Tenkrát v Americe (1984)

Už v osmdesátých letech to nebyla naleštěná historka pro novináře a turisty, co si myslí, že podsvětí znamená drahý oblek a doutník, šlo o starou školu z ulice, kde člověk spal s jedním okem otevřeným a kde kamarádství mělo cenu jen do chvíle, než do hry vstoupily prachy nebo strach. Noodles je obyčejným chlapem, co udělal hromadu špatných rozhodnutí a pak s nimi musel žít dalších pár desítek let a právě proto působí celej film tak pravdivě. Nikdo tu není čistej, každej něco někomu dluží a každej něco ztratil. Čas tady mele lidi pomalejc než kulky, ale o to jistějc.Sergio Leonenatočil tenhle příběh pomalu, skoro líně, jako když starej známej po pár pivech vypráví u baru něco, co už dlouho nosí v hlavě, jenže právě v tom tempu je síla. Člověk necítí jen zločin, cítí lítost, cítí promarněný roky a chvíle, kdy se banda kluků z ulice změnila v unavený chlapy, co už ani pořádně nevědí, proč s tím vším kdysi začali. Když film skončí, nezůstane po něm chuť na další gangsterku. Zůstane po něm pocit, jako když ráno odcházíte z podniku, kde se dávno přestalo hrát, ale kouř a nostalgické vzpomínky tam pořád visí ve vzduchu.

Vysněný projekt jednoho z největších filmových velikánů Sergia Leoneho, který díky své extrémní preciznosti a dokonalé a nadčasové režii představuje svůj nejambicióznější epos,  který vás ani přes skoro 4 hodinovou stopáž nenechá vydechnout a vy tak můžete sledovat, ale především procítit celý tenhlen kousek. Právě na divákovi pocity film nejvíce cílí a mnoha věcí nechává na něm, aby si sám často udělal o dění obrázek. Všemu tomu napomáhá neskutečná práce s kamerou, nasvícením, atmosférou a kulisami 30. a 60. letech v Americe. Leone je prostě mistr a myslel jsem, že mě po svých westernovkách zas tak moc nepřekvapí, ale sakra tohle je umění, které díky svému melancholickému stylu a perfektnímu vyprávění ve mě zůstane ještě dlouho.

7/10. Challenge číslo 14-/Round 6-KRIMI-Hráč číslo 3- Hanka Zouharová.Náročné, ale hezké poetické gangsterské dílo od Sergia Leoneho.   Krátkou verzi jsem bohužel nesehnal, takže mě čekala ta monstrózní stopáž, kterou jsem nakonec musel rozdělit na dvě části, fyzicky jsem to fakt nedával v kuse, ale i přes tu délku to stálo za to.   Na svou dobu je to skvěle natočené. Výborný Robert De Niro v roli, která mu sedla jako ulitá, podkreslený nádhernou hudbou Ennia Morriconeho, která dodává celému příběhu melancholický, téměř snový nádech. Režie drží vysokou úroveň, dialogy mají šťávu a i když je tempo místy dost pomalé, úplnou nudu jsem nezažil, jen člověk musí přepnout na tuhle pomalejší vlnu. Akce je tu opravdu poskrovnu, ale není to film, který na ni spoléhá.   Nejvíc mě bavila část z Noodlesova dětství, ta má atmosféru, emoce i silné momenty přátelství a zrady. Líbily se mi i návraty do města po letech, kdy je všechno jiné, ale zároveň nějak zvláštně stejné. Film má své kouzlo, poetiku, kterou gangsterky většinou nemají a i když je to dost chlapský svět, Leone do něj dokázal propašovat i krásu a cit.   Přesto musím říct, že mě to zas tak nedostalo. Možná vidět to v době vzniku, asi bych byl víc ohromen. Já osobně mám radši svižnější gangsterské filmy typu o rok mladší Scarface, ten má pro mě pořád kouzlo a energii i po letech. Tenkrát v Americe si už znovu nepustím, ale jsem rád, že jsem to viděl. Byl to nevšední zážitek i když ke konci jsem byl fakt vyřízený a trochu si oddychl, že je to za mnou :D

Sergio Leone je režisér jedněch z nejlepších westernů vůbec a pro film Tenkrát v Americe si vyzkoušel úplně jiný žánr – gangsterku. Netuším, co jej k tomu vedlo, ale zvládl to velmi dobře. K tomu mu výrazně pomohl i jeho dvorní skladatel a spolužák Ennio Morricone. Pro Sergia Leoneho je obraz často důležitější než dialogy, celá obrazová kompozice pak je nosnější než děj. Film vnímá jako umělecké dílo a v kombinaci s hudbou se snaží dosáhnout toho, aby byl uměleckým dílem dokonalým. Z výše napsaného je jasné, že jde o netradičně natočenou gangsterku. Také vzhledem k velké délce, to chce mít na film určité naladění. S očekávání tradiční gangsterky a akce může být divák zklamán. I když na druhou stranu má v podstatě tradiční příběh o soupeřících gangsterech a jako snad všechny se začíná odehrávat za časů prohibice. Čtyři hvězdy si pravděpodobně zaslouží, i když mám raději jeho westerny a ke gangsterkám pro změnu raději odskočím ke Coppolovi a Scorsesemu.

Tohle je jeden z těch filmů který máte po každém dalším shlédnutí radši a radši.Když jsem ho viděl poprvé říkal jsem si ty bláho,skoro 4 hodiny a 2 hodiny už se tam nic moc nedělo(a tom jsem nikdy neviděl nezkrácenou verzi). První půlka filmu když byli ještě kluci mě hrozně bavila a pak to nějak ztrácelo šťávu jakmile byli dospělí. Jenže k tomuhle filmu to prostě tak nějak patří. Za zmínku určitě stojí krásná hudba od Ennia která snad každému filmu, kde je slyšet, zvedá body. Příběh je zajímavý a napoprvé člověku hodně věcí unikne a proto si ho musíte pustit znovu. V poslední scéně kdy se Robert de Niro usmívá a začne hrát hudba se začnu dnes usmívat taky. Za mě 9/10