Snídaňový klub (1985)

Nesourodá parta puberťáků, co spolu musí trávit sobotu po škole. Sledovat, jak se tahle parta dohaduje a hledá něco společného je místy dramatické, místy vtipné a vesměs zkrátka jen reálné. Předhání se, kdo je větší chudák, frajer, koho víc rodiče nechápou a vedou naprosto normální pubertální řeči. Natočit to dneska, tak to bude mít úplně jiný vibe a asi by to bylo akorát odpadní záležitost o partičce rozmazlených smradů a průserářů. Ale tady to docela funguje. A zároveň vůbec. Oni totiž nemají nic společného, kromě toho, že tam všichni trčí a konec filmu je zkrátka takový nereálný. Ale už jen pro ty ikonické scény, tanečky a Bandera, co proletí ventilací, si to jednou za čas ráda pustím.

...Vážený pane Vernone, víme, že si zasloužíme být za trest v sobotu ve škole, protože co jsme udělali, bylo špatné. Ale podle nás je nesmysl chtít po nás esej o tom, kdo si myslíme, že jsme. Zjistili jsme, že nás stejně vnímáte podle svého, co nejjednodušeji a nejpohodlněji. Vidíte v nás jen génia, sportovce, magora, princeznu a zločince. Má být tohle odpověď na vaši otázku? S pozdravem snídaňový klub.... .Na první dobrou to působí moc dobře. Herci jsou super...nedivím se, že jsou i po čtyřiceti letech stále obsazovaní. Je to chytrá konverzačka, která vás (pokud jste starší ročníky), zvlášť v úvodu přiměje zavzpomínat a nejspíš vás i dobře pobaví.Pokud se na té vlně povezete až do konce a nebudete šťouraví, dočkáte se trochu nahořklé pasáže v závěru, ale ta s pozitivním celkovým dojmem nezacloumá.Moje palice šťouravá je, takže i když nezazněly žádné hlouposti nebo názory s kterými bych měl problém, vnímal jsem, že někeré diskuze a úvahy byly na partu mlaďoušků trochu moc. Byly by vlastní spíš lidem, kteří dokáží problémy mladých vidět s odstupem. Pokud tím vším procházíte a jste pytel hormonů, málokdy tohle období dokážete vnímat objektivně a navíc o tom mluvit s ostatními. Formulovat přesně své myšlenky a popisovat pocity. Resp. těžko se mi věří, že by se v tak pestré skupině, která měla reprezentovat nejběžnější archetypy studentů, sešli natolik inteligentní a verbálně zdatní jedinci. Čímž nepřímo skládám poklonu Johnovi Hughesovi...ono to totiž platí i naopak. Málokdy se v hlavách dospěláků udrží vzpomínky na pocity a křivdy té doby. Není snadné definovat mezigenerační rozpory, když vám zkamení mozky...stanete se dospělými. Kdyby to snadné bylo a v hlavách rodičů by tyhle vzpomínky zůstaly, nejspíš by se nechovali jako debilové...tzn. jako jejich rodiče. Ale možná je to tak správně...bez debilů rodičů, by nebylo rebelů hledajících vlastní cestu. I přes jistou naivitu mě to bavilo, resp. první půle byla skvělá, druhá občas vyumělkovaná, ale na 4* to pořád stačí.

Byl jsem nadšený tím, jak to bylo obyčejné. Jak krásné a vlastně i hluboké byly ty dialogy mezi nimi. Jak se krásně postupně odkrývala tajemství, vnitřní krása, a hlavně problémy jednotlivců. Najednou vás zamrzí, že třeba Molly Ringwald ten krásný start kariéry nedokázala protáhnout dál. Z ničeho kromě dobře zfilmovaného méhonejoblíbenějšího knižního Kingasi jí nepamatuji.

"And these children that you spit on as they try to change their worlds, are immune to your consultations."Snídaňový klub se dodnes řadí mezi moje nejsrdečnější snímky z dílny Johna Hughese, neboť díky výborně napsanému scénáři, dokázal poskládat dohromady charaktery jednotlivé pětice, která si mezi sebou hledá cestu, jsou zprvu dost nedůvěřivý a i když táhnou na zádech svoje škatulky, bolístka a mají pár nedokonalých much, stejně se do nich nehynoucně zamilujete. Kromě famózní režie a báječně napsaných dialogů Johna Hughese, táhne nahoru i krásná kamera Thomase Del Rutha, skvělý soundtrack Garyho Changa + skvostný výběr licencovaných songů a především bravurní herecké výkony Paula Gleasona, Emilia Esteveze, Anthonyho Michaela Halla, Judda Nelsona, Molly Ringwald nebo Ally Sheedy.

Generační střet s koncem zamilovaných a pak osvobozených dětí, kterým dojde, že život je před nimi a rodiče brzy zůstanou někde vzadu. Je to u každé generace stejné, jde jen o to, jak se jejich "vzpoura" filmově prodá. Dnešní děti vzporu ukryly do mobilů a počítačů a nářky nad nimi jsou k ničemu. Ale ty děti jsou k něčemu a ta jejich kritika je dost blbá módní záležitost. Možná i tohle chtěl film říci, když mě mrzelo, že neměl závěr, jak se v té škole znovu sešli, protože až tam by se ukázalo, jak skutečně silní jsou. Herci byli idolem své doby, chvíli zářili a pak už jen točili. Škoda, u některých talent byl.. Film by se dal přenést na divadlo, protože je z 90% na jednou místě a mluví se a mluví. Dnes je to mnoho slov a tak vyznění nemá grády doby, kdy byl natočen. Přesto to bylo milé a 65% dávám, když vím, že čas se nezastaví, a co bylo hitem včera, zítra jim už není.