Tenkrát v Americe (1984)

Vysněný projekt jednoho z největších filmových velikánů Sergia Leoneho, který díky své extrémní preciznosti a dokonalé a nadčasové režii představuje svůj nejambicióznější epos,  který vás ani přes skoro 4 hodinovou stopáž nenechá vydechnout a vy tak můžete sledovat, ale především procítit celý tenhlen kousek. Právě na divákovi pocity film nejvíce cílí a mnoha věcí nechává na něm, aby si sám často udělal o dění obrázek. Všemu tomu napomáhá neskutečná práce s kamerou, nasvícením, atmosférou a kulisami 30. a 60. letech v Americe. Leone je prostě mistr a myslel jsem, že mě po svých westernovkách zas tak moc nepřekvapí, ale sakra tohle je umění, které díky svému melancholickému stylu a perfektnímu vyprávění ve mě zůstane ještě dlouho.

7/10. Challenge číslo 14-/Round 6-KRIMI-Hráč číslo 3- Hanka Zouharová.Náročné, ale hezké poetické gangsterské dílo od Sergia Leoneho.   Krátkou verzi jsem bohužel nesehnal, takže mě čekala ta monstrózní stopáž, kterou jsem nakonec musel rozdělit na dvě části, fyzicky jsem to fakt nedával v kuse, ale i přes tu délku to stálo za to.   Na svou dobu je to skvěle natočené. Výborný Robert De Niro v roli, která mu sedla jako ulitá, podkreslený nádhernou hudbou Ennia Morriconeho, která dodává celému příběhu melancholický, téměř snový nádech. Režie drží vysokou úroveň, dialogy mají šťávu a i když je tempo místy dost pomalé, úplnou nudu jsem nezažil, jen člověk musí přepnout na tuhle pomalejší vlnu. Akce je tu opravdu poskrovnu, ale není to film, který na ni spoléhá.   Nejvíc mě bavila část z Noodlesova dětství, ta má atmosféru, emoce i silné momenty přátelství a zrady. Líbily se mi i návraty do města po letech, kdy je všechno jiné, ale zároveň nějak zvláštně stejné. Film má své kouzlo, poetiku, kterou gangsterky většinou nemají a i když je to dost chlapský svět, Leone do něj dokázal propašovat i krásu a cit.   Přesto musím říct, že mě to zas tak nedostalo. Možná vidět to v době vzniku, asi bych byl víc ohromen. Já osobně mám radši svižnější gangsterské filmy typu o rok mladší Scarface, ten má pro mě pořád kouzlo a energii i po letech. Tenkrát v Americe si už znovu nepustím, ale jsem rád, že jsem to viděl. Byl to nevšední zážitek i když ke konci jsem byl fakt vyřízený a trochu si oddychl, že je to za mnou :D

Sergio Leone je režisér jedněch z nejlepších westernů vůbec a pro film Tenkrát v Americe si vyzkoušel úplně jiný žánr – gangsterku. Netuším, co jej k tomu vedlo, ale zvládl to velmi dobře. K tomu mu výrazně pomohl i jeho dvorní skladatel a spolužák Ennio Morricone. Pro Sergia Leoneho je obraz často důležitější než dialogy, celá obrazová kompozice pak je nosnější než děj. Film vnímá jako umělecké dílo a v kombinaci s hudbou se snaží dosáhnout toho, aby byl uměleckým dílem dokonalým. Z výše napsaného je jasné, že jde o netradičně natočenou gangsterku. Také vzhledem k velké délce, to chce mít na film určité naladění. S očekávání tradiční gangsterky a akce může být divák zklamán. I když na druhou stranu má v podstatě tradiční příběh o soupeřících gangsterech a jako snad všechny se začíná odehrávat za časů prohibice. Čtyři hvězdy si pravděpodobně zaslouží, i když mám raději jeho westerny a ke gangsterkám pro změnu raději odskočím ke Coppolovi a Scorsesemu.

Tohle je jeden z těch filmů který máte po každém dalším shlédnutí radši a radši.Když jsem ho viděl poprvé říkal jsem si ty bláho,skoro 4 hodiny a 2 hodiny už se tam nic moc nedělo(a tom jsem nikdy neviděl nezkrácenou verzi). První půlka filmu když byli ještě kluci mě hrozně bavila a pak to nějak ztrácelo šťávu jakmile byli dospělí. Jenže k tomuhle filmu to prostě tak nějak patří. Za zmínku určitě stojí krásná hudba od Ennia která snad každému filmu, kde je slyšet, zvedá body. Příběh je zajímavý a napoprvé člověku hodně věcí unikne a proto si ho musíte pustit znovu. V poslední scéně kdy se Robert de Niro usmívá a začne hrát hudba se začnu dnes usmívat taky. Za mě 9/10

Opus magnum Sergia Leoneho. Drama sledující osudy partičky kluků z Bronxu. Od puberty v polovině dvacátých let, až do stáří koncem let šedesátých. Film zpočátku děsí svojí délkou přes čtyři hodiny, ale na konci zjistíte, že to uteklo jako voda. Film neměl lehký osud. Byl odmítán, zatracován, násilně zkracován, ale nakonec byla vytvořena verze, s použitím i kdysi ztracených záběrů, která odpovídá režisérově záměru. K tomu vynikající hudba Ennia Morriconeho.Není snadné film sledovat, neboť děj bez varování přeskakuje časem tam a zase zpět, takže je trošku náročné se hned zorientovat, kde se nacházíme. Ale jednotlivé scény do sebe postupně zapadají, až vytvoří ucelený strhující příběh. Je to jeden z těch filmů, který by se mohl ukazovat na filmařské škole hercům, scénáristům, režisérům i kameramanům. Je to majstrštyk po všech stránkách. Pět hvězdiček je málo.Mmch. malou roli si zde zahrála i Louise Fletcher, aka sestra Ratchedová z Přeletu nad kukaččím hnízdem.