Snídaňový klub (1985)

Partia naughty študentov sa stretla po škole, aby za svoje prehrešky napísala tisíc stranovú esej o sebe. Začína sa spoznávacia konverzačná show v areáli školy a čím viac to sledujete, tým viac si tých faganov obľúbite a sú vám sympatickí. Bavili ma svojou divnosťou, rôznorodosťou, bavili ma aj svojimi tančekami na 80's fláky a uletelo to ako voda. Za zmienku stojí neskutočný frajer Judd Nelson v úlohe rebela a Ally Sheedy ako divná študentka, ktorú môžeme poznať z Čísla 5 žije kde hrala Steffani. Po ďalšom pozretí sa vám pravdepodobne táto skupinka dostane viac pod kožu.

Film je skvělým mementem dob, kdy dospívající mládež řešila své existenční úzkosti a nekompromisní kastovní systémy přece jen o něco mírumilovněji. Tehdy se totiž trauma z americké střední léčilo tak, že se šprt, sportovec a vyvrhel společně zhulili v knihovně a postavili se autoritářskému řediteli. Bylo osvěžující vidět film o teenagerském hněvu, kde místo tragických zpráv a střelby na chodbách dostaneme jen skvělou osmdesátkovou katarzi a vzájemné pochopení.

Nesourodá parta puberťáků, co spolu musí trávit sobotu po škole. Sledovat, jak se tahle parta dohaduje a hledá něco společného je místy dramatické, místy vtipné a vesměs zkrátka jen reálné. Předhání se, kdo je větší chudák, frajer, koho víc rodiče nechápou a vedou naprosto normální pubertální řeči. Natočit to dneska, tak to bude mít úplně jiný vibe a asi by to bylo akorát odpadní záležitost o partičce rozmazlených smradů a průserářů. Ale tady to docela funguje. A zároveň vůbec. Oni totiž nemají nic společného, kromě toho, že tam všichni trčí a konec filmu je zkrátka takový nereálný. Ale už jen pro ty ikonické scény, tanečky a Bandera, co proletí ventilací, si to jednou za čas ráda pustím.

...Vážený pane Vernone, víme, že si zasloužíme být za trest v sobotu ve škole, protože co jsme udělali, bylo špatné. Ale podle nás je nesmysl chtít po nás esej o tom, kdo si myslíme, že jsme. Zjistili jsme, že nás stejně vnímáte podle svého, co nejjednodušeji a nejpohodlněji. Vidíte v nás jen génia, sportovce, magora, princeznu a zločince. Má být tohle odpověď na vaši otázku? S pozdravem snídaňový klub.... .Na první dobrou to působí moc dobře. Herci jsou super...nedivím se, že jsou i po čtyřiceti letech stále obsazovaní. Je to chytrá konverzačka, která vás (pokud jste starší ročníky), zvlášť v úvodu přiměje zavzpomínat a nejspíš vás i dobře pobaví.Pokud se na té vlně povezete až do konce a nebudete šťouraví, dočkáte se trochu nahořklé pasáže v závěru, ale ta s pozitivním celkovým dojmem nezacloumá.Moje palice šťouravá je, takže i když nezazněly žádné hlouposti nebo názory s kterými bych měl problém, vnímal jsem, že někeré diskuze a úvahy byly na partu mlaďoušků trochu moc. Byly by vlastní spíš lidem, kteří dokáží problémy mladých vidět s odstupem. Pokud tím vším procházíte a jste pytel hormonů, málokdy tohle období dokážete vnímat objektivně a navíc o tom mluvit s ostatními. Formulovat přesně své myšlenky a popisovat pocity. Resp. těžko se mi věří, že by se v tak pestré skupině, která měla reprezentovat nejběžnější archetypy studentů, sešli natolik inteligentní a verbálně zdatní jedinci. Čímž nepřímo skládám poklonu Johnovi Hughesovi...ono to totiž platí i naopak. Málokdy se v hlavách dospěláků udrží vzpomínky na pocity a křivdy té doby. Není snadné definovat mezigenerační rozpory, když vám zkamení mozky...stanete se dospělými. Kdyby to snadné bylo a v hlavách rodičů by tyhle vzpomínky zůstaly, nejspíš by se nechovali jako debilové...tzn. jako jejich rodiče. Ale možná je to tak správně...bez debilů rodičů, by nebylo rebelů hledajících vlastní cestu. I přes jistou naivitu mě to bavilo, resp. první půle byla skvělá, druhá občas vyumělkovaná, ale na 4* to pořád stačí.

Byl jsem nadšený tím, jak to bylo obyčejné. Jak krásné a vlastně i hluboké byly ty dialogy mezi nimi. Jak se krásně postupně odkrývala tajemství, vnitřní krása, a hlavně problémy jednotlivců. Najednou vás zamrzí, že třeba Molly Ringwald ten krásný start kariéry nedokázala protáhnout dál. Z ničeho kromě dobře zfilmovaného méhonejoblíbenějšího knižního Kingasi jí nepamatuji.