Lidé, kteří šlapou tygru na ocas (1945)

Jeden z prvých Kurosawových snímkov. Film je to výpravný, aj keď väčšina scén sa odohráva iba v štúdiu. Škoda, že nedôjde ani na jeden súboj, pýtalo si to tam, keď sa skupinka potrebovala dostať cez zátarasy a už už vyťahovali katany. Naproti tomu sa venuje a veľký priestor dostáva pobyt na zátarase a potom hodovanie saké, ktoré ma príliš nebavilo. Prostoreká a ksichtiaca sa figúrka nosiča bola ale podarená, aj keď viackrát som si musel povedať "to je ale debil". V čase, keď by sa film práveže mal rozbehnúť, nečakané končí a zostáva tak silná pachuť nedokončeného. Neskoršia hviezda Kurosawových filmov - Šimura, tu dostáva iba drobnú rolu, dokonca myslím nemá ani text.

Zkrátit to o polovinu a je to super. Takhle je to jen hodně jednoduchý děj roztahaný na hodinu, kterému kvůli tomu chybí pořádná atmosféra, napětí a vůbec nějaké záživnější vedení děje. Líbila se mi kamera, herecké výkony a pár napínavých scén to taky má (hlavně teda tu, kde se ho jeden z nich snaží strážné oblbnout, aby se dostali za hranice + SPOILER ta scéna následující, kde už jsou skoro venku KONEC SPOILERU), ale celkově to ve svém hodnocení nevidím na víc, než na mírňoučký nadprůměr. A moc to nezachránil ani energický a sem tam i vtipný nosič. Lepší 3*

Krátké dobové drama o riskantním překonání jednoho zátarasu 6 samuraji s jejich pronásledovaným pánem (ha, 7!), převlečenými za mnichy a nosiče, mi připadalo jako úryvek z rozsáhlé divadelní hry, a jak čtu komentáře, trefil jsem to přesně. Kromě souvislostí, které textový úvod moc nenahradil, však výsledku hlavně chyběla příběhová pointa, čili mi nedával úplně smysl (pravděpodobně také kvůli špatným anglickým titulkům).

Jedným z prológových Akirových diel. Podobný námet, podobné princípy, podobné expresívne štylizácie i tajuplné okolité kulisy, akurát trošku komornejšie poňatie. Neprekážalo mi ateliérové prostredie, i (na jeho schopnosti) umiernenejší a trošku amatérskejší prístup, ale skôr väčšie rozvetvenie, odvážnejšie a zamotanejšie zvraty, pretože dobrodružné filmy mám hodne rád. A najmä tie v čiernobielom spektre (Mzda strachu, Poklad na Sierra Madre), ktoré istú tajuplnosť a mystiku prerozprávaných legiend dokážu umne využiť. A v tom najvyššom leveli sa už potom fantasticky pracuje s psychológiou postáv a formálnou vycibrenosťou, lenže dostať sa na tú úroveň (Rašómon) je dopriate hŕstke vyvolených a našťastie sa to režisérovi neskôr podarilo. Skrátka oproti vtedajšej konkurencii je tento príbeh o skupinke falošných mníchoch slušným priemerom, v ktorom si autor postrážil istú dávku nečitateľnosti a neidealizácii tej či onej postavy. A koniec koncov i storytellingu. Slušný Itôov zorný zjazd, vychytralé štúdiové pozadie v ústraní, škoda možno nedostatku technických možností a nižšieho rozpočtu.

Reziser Akira Kurosawa /Dersu Uzala, Rasomon/ natocil pekny film o Yoshitsunem, ktory uteka z feudalneho stredovekeho Japonska, spolu s kumpanmi v prezleceni za mnichov. Dej filmu sa odohrava v obdobi Kamasliepka, teda pardon, Kamakura, kedy jeden tamansky rod porazil dalsich tamanov - prvy tamansky rod sa volal Mynamoto a druhy Taira, pricom zvitazil Taira nad Mynamotom. Pardon, zase naopak. To je jedno, proste SK a CZ porovnavacia baza je Europa, nie Azia a mne xpokojnosti staci, ze viem, ze jestvuje nejake obdobie v Japonsku ako Kamasliepka. Rezia Kurosawu je vyborna, reziser sa pohral s kazdou jednou scenou, dialogy su na urovni a herci boli na urovni - poznal som len Susumu Fujitu /Velka Legenda Judo 1943/ hral vyborne. A typicke pre Kurosawu je pomale plynutie deja a filmu. 80 %