Amadeus (1984)

Příběh o tom, jak se génius střetl s průměrností. Hlavní postavou byl šílený Tom Hulce, ale mě víc bavila postava Salieriho v Abrahamově podání. To byl naprostý koncert emocí, co předváděl a dá se říci, že hlavně kvůli němu si ten film aspoň jednou za rok pustím. A potom ta scéna, kdy Mozart diktuje Salierimu Requiem, divák detailně vidí a slyší celý ten tvůrčí proces a jen žasne nad tou genialitou. Naprosto bych Salieriho chápal, kdyby chtěl Mozarta zabít, protože viděl ten oslňující zázrak, ve srovnání s nímž byl on jen plápolající svíčkou. To musela být strašná frustrace. Ale zase to byl člověk, který to byl schopen ocenit.

Dar a zároveň prekliatie. Ľudská myseľ sústredená na jednu vec, naplno do nej ponorená, len veľmi ťažko uvidí veci po stranách – najmä tie nízke a podlé, spojené s falošnosťou a závisťou. Neviem, nakoľko je to historicky presné, no myslím si, že podobné situácie, viac či menej známe, sa už vo svete udiali veľakrát. Talent v spojení s nesprávnymi ľuďmi vie byť prekliatím. Príbeh ma dostal a aj keď mám nulové hudobné vzdelanie (prvú a jedinú päťku na základnej škole som dostal z hudobnej), hudbu som si tu tiež vychutnal. Veľmi vydarené. Dávam 9/10.

Amadea jsem si pustil jen v rámci Filipovy výzvy a moc dobře vím proč. Já sice mám absolutní sluch ((-;, ale opera je pro mě bolest, při jejimž poslechu mi teče krev z uší, takže ani film jako takovej mi nepŕišel nijak zajímavej. A to nejen kvůli tomu věčnýmu kvílení, ale prostě celkově mě tam nezaujalo zhola nic. Tři davám jen tak nějak ze slušnosti za pěknej vizuàl, ale jinak je pro mě Amadeus ne moc dobre stravitelnej typ filmu. 50%.

„Jen se mi vysmívejte. Než opustím tuto zemi, budu se smát já!“Tenhle film jsem kdysi dávno viděla a pamatovala jsem si hlavně to, že mi přišel docela vtipný. Zároveň mi ale v hlavě zůstalo, že mi Mozartův projev přišel možná až moc přehnaný, skoro na sílu. Trochu jsem se obávala i délky filmu, přece jen stopáž není zrovna krátká. Na druhou stranu hodnocení má Amadeus výborné a pověst naprosto ikonickou, takže jsem se vlastně moc těšila, až si ho konečně pustím celý a pořádně.Klady:Nejgeniálnější na celém filmu je podle mě způsob vyprávění z pohledu Salieriho. To, že celý příběh sledujeme očima muže, který Mozarta obdivuje, chápe jeho genialitu, a zároveň ho kvůli ní nenávidí, je naprosto brilantní. Film díky tomu není jen životopisem hudebního génia, ale hlubokou studií závisti, víry, talentu a lidské malosti.
Měla jsem pocit, že jediný, kdo Mozarta skutečně pochopil, byl právě Salieri a možná právě proto ho to přivedlo k šílenství. 
A samotný Mozart? To, co mi kdysi vadilo – jeho výstřednost, smích, dětinskost – mi tentokrát naopak přišlo nakonec docela fajn. Vlastně to k němu sedělo. Ta kombinace geniality a téměř pubertálního humoru vytváří skvělou postavu, kterou jsem si nakonec zamilovala.
Hudba je samozřejmě kapitola sama pro sebe. I když se člověk o klasickou hudbu nezajímá, film ho vtáhne. A pokud se o ni zajímá (jako já), najde v něm ještě o vrstvu víc. 
Herecké výkony jsou naprosto strhující. Stejně jako kostýmy, výprava, hudba i kamera. Vše působí jako dokonale sladěný celek.Zápory:Upřímně? Žádné zásadní jsem nenašla. I to, co mi dříve vadilo, mi tentokrát dávalo smysl. Možná jen občas může mít člověk pocit, že film víc ocení někdo, kdo má k této hudbě alespoň nějaký vztah. Ale to není výtka, spíš konstatování.Hodnocení:100 % / 10 z 10 –Vzhledem k tomu, o jakého velikána hudby jde, by si ho měl pustit opravdu každý. S odstupem času si ho ráda určitě pustím znovu.(94.)

“Jen jednu věc mají komunisti radši než moc a to peníze.” Díky této svaté Formanově hlášce a dolarům, které přivezl od kapitalistů a také  pochopitelně jeho urputnosti a neústupnosti se mohl tento velkolepý scénář natočit v Praze počátku 80.let 20.století, která  se ve zmrtvělém bezčasí propadla o dvěstě let zpátky. Jinak by to vše vznikalo ve Vídni a film by nezískal tu šťavnatost, do které se už přes 40 let zakusujeme, nevěřícně koukáme na tu pohádku, která je vtipně vyfabulovaná, aby byla a nebyla pravdivá. A tak můžu s klidným svědomím říct, že Amadeus rozbil Říši zla a už neumožnil, aby se lidem nevrátila naděje. Ať už je to tak, nebo není, Forman byl extra světový FORMÁT. A jeho Pražané a bývalí spoluobčané mu rozuměli. A tomuto filmu snad zaprodal duši, aby byl tak proklatě dobrý……Miloši, tvé jméno jest právem ve významu  Amadeus, milost Boží. Děkujeme!