vedou se tam hlavně dialogy, ale i tak jsem se u toho nějakým zázrakem nenudil, i když nějakých zajímavých myšlenek je tam málo. Greenaway se snažil ten film natočit ve stylu Rembrandtových obrazů a myslím, že to nedopadlo vůbec špatně, ale jsem laik a v malířství a obrazech se fakt nevyznám, takže teď hodnotím podle pocitu, jaký z toho mám. A to už jsem se bál, po tom minulém neúspěchu, že už mě Greenaway nepřekvapí, ale ono jo. Navíc se tu drží celkem na úzdě, takže k nějakému zhnusení tady nedojde. Nakonec dávám 4*, ale slabé, přece jenom to mohlo být kratší a v první polovině snad víc dějovitější.

Kontext vždycky strašně rychle zmizí.Což dává některým vykukům příležitost jej rekonstruovat po svém.
Hodnocení ve smyslu intelektuálské onanie se vnucuje silně. Ne každý specialista na sólové potěšení má ale stejnou techniku a něčí výkony na tomto poli stojí za pozornost, jak vědí i mnozí, kteří třeba pornografii sledují spíše z zpovzdálí (což není můj případ :-)).
Greenaway tahá zdatně.
V první řadě ohromí koncept: Pojetí životopisného filmu jakožto detektivky proporcíAmadeašmrncnutéhoZvětšeninoua ze zrůdné legrace různýmiŠiframije troufalé. Divadelní manýra otravná, ale jako odkaz na umělcovy kompozice pochopitelná a logická. Meze interpretace překročeny všemi směry. Kadence dialogů bez vysvětlivek smrtící a ponechání diváka neznalého problematiky osudu čistě arogantní.
Výsledný tvar a to, že postmoderní slepenec dokáže inspirovat, jsou potom skoro zázračnými výstupy. Už dlouho jsem neviděl film, který by přesvědčil, že hnus vezdejší lze nějak povznést, byť výhradně skrze umění.
Stejně zřídka se cítím nucen okamžitě po zhlédnutí běžet studovat.Where is the light?